Závodník medvídek Míša

Audio verze pod pohádkou 👇

Malý medvídek, kterému každý říkal Míša, se procházel po lese. Pobrukoval si do kroku, sem tam si poskočil, pozoroval veverky na stromech, a když byl na lesní cestičce velký klacek, dal ho bokem. Tyto procházky měl moc rád. Šel si svým tempem. Někdy si odpočinul v mechu a užíval si toho příjemného klidu, který v lese byl. Když si jednou takhle Míša při své procházce sedl ke stromu, něco ho překvapilo.

„Pozor, uhni mi z cesty!“ volal někdo z dálky. Medvídek vstal, rozhlížel se kolem sebe, až zahlédl, jak se k němu přibližuje zajíc. Běžel neuvěřitelnou rychlostí. Kolem jeho zadních tlapek se jen vířil prach a drobné jehličí. Míša odskočil na stranu a zajíc kolem něj jen prosvištěl. Za několik minut se to stalo znova. Zajíc opět proběhl kolem medvídka, až se mu zamotala hlava.

Když už běžel po třetí, Míša na něj z dálky volal: „Počkej, stůj, prosím. Chci se tě na něco zeptat.“ Zajíc zastavil, sotva dechu popadal a zíral na Míšu. „Proč tak plašíš? Někdo tě honí?“ zeptal se medvídek zvědavě a ustaraně. Zajíc se jen usmál a vše vysvětlil: „To ne, Míšo, já trénuju. Musím být v dobré konvici. Příští týden je lesní závod. A já bych rád vyhrál. Může se zúčastnit každý z lesa. Obíhává se několik koleček po cestičce.“

„V konvici?“ Zeptal se nechápavě Míša. „To se tak říká, když chceš být ve sportu dobrý a rychlý,“ odpověděl zajíc. „Aha, ty myslíš v kondici,“ usmál se Míša. „Říkáš, že se může účastnit každý? To bych mohl i já?“ „Jasně, mohl. Ale to bys musel hodně trénovat,“ odvětil zajíc a prohlédl si trošku baculatého medvídka.

Od té doby Míša nemyslel na nic jiného. Věděl, že je kulatější a nemá žádnou konvici, jak říkal zajíc. Proto to chtěl zkusit. I kdyby byl poslední, chtěl aspoň uběhnout těch pár koleček. A tak se dal do tréninku. Každý den běhal. Nejdříve pomalu. Časem trošku zrychloval. Měl ze sebe radost a bavilo ho to.

Až jednou přišel ten významný den. Den, kdy se závod konal. Všichni závodníci se postavili na startovní čáru. Byli tam vedle sebe skoro všichni. Zajíci, vlci, veverky a jako poslední v řadě medvídek Míša. Ostatní se na něj nevěřícně koukali. Sem tam si z něj udělal někdo legraci, že závodník s takovým bříškem by měl zůstat raději doma. Míša si toho ale nevšímal.

Závod začal. Všichni se rozutíkali. Všichni byli hned vepředu. Míša byl sice poslední, ale to mu nevadilo. Pořád běžel. Věděl, že to dokáže. Při posledním kolečku ho ale něco překvapilo.

V trávě vedle závodní dráhy ležel zajíc. Při závodu upadl a zlomil si nožku. Nikdo mu ale nepomohl. Někteří už byli v cíli a někteří proběhli tak rychle, že si ho ani nevšimli. Medvídek neváhal a přiběhl k zajíci. Vzal ho do svých tlapek a odnesl ho až do cíle, aby ho mohl někdo ošetřit. Když ostatní viděli, jak do cíle přichází Míša a nese zraněného zajíce, všichni začali tleskat. Dokonce i ti, kteří se mu posmívali, se celí studem začervenali.

Míša dal přednost záchraně kamaráda, než aby vyhrál nebo dokončil závod. Byl to hrdina. Poslední, ale největší. Na konci závodu se rozdávaly medaile čtyři. Za první, druhé, třetí místo a medaile pro nejlepšího závodníka. Tu dostal Míša.

---