V daleké zemi byl jeden ostrov. Kolem něj široko daleko jen moře. Jeho vlny narážely na skály, které se tyčily z jedné strany ostrova. Na druhé se rozléhala pláž. Pod skalami byla voda velmi hluboká a v té hloubce to žilo. Měli tam domov žraloci.
V hlubinách moře a ve vlnách se moc rádi proháněli. Schovávali se do skal a proplouvali mezi vlnami. Na ostrově žilo také několik lidí. Koupat se chodili na pláž, ale k druhé straně ostrova se nikdy nikdo nepřibližoval. Všichni obyvatelé ostrova měli strach ze žraloků. Jednou se ale stalo něco, co jejich názor změnilo.
Na ostrově žil i jeden chlapec. Jmenoval se Lukas. Moc rád chodil plavat a na pláži strávil celé dny. Měl delší vlasy, které mu padaly do očí, a protože žil na ostrově, byl hodně opálený. Na ostrově bydlel odmalička, a tak moc dobře věděl, kde si může hrát a že k zátoce žraloků chodit nesmí. Rodiče mu vždycky říkali, že jsou žraloci nebezpeční.
Jednou foukal silný vítr, proto se Lukas rozhodl, že místo plavání si bude pouštět papírového draka. Sám si ho vyrobil a slepil s tatínkem. Lukas běhal na pláži a užíval si větru, který mu draka pěkně popoháněl. Najednou se vítr zvedl a drak začal létat moc vysoko. Šňůra, na které byl přivázaný, začala pnout. Lukas se ho snažil udržet, ale vítr byl silnější, šňůra mu vyklouzla z ruky a draka vítr odnesl pryč.
Lukas se za ním rozběhl. Nedíval se, kam běží, jen následoval svého draka. Utíkal za ním dál a dál, až se zastavil na kraji útesu. Stál na skále a díval se směrem dolů. Ve vodě dole viděl jen ploutve žraloků. Snažil se udržet rovnováhu, ale moc mu to nešlo. Pořád se nakláněl a vítr mu v tom moc nepomáhal. Otočil se za svým drakem, vítr prudce zafoukal a Lukas se naklonil. Spadl do hluboké vody mezi žraloky.
Lukas uměl dobře plavat, ale když viděl, jak kolem něj plují ty velké ryby s velkými ploutvemi, dostal strach. Začal co nejvíc kopat nohama a máchat rukama, ale vlny byly silné a proud v zátoce taky. Nejednou ho voda smetla dál od břehu.
Znenadání ucítil tlak na noze. Někdo se o něj otřel. Pak za chvíli totéž cítil kolem pasu. Kolem jeho boku někdo proplul. Byli to žraloci. Byli tak blízko, že se ho dotýkali. Lukas začal volat: „Prosím ne! Neubližujte mi!“ A přitom se snažil, co nejvíc plavat. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného.
Jeden ze žraloků ho podebral a pomalu s ním odplouval ke skále. Další žralok mu přišel na pomoc. Lukas cítil, jak ho opatrně nesou po hladině a postupují s ním směrem ke břehu. Jemně ho žraloci popostrčili z vody na bezpečnou zem. Lukas si otřel vodu z očí a až teď si uvědomil, že ho vlastně žraloci zachránili. Už se jich nebál. Mohli mu ublížit, ale neudělali to.
Natáhl pomalu ruku do vody a čekal, jestli se přijdou rozloučit. A přišli. Připlavali titíž dva, kteří mu pomohli. Opatrně se přiblížili a nechali se Lukasem pohladit. „Nejste zlí, že ne?“ zeptal se Lukas. Žraloci se zavrtěli do stran, jako by mu odpovídali. Pořád se mu ukazovali z jedné strany. Předváděli mu ploutev, kterou měli zvláštně zahnutou.
Jakmile přišel Lukas domů, hledal ve všech knížkách, co mu chtěli žraloci ukázat. Proč žraloci chtěli, aby viděl ploutev? Konečně v jedné knížce našel, že žraloci s touto ploutví nejsou nebezpeční. Dokonce jsou mírumilovní a hlavně chytří. Člověku by neublížili.
Lukas vše vyprávěl rodičům. Nejdřív se strachovali. Pak jim ale Lukas ukázal, co se dozvěděl z knížky o žralocích žijících v jejich zátoce. To už se rodiče nebáli. Dokonce chodili na útesy s Lukasem, aby si mohli se žraloky zaplavat.
Lukas i jeho rodiče si uvědomili, že než někoho odsoudí, že je zlý, musí si nejdřív zjistit, jaká je pravda. Žraloky zprvu nikdo neměl rád. Lidi se jich báli, protože to prostě byli žraloci. Až Lukas zjistil, že i mezi žraloky se najdou mírumilovní. A byl za to moc rád.
Dobrý den. V druhém odstavci chybí písmeno na začátku odstavce. Děkujeme za pohádku, je hezká. Pešek
Zdravím Jaroslave, super, díky. Opraveno 🙂