Pojďte s námi po špičkách, ať se les nepoleká, a vyberte si na dobrou noc některou z pohádek o lese. Nechybí v ní lesní zvířátka, chytré lišky ani hodní myslivci. V našich lesních pohádkách si užijete šišek, hub i rybníků. Kterou pohádkou z lesa dnes začnete?
Když začalo jaro, začala se probouzet různá zvířátka ze zimního spánku. Jedním z nich byl i velký medvěd Brumla. Celou zimu si pěkně hověl ve svém ukrytém pelechu. Když ale skončila zima, vylezl, protáhl se a hned hledal něco na zub. Dostal obrovskou chuť na med. To ale ještě nevěděl, co bude muset udělat, aby si na něm pochutnal.
Pokračovat ve čtení →
V černém lese daleko mezi skalami žil loupežník. Měl dlouhé spletené vousy, na hlavě roztrhaný klobouk a pod ním mu trčely huňaté černé vlasy. Bydlel u těch nejvyšších skal v ukryté jeskyni. Nebyl zlý, jen nic jiného než loupení neznal.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žila malá šedivá myška. Ta myška měla moc ráda barvy, líbily se jí květiny, ale nejvíc se jí líbili ptáčci. Nejradši měla červenky. Ty měly tak krásně červené peří. Myška jim ho tolik záviděla. Ona sama byla jenom šedá a to je taková obyčejná barva. Moc si přála mít také tak červený kožíšek jako červenky pírka.
Pokračovat ve čtení →
Blízko tmavého lesa stála malá chaloupka. Bydlel v ní dědeček a babička. Každé prázdniny za nima jezdila jejich vnučka Anetka. Malá holčička s hnědými rovnými vlásky jako hřebíky a kouzelným úsměvem. Trávila v chaloupce u dědečka a babičky každý volný den. Jedny prázdniny se ale stalo něco, na co nikdy Anetka nezapomene.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý zajíček. Měl šedý kožíšek a jeho jméno bylo neobvyklé. Všechna zvířátka v lese ho přezdívala Smíšek, protože byl veselý, rád si hrál a vymýšlel různé žertíky na své kamarády.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna maličká veverka Vivi, která si spokojeně žila na vysokém stromku v lese. Skákala z větvičky na větvičku a z dálky byste zpozorovali jen huňatý oranžový ocásek. Veverka Vivi si usilovně hledala po lese to, co milovala nejvíc. Chutnaly jí houby, bobule či oříšky, které si poctivě ukládala do díry v kmeni jejího stromu. Tam měla svůj úkryt pěkně vystlaný větvičkami.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden les a u něj v obrovské hromadě listí žila ježčí rodinka. Malý ježeček jim ale dělal starosti. Ježkové totiž chodí ven hlavně v noci, za tmy, a tenhle malý ježeček chodil hlavně pozdě odpoledne, dokud nebyla tma. A víte proč? Protože se bál tmy. Jednou ale úplně zapomněl na čas a vydal se na dlouhou procházku.
Pokračovat ve čtení →
Byla jedna kouzelná krajinka, která se jmenovala Aladia. Tato kouzelná země se rozprostírala daleko za naším světem. Byl to svět, ve kterém nežili žádní lidé, ale něco úplně jiného – kouzelné bytosti. A právě v této barevné krajině bylo každý den veselo.
Pokračovat ve čtení →
Žila byla jedna moc hodná holčička. Jmenovala se Emička a měla moc ráda zvířátka. A zvířátka měla ráda ji. Jako každý den chtěla Emička vzít svého pejska Sunnyho ven, že tam spolu budou dovádět, ale Sunny ležel v pelíšku a vůbec se mu nechtělo vstávat. Vypadal smutně. Když mu Emička jemně sáhla na čumáček, ucítila, že ho má horký.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden statečný vlk jménem Arko. Vždy se hrdě procházel po hustém lese, vyl na měsíc či se naháněl se svou smečkou. Byla však jedna věc, které se Arko velmi bál, a tou byly včely.
Pokračovat ve čtení →
Daleko v horách stála menší chaloupka. V ní žil dědeček s babičkou. Každé prázdniny za nimi jezdil jejich milovaný vnouček Jakub. Měl to tam moc rád, protože to místo pro něj bylo kouzelné. Žádný den v téhle chaloupce nebyl jen tak obyčejný.
Pokračovat ve čtení →
V dubovém lese bydlí několik zvířátek. Lišky tam mají své nory, ježci své pelíšky v listí a veverky domečky ve stromech. Všechna zvířata tam žijí hezky spolu. Je to taková zvířecí dubová vesnice. Starostkou v této lesní vesnici je sova. Nejmoudřejší zvíře v lese. Dohlíží z výšky na to, aby se zvířátka měla dobře a aby se nic špatného nestalo.
Pokračovat ve čtení →
Zimní dny uplynuly jako voda a poslední sníh sluníčko už dávno rozpustilo. Jeho paprsky hřály čím dál víc a probudily všechna zvířátka, která přes zimu spala. A ta, která nespala, vybíhala na sluníčko také, aby si ohřála tělíčka. Ptáčci naladili jarní noty a zpívali o sto šest. Jaro zase přišlo.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odsud v černém hlubokém lese byla studánka. Její voda byla průzračně čistá. Když stékala po skalce, bylo to, jako by potichounku prozpěvovala. Tahle studánka nebyla obyčejná. Její čarovnou moc znali všichni široko daleko. Zvířátka z celého okolí věděla, že studánce nesmí vyschnout pramen a že musí být čistá. Každý, kdo se z ní pak napil, se rázem uzdravil, ať ho trápil jakýkoli bacil. Nejednou ale měla studánka namále a skoro ztratila svou uzdravovací moc. Stalo se to jedno hezké podzimní odpoledne.
Pokračovat ve čtení →
Když obloha zčerná a na nebi se místo slunce objeví měsíc, začíná noc. Když ale měsíc vypadá jako koule, je v úplňku. Říká se, že když je úplněk, dějí se zvláštní věci. Jako by měl měsíc zvláštní moc, kouzelnou. Některým lidem se nechce spát, jiným se zdají obzvlášť živé sny a jsou pak náměsíční a další se budí ze spaní. Dokonce i některá zvířata se chovají jinak. Například vlci vyjí na měsíc a veverky s jezevci si zabedňují své nory, aby jim je neprozářilo silné měsíční světlo.
Pokračovat ve čtení →