V teplé džungli u velké řeky žil malý krokodýl jménem Niky. Krokodýl měl šupinaté zelené tělo a velká ústa. Spousta zvířátek se ho právě proto v džungli bála a vyhýbala se řece, ve které žil. On se však rád usmíval, ale ostatní zvířata se bála jeho velkých zubů, a právě proto mnoho kamarádů neměl. Byl z toho velmi smutný. Vždy sledoval, jak si opičky spolu hrají na stromech, jak si žabky spolu kvákají na liáně. I on chtěl nějakého kamaráda.
Pokračovat ve čtení →
Denis na Štědrý den mámě vždy usilovně pomáhal. S vařením, s výzdobou, ale také s prostíráním stolu. Zajímalo ho, proč vždy prostírají talíře a příbory pro čtyři, když jsou na Vánoce jen tři. Máma, táta a on.
Pokračovat ve čtení →
Stalo se to v jeden chladný lednový den. Marek kráčel s mámou po zasněženém parku a těšil se na to, až bude konečně doma, v teple. Najednou uslyšel tiché kňučení. Zastavil mámu a společně se podívali pod jednu z laviček nedaleko. Bylo tam malé štěně.
Pokračovat ve čtení →
Zvířátka se rozhodla, že na nejvyšším zasněženém kopci za vesnicí uspořádají závod. Ke startu se připravilo pět zvířátek. Každé chce vyhrát, proto si vybralo rychlý stroj. Kdo bude první v cíli pod kopcem? Ke startu, připravit, pozor a teď!
Pokračovat ve čtení →
V našem paneláku bydlela jedna holčička, jmenovala se Elenka. S Elenkou jsem se setkala před jedním obchodem v polovině prosince. Dívala se do vyzdobeného výkladu a mračila se. Když jsem se jí zeptala, proč se mračí, odpověděla mi, že ona Vánoce neslaví. Neslavit Vánoce? A to se dá? To se může? Proč?
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna malá vesnička. Stálo v ní několik domečků. Byly blízko sebe, a tak se každý s každým z té vesničky znal. Všichni byli dobrými sousedy a kamarády, ale dvě děti byly těmi nejlepšími přáteli.
Pokračovat ve čtení →
Všechno to začalo písemkou z matiky, kterou Marek nechtěl psát. Koupil si tedy nanuk a v zimě ho vesele lízal. Nejprve jeden. Potom druhý. A pak třetí. Druhý den ho bolelo v krku, měl rýmu a horečku. Byl nemocný! Podařilo se!
Pokračovat ve čtení →
Byl pěkný letní den, sluníčko svítilo a na mýtince za lesem se vyhřívala liška Amálka. Užívala si teplých paprsků a přemýšlela, čím by se mohla zabavit, když vtom ji napadlo, že dlouho nebyla u své babičky, lišky Bystroušky. Babička bydlela nedaleko v hustém lese, a tak se za ní Amálka hned vydala.
Pokračovat ve čtení →
Byl jeden včelí úl, ve kterém bydlela i včelka Žofinka. Jednoho dne se včely dohodly, že půjde Žofinka do školky, aby si našla nové kamarády. Žofinka se moc těšila, protože nic jiného než včelí úl a jeho okolí zatím neznala. Když ráno přiletěla do školky, přivítal ji pan učitel Jezevec a další zvířátka – zajíček Ferda, lištička Amálka a méďa Brumla.
Pokračovat ve čtení →
„Už?“ „Ne, ještě ne.“ „A teď?“ „Ještě vydrž.“ „Tak teď?“ „Už se připrav. Tak teď!“ A v tu chvíli delfín Flip vyskočil z vody a hned se zase hlavou zabořil do rozfoukaných mořských vln. A ještě jednou a ještě jednou. Vlny mu šly přímo naproti a delfín Flip se cítil jako pták. Jako by létal nad mořskou hladinou.
Pokračovat ve čtení →
Na okraji džungle, kde stromy sahaly až do nebe a řeky se schovávaly mezi stromy, žil krokodýl jménem Rex. Nežil přímo v džungli, ale jeho domovem byly právě řeka a bažina, které byly na okraji husté džungle.
Pokračovat ve čtení →
„Hepčík!“ ozvalo se v lese. Bylo to tak silné kýchnutí, až se stromy zatřásly. „Hepčík!“ po chvíli zaznělo ještě hlasitěji. „Hepčík!“ zaburácelo do třetice. Kýchnutí bylo tak silné, že to veverky setřáslo ze stromů. „Co to? Kdo to? Co se to děje?“ štěbetali ptáčci, zmateně poletovali nad stromy a divili se, jak kýchání otřásá celým lesem. Všechna zvířátka přemýšlela, odkud se to kýchání bere. Kdo má tak silnou rýmu, že to vzbudilo celý les?
Pokračovat ve čtení →
Na kraji zasněženého, velkého města stál maličký, ale zato útulný domeček. V něm žila rodinka – máma, táta, můj mladší bratr Tomáš a já – Alžběta. Navzdory všem těžkostem, kterými jsme museli kvůli nedostatku a chudobě procházet, jsme byli opravdu šťastní. Mezi našimi vztahy vládla láska, vděčnost a skromnost.
Pokračovat ve čtení →
Pejsek s kočičkou si chtěli venku zahrát s dětmi, ale žádné děti venku nebyly.
Pokračovat ve čtení →
Vítej, svatý Mikuláši,
v našem okýnku!
Stůj mi stále ku pomoci,
opatruj mně ve dne v noci
moji dušinku.
