Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Od doby, co po světě chodili tři velmi moudří muži – mudrcové, uplynulo již několik tisíc let. Byli to tři králové z východu, kdy jeden z nich se jmenoval Kašpar, druhý Melichar a třetí Baltazar. Že jste o nich už někdy zaslechli zmínku? Pojďme se podívat, jak to s nimi vlastně bylo a proč je znají lidé z mnoha koutů světa.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno město a před tím městem stál železniční přejezd. Ten hlídala červeno-bílá závora. Když jel po kolejích vlak, sklopila se a zahradila tak autíčkům cestu. Když vlak odjel, zase vystoupala vzhůru, aby autíčka mohla bezpečně projet. Závora takto hlídala ve dne v noci, v létě i v zimě, dlouhé roky, že už její barva opadávala, jak byla opršelá. A pak se jednoho dne přihodila podivná věc.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden ježeček jménem Bodla. Bodla žil až doposud se svou maminkou a pár sourozenci v dutině stromu, kterou tam kdysi za velké bouřky vytvořil blesk. Nyní už ale Bodla vyrostl a tak pro něj, stejně jako pro jeho sourozence, nastal čas najít si vlastní příbytek.
Pokračovat ve čtení →
Ela a Nela byly dvě neobyčejné holčičky. Byla to dvojčata. To znamená, že byly sestřičky a narodily se ve stejnou chvíli. Na první pohled si byly neskutečně podobné, ale přitom byly úplně rozdílné. Ela byla odvážná a chtěla vždycky všechno udělat hned. Nela byla rozvážná a dlouho přemýšlela, než udělala první krok. Všechno dělaly společně.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji naší ulice stála školka. Chodily tam děti z celého městečka. Školka vypadala jako sluníčko. Byla celá žlutá. Měla krásnou zlatou střechu jako slunce. Na zahrádce kolem ní rostly květiny, měkká vždycky posekaná tráva a hned vedle nejlepší dřevěné pískoviště a prolézačky. Děti tam učily dvě paní učitelky.
Pokračovat ve čtení →
Na velikém zámku uprostřed lesů žila princezna. Určitě měla nějaké krásné princeznovské jméno. Všichni na ni ale pokřikovali Rozáro. Měla dvě sestry. Ty chodily na plesy, na procházky do parku, plavily se na loďce po jezeře, zkrátka dělaly všechny ty zábavné věci, které mladé princezny dělávají. Rozára také chtěla chodit na plesy a plavit se za slunečných dní v zámeckém parku po jezeře. Nikdo ji ale nikdy nikam nepozval.
Pokračovat ve čtení →
Za mrazivou skálou a vysokými kopci bylo velké království. Bydleli v něm král s královnou a jejich malí princové. Jmenovali se Simon a Sanel. Oba dva měli černé vlásky, temně hnědé oči a úsměv od ucha k uchu. Byli moc hodní a chytří. Jejich rodiče na ně byli pyšní. Každý den vymýšleli hry, které si zahrají, a z každé chvíle dokázali udělat výjimečnou. Každý den s nimi byl kouzelný.
Pokračovat ve čtení →
Ke svým druhým narozeninám jsem od maminky a tatínka dostala skákacího koníka. Děda mu říká Šemík, ale já jsem ho pojmenovala Olin. Nejdřív jsem se ho bála a moc jsem na něm jezdit nechtěla. Jakmile jsem malinko povyrostla, přestal mi připadat tak veliký a hrůzostrašný, takže jsem s ním začala kamarádit.
Pokračovat ve čtení →
Dávno před tím, než byli na Zemi lidé, tu v období druhohor žili dinosauři. Někteří byli velcí, jiní úplně malincí, někteří uměli létat a jiní zase plavat. Každý byl v něčem výjimečný.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero horami a za sedmero údolími skrývala se krásná vesnice. Všechny domečky v ní byly postaveny dokola a přímo uprostřed stál velký rybník. Každý rok, když přišla zima, rybník zamrzl a všichni, kteří bydleli ve vesnici, na něj chodili bruslit. Chodili tam do posledního vesničana. Malí i velcí, mladí i staří, holky i kluci.
Pokračovat ve čtení →
Malá vlaštovička Bělinka – říkali jí tak proto, že měla svítivě bílé bříško, více, než ostatní její kamarádky – se chystala se svou rodinkou na odlet do teplých krajin.
Pokračovat ve čtení →
Za několika kopci a několika údolími stála menší vesnice. Na kraji vesnice blízko lesa se ukrýval malý domek. V něm se svými rodiči bydlela Viki. Byla to holčička plná energie. Moc ráda sportovala a nejraději ze všeho běhala. Každý den vyběhla do lesa. Přeskakovala klacky a malé potůčky, vyhýbala se větvím a vždycky doběhla za les na krásnou mýtinu. Tam si sedla do trávy a užívala si výhled na celou vesnici. Bylo to její oblíbené místo, kam vůbec nebylo lehké doběhnout. Milovala to zdejší ticho a klid.
Pokračovat ve čtení →
Zajisté jste již vyslechli spousty nejrůznějších pohádek, avšak už jste někdy slyšeli pohádku, jenž se odehrávala v tom nejhlubším mořském příkopu na světě? Tam dole, kde si všichni myslí, ze žádný život není? Opak je pravdou.
Pokračovat ve čtení →
V mraveništi v lese měli dnes všichni napilno. Mravenčí královna čekala návštěvu a její pilné dělnice sháněly pohoštění. Mezi nimi se snažil pomáhat malý mraveneček Tonda.
Pokračovat ve čtení →
Když přijde podzim, venku začne padat listí. Ale nejen listí. Často padají i kapky deště. Za okny je sychravo. Začíná být chladno. Na nebi se sbíhají tmavé mraky a pak nám na zem pouštějí vodopády kapek, které zavlažují naši hlínu. Na takové počasí se nejraději koukáme jen z okna. Kapek, které padají z mraků, je moc. Já znám příběh o jedné kapce, která ale byla jiná. Vypadala stejně jako ostatní, ale nechovala se tak.
Pokračovat ve čtení →