O červeném autíčku

Byl jednou jeden malý blonďatý chlapeček jménem Vilík, který miloval hraní s autíčky. Jeho nejoblíbenější, které ve svém dětském pokoji měl, bylo červené autíčko Red. Nebylo to však obyčejné autíčko, bylo to kouzelné autíčko, které hlídalo Vilíka od doby, co se narodil. Vždy když přišel chlapeček ze školy smutný, přišlo k němu, aby ho rozveselilo a aby si s ním mohl hrát. 

Vilíkovi rodiče se rozhodli, že pojedou na dovolenou k moři. Vilík se na to moc těšil! Do svého batůžku s hračkami si nabalil všechny své oblíbené hračky, autíčka, skládačky, medvídka Tedyho, ale také své oblíbené červené autíčko. Červené autíčko Red mělo radost, že jede na výlet s Vilíkem a že spolu zažijí nová dobrodružství na pláži. Když už měl chlapeček hračky sbalené, maminka mu ještě pomohla sbalit oblečení. Když už byla rodinka nachystaná, sedli do auta a vydali se na dlouhou cestu k moři. 

Jak tak cestovali ve svém velkém autě, hodiny ubíhaly a ubíhaly. Vilík si vzadu hrál s autíčkem a medvídkem a občas si i pospinkal. „Musím čůrat!“ řekl najednou tatínkovi, který řídil. Už byli skoro na místě v jejich destinaci u moře, ale táta zastavil na nejbližší benzinové stanici, aby si dali přestávku a chlapeček se vyčůral. Vilík si dal své oblíbené autíčko do kapsy u tepláků a utíkal na toaletu. Když se rodinka vracela zpět do auta, Vilík si vesele poskakoval a najednou mu malé červené autíčko vypadlo z kapsy na chodník. Rodinka sedla do auta a vydala se na cestu k moři. Jediný medvídek Tedy si všiml, že jeho kamarád, červené autíčko Red, není v autě, ale malý Vilík si toho stále nevšiml. 

Rodinka už byla blízko u moře. „Mami, neviděla jsi moje červené autíčko?“ zeptal se Vilík maminky, když ho nemohl nikde najít. Maminka ho však ujistila, že je určitě někde v autě. Chlapeček mamince uvěřil, i když měl pocit, že autíčko tam není. No a co naše malé červené autíčko? To smutně stálo na chodníku u benzinové stanice. Rozhodlo se, že to jen tak nenechá, a směle nastartovalo. Utřelo si slzičky a snažilo se jejich velké auto dohnat. Ovšem malé červené autíčko nebylo tak rychlé a nemělo dost sil. Autíčko Red se však nevzdávalo! Naše malé autíčko nevědělo, kudy má jet, ale vidělo směr, dálnici, kterým jeho rodinka jela. Rozhodlo se, že se je vydá hledat po té cestě, po které jeli. Chvilku si odpočinulo v lese u dálnice, kde počkalo, než přestane pršet. Chlapeček Vilík je jeho nejlepší kamarád, nemůže ho přece zklamat. A našel náš Red svou rodinku a Vilíka? To se, děti, dozvíte v další části.