Za sedmero horami a sedmero dolinami bylo jednou jedno obrovské království. Ale navzdory všemu bohatství, které měli, život na hradě byl smutný a pochmurný, protože království bylo zakleté. Proklela ho zlá čarodějka, která začarovala Vánoce, tak aby byly bez sněhu. Rozzlobilo ji, že jako jediná nebyla pozvána na narození královy dcery Magdaleny.
Pokračovat ve čtení →
Nastala zima. Bílá pokrývka sněhu zahalila celou krajinu. Na stromech se objevila čerstvá sněhová peřina. Na teploměru teplota pod nulou a na oknech se dělala námraza. Zima přesně taková, jaká má být. Všechny děti z vesnice se scházely na nedalekém kopci, aby vyzkoušely své sáně a boby. Na kopec se vydal i Boris.
Pokračovat ve čtení →
Žili jednou muž a žena, kteří spolu měli dvě překrásné děti. Syna Toma a dceru Hanku. Žili skromně v malém domku na okraji města, ale i když toho moc neměli, radovali se ze svých dětí. Hanka byla krásná a milá holčička s překrásným hlasem. Tom byl zase velmi zručný a chytrý po svém tatínkovi. Ve všem se jim dařilo až do dne, kdy otec přišel o svoji práci v továrně.
Pokračovat ve čtení →
Od té doby, co mi maminka oznámila, že jedu na víkend k babičce, nemohla jsem se dočkat. Konečně totiž nastalo období, kdy s babičkou pečeme vánoční perníčky. Těšila jsem se, až překročím práh jejích dveří a pustíme se spolu do práce jako každé Vánoce.
Pokračovat ve čtení →
Před každými Vánocemi pekla Andulčina maminka několik druhů cukroví, uklízela, připravovala výzdobu po celém bytě, a dokonce brala Andulku na procházky a na kopec za domem bobovat. Letos je ale všechno jinak. Celá rodina se totiž bude stěhovat. Vánoce už bude Andulka s rodiči i malým bráškou Vojtíškem trávit v novém, velkém domě na vesnici.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou číslo, které se jmenovalo 54674565588. Žilo v království, kde panoval chaos a nepořádek. Číslo se velmi snažilo zapadnout mezi ostatní znaky a písmenka, ale bylo velmi těžké se v tomto zmatku orientovat.
Pohádka k přečtení je přístupná pouze pro registrované uživatele.
Registrujte se », podpořte tak Pohádkozem a získejte přístup na web bez reklam.
Už dva dny sněžilo a bráškové Vojta a Matěj byli ve škole jako na trní. Nemohli se dočkat, až odpoledne vyběhnou na zahradu a postaví pořádného sněhuláka. Zvonek na konci poslední hodiny ještě dozníval a oni už na sebe ve spěchu soukali čepice a rukavice a utíkali domů.
Pokračovat ve čtení →
Něco ti prozradím: I vánoční stromky mají školku. Čestné slovo, že mají. Jen ne takovou školku, jako máte vy, malé dětičky, kde jsou dveře, hračky a paní učitelky. Vánoční stromky mají školku v krásném a zeleném lese. Pod modrým nebem. Se sluníčkem. S mraky. S deštěm. I se sněhovými vločkami. Opravdu!
Pokračovat ve čtení →
Štěně se odvážilo samo do sněhu. Vidělo sníh poprvé v životě, tak nejdřív opatrně našlapovalo. Studilo to do tlapek. Pak ale začaly padat velké sněhové vločky a štěně se rozdovádělo.
Pokračovat ve čtení →
Když skončí podzim, začne zima. Venku trochu více přituhuje. Na autech se ráno vytváří námraza a silnice začnou klouzat. Každé dítě netrpělivě očekává první sníh. To ale ještě netuší, že jednou může s první vločkou přijít i něco kouzelného.
Mikuláš, anděl a čert šli po zasněžené cestě a mířili za dětmi. Mikuláš i anděl nesli oba dva velké koše plné těch nejlepších a nejsladších bonbónů, čokolád, sušenek a mandarinek. Jen čert, který šel jako poslední, si nesl prázdný pytel, aby do něj mohl cpát zlobivé děti.
Pokračovat ve čtení →
Bylo před Vánoci a andělíčci měli v nebíčku napilno. Pomáhali totiž připravovat Ježíškovi dárky. Dávali na ně cedulky se jmény, aby Ježíšek věděl, pro koho jsou. Ale i andělíčci občas zazlobí.
Pokračovat ve čtení →
Možná už jste si všimli, že jedna hvězda na nebi je vždycky zářivější, než ty ostatní. Jmenuje se Polárka a je ze všech hvězd nejkouzelnější. Umí totiž plnit přání!
Pokračovat ve čtení →
Na okraji města v malém domku bydlel jeden malíř. Maloval obrázky a různé plakáty. A pokaždé maloval zvířata. Na některých si hrdě vykračoval kocour v botách, na jiných ježci s jablíčkem a na dalším byla namalovaná myška se sýrem. Malíř měl všechny obrázky a plakáty pověšené a vystavené na své zahrádce.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno červené autíčko, které milovalo zimu. Mělo rádo sníh a velké chumelenice. Proto v jedné takové chumelenici vyrazilo na cestu do města.
Pokračovat ve čtení →