Klasické pohádky a postavy, které v nich vystupují, musí znát všechny děti, než půjdou do školy. Pohádky pro předškoláky rozvíjí řeč, myšlení, pozornost i paměť, navíc v sobě nesou morální ponaučení. Ať si je čtete před spaním ve školce, nebo doma, určitě si z nich nejednu oblíbíte.
V jednom domečku na okraji vesničky žila se svou rodinou jedna malá, veselá holčička jménem Valentýnka. Její jméno bylo kouzelné a krásné, tak jako ona sama. Hnědovlasá holčička měla jen tři roky, ale byla velmi šikovná a zvídavá.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na hodného medvídka Erika, který rád chodil na ryby a rád pekl medové koláčky. Medvídci přece med milují. Během své cesty na ryby si našel novou kámošku, veverku Ryšku, která se vydala na ryby s ním. Malá veverka Ryška se ho nebála jako ostatní zvířátka v lese. Cítila, že je to hodný medvídek a bylo jí s ním dobře. Jak tak byli na rybách, ulovili spolu zlatou rybku, která medvídkovi řekla, že mu splní jedno přání. A pamatujete si, děti, jeho přání?
Pokračovat ve čtení →
V jedné chaloupce v lese žil medvídek Erik, který miloval nejen med, ale jeho největším koníčkem bylo chození na ryby. Byla to jeho velká záliba. Každou sobotu si proto připravil svůj kyblík a udici a vydal se na ryby k průzračnému jezírku uprostřed jeho lesa. Sice rybky, co chytil, hned vypustil zpátky, ale bavilo ho zkoušet, jestli se nějaká chytí. Medvídek byl sice velký a mnoho zvířátek se ho bálo, ale byl to velký dobrák s čistým srdíčkem.
Pokračovat ve čtení →
Určitě si pamatujete příběh o kudrnaté holčičce Mii, která si nechtěla čistit zoubky. Přesvědčila Miu kouzelná víla, která zavítala v jeden večer do jejího malého pokojíčku? To hned zjistíme! Po návštěvě víly, kterou sice Mia neviděla, protože se jí víla neukázala a už ani neozvala, si řekla, že se změní.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo jedno kudrnaté děvčátko jménem Mia. Malá Mia žila se svými rodiči na farmě plné všelijakých zvířátek. Ráda se starala o selata, kravičky, ale nejvíce milovala svého pejska Dobráčka. Mia byla poslušná holčička a svým rodičům vždy na farmě pomáhala, ovšem jediné, co neměla ráda, bylo čištění zoubků.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna vesnička a v té vesničce byla malá barevná školka. Barevná byla proto, že ji paní učitelky ozdobily různými pěknými duhovými barvami. A právě do této barevné školky chodil malý neposedný chlapeček jménem Honzík.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno malé káčátko. Jmenovalo se Žloutek a žilo u malého jezírka plného veselých rybiček. Od okamžiku, kdy Žloutek poprvé uviděl sluníčko, byl vždycky sám. Pouze mlhavě si vzpomínal na své malé bratříčky a sestřičky. Jeho kamarádkami byly jen malé, hravé rybičky, které mu vždy pomáhaly a všechno ho učily.
Pokračovat ve čtení →
A bylo po prázdninách. Volno v zimě uteklo jak voda a děti už zase musely do školy. Pořád se ale ještě těšily na odpolední dovádění ve sněhu. V lavicích nemohly usedět, jak moc se těšily na kopec. To ale ještě netušily, co je čeká.
Pokračovat ve čtení →
Když skončí podzim, začne zima. Venku trochu více přituhuje. Na autech se ráno vytváří námraza a silnice začnou klouzat. Každé dítě netrpělivě očekává první sníh. To ale ještě netuší, že jednou může s první vločkou přijít i něco kouzelného.
Na okraji města v malém domku bydlel jeden malíř. Maloval obrázky a různé plakáty. A pokaždé maloval zvířata. Na některých si hrdě vykračoval kocour v botách, na jiných ježci s jablíčkem a na dalším byla namalovaná myška se sýrem. Malíř měl všechny obrázky a plakáty pověšené a vystavené na své zahrádce.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero řekami a za devatero horami stála chaloupka. Vypadala jako perníková, ale nebyla. Byla úplně celá dřevěná. Její okna byla malovaná a z komína vždycky vystupoval dým z voňavého dřeva. V té chaloupce bydlel pohádkový dědeček. Byl to nejlepší vypravěč pohádek. Děti i zvířátka z celého okolí chodila za dědečkem poslechnout si jeho příběhy.
Pokračovat ve čtení →
Září je měsíc podzimu. Je to období, kdy začíná více foukat vítr, bývá chladněji a dozrává ovoce. Například jablíčka. V tomto období jsou tak akorát k nakousnutí. Budu ti vyprávět o jedné zahradě, kde rostlo několik jabloní. Byly krásné, jejich větve se košatěly do všech stran a právě na podzim na nich nebylo jediné volné místo. Na každé větvičce viselo spoustu jablíček. Všechna jablka vypadala šťavnatě a chutně. Ovšem jen jediná z nich se od ostatních zcela lišila. Vypadala sice jako každá jiná, ale měla kouzelnou moc.
Pokračovat ve čtení →
Za hlubokým lesem u velkého pole stál velký statek. Vedle toho statku byla obrovská stodola. V ní bydlely dva neobyčejné stroje. Velký traktor a malý traktůrek. Oba dva pomáhaly farmářovi na poli se vším, co bylo potřeba na statku. Velký traktor byl silný a moudrý. Přesně věděl, co a jak má dělat. Malý traktůrek byl šikovný pomocník, ale byl neposlušný, tvrdohlavý a někdy si dělal věci po svém. A to nebylo dobré.
Pokračovat ve čtení →
Za několika lesy a několika poli byl rybník. Plulo na něm několik leknínů a kolem něj rostlo rákosí. Z rákosí se pravidelně ozývaly zvuky. „Kvaky, kvak, kvaky, kvak.“ Takové kvákání znamenalo, že si u rybníka vykládají dva žabáci. Jmenovali se Hop a Skok. Byli to dva žabí bráškové. Žili u rybníka už hodně dlouho. Přes den se před sluníčkem schovávali v rákosí a večer se uvelebili na leknínu, aby zakvákali svou písničku na dobrou noc. Lidé, kteří bydleli u rybníka, si na to tak zvykli, že bez toho nemohli ani usnout. Jeden večer bylo ale něco jinak.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji jedné vesnice stál malý krásný domeček. Každý den se z něj linula nádherná vůně. Byla tak lahodná, že snad byla i kouzelná. Byla to vůně zákusků a dortíků. Ten domeček měl fialovou střechu a byl celý růžový. Vypadal jako jedna velká lentilka.
Pokračovat ve čtení →