Pamatujete, jak jsem s maminkou a tatínkem letěla do vesmíru? Cestou jsme potkali mimozemšťany a rodiče mi slíbili, že k nim poletíme na návštěvu. A taky že jsme za pár týdnů letěli. Vypadalo to na veliké dobrodružství, protože jsme neznali přesnou adresu.
Pokračovat ve čtení →
Stejně jako každý rok po pololetním vysvědčení, tak i letos se Karolínka s radostí vydala na prázdniny k babičce a dědečkovi na statek. Venku mrzlo až praštilo a Karolínce bylo jasné, že venku nebude trávit tolik času, jako tomu bývalo o letních prázdninách. I přesto se ale k prarodičům tuze těšila, protože jí společnost dělával křeček, kterému neřekla jinak než Tulík. Zvuk praskajícího ohně v kamnech, teplé ponožky, deka a horká čokoláda v hrníčku. Nic z toho nesmělo v tomto období u babičky a dědečka chybět.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno autíčko, které bylo krásně modré. Ale protože moc rádo jezdilo blátem, nebyla modrá barva vůbec vidět. Autíčko bylo celé zablácené a špinavé.
Pokračovat ve čtení →
Za ledovou horou a černými lesy je malé království. Bydlí v něm moudrý král, který má dvě roztomilé a neposedné děti. Holčička se jmenuje Rozárka. Má krásné hnědé oči jako kaštánky a dlouhé černé vlásky jako havran. Její tvářičky jsou červené a sukýnka věčně od bláta. Chlapeček se jmenuje Honzík.
Pokračovat ve čtení →
Povídám povídám pohádku.
Povídám, chceš slyšet pohádku?
Dnes vám budu vyprávět o vysoké převysoké žirafě, které nikdo neřekne jinak než Máša. Možná se budete divit, ale Máša od svého narození nežila v Africe, jak je tomu běžně, nýbrž tady – v České republice. Měla vysokou a celkově prostornou stáj, v jejíž střeše se nacházelo okénko, kterým mohla pozorovat nejen noční oblohu. Každý den ji chodil poklízet Jeník. Nastlal jí vysokou vrstvu slámy, nalil čisté vody, nasypal krmení a také se s ní pomazlil. To měla Máša ze všeho nejradši.
Pokračovat ve čtení →
Byl jeden pasáček a ten měl na starosti mnoho oveček. Zlaté sluníčko už se večer sklánělo za hory a on ještě pásl své ovečky za rozvodněným potokem. I chtěl je hnát domů, ale přes potok vedla uzoučká lávka, takže jen jedna ovečka za druhou mohla potok přecházet. Počkejme tedy, až je přežene, potom vám budu povídat dál.
Pokračovat ve čtení →
Malého zajíčka a ještě menší šedivou myšku spojovalo již několik let silné přátelské pouto. Ačkoliv v zimním období myška trávila většinu svého času v teple svého domova, velice si rozuměli a často si spolu hráli.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno se každý den, bylo to časně ráno, na Zemi snášel klobouk kouzelníka Pokustona. Nebyl to vůbec obyčejný klobouk. V tom klobouku totiž bydleli dva bílí králíci, kteří se jmenovali Bob a Bobek. Bob byl malý a nápaditý a Bobek byl naopak vysoký a chytrý.
Pokračovat ve čtení →
Na zem padá suché listí,
stromy půjdou brzy spát.
Byl jednou jeden čert jménem Rufík, který žil spolu s ostatními čerty v pekle hluboko pod zemí a stejně jako ostatní čerti, strašil zlobivé děti. Vždy jim říkal, že když nebudou hodné, odnese je do pekla a bude je strašit napořád. Nosil otrhaný, sazemi zčernalý kabát z ovčí vlny, měl růžky, ocásek a jedno kopýtko. Byl to jednoduše čert jako každý jiný, přesto se však od ostatních lišil.
Pokračovat ve čtení →
Bůh se rozhněval na lidi, že si nevážili jeden druhého a na celou zemi poslal po několik let po sobě veliké sucho. Lidé na jaře zaseli obilí, ale nic se neurodilo a nastal veliký hlad.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Každé mrně odmalička ví, že k podzimu patří draci. Ne ti, co chrlí oheň nebo mají moc hlav, myslím ty papírové. Minulý rok jsem se byla podívat s maminkou a tatínkem na drakiádě. To je soutěž v pouštění draků. Ale to jsem teprve začínala běhat, sama jsem draka ještě nepouštěla. Letos už jsem si to ovšem chtěla vyzkoušet taky.
Pokračovat ve čtení →
Hajej, hajinkej!
Máma bude kolébat,
Andělíček s tebou spát,
Pán Bůh ti dá krásný sen,
Honzíčku můj, spinkej jen.
Byl jednou jeden skřítek Štrakakal, který u sebe vždy nosil tlustou knihu a hřeben, a kdykoliv potkal nějaké rozcuchané dítě, plácnul ho knihou po zádech a potom ho učesal. A jak ho to učili jeho rodiče, považoval za zlobivé každé dítě, které nebylo učesané.
Pokračovat ve čtení →