Já a Mikuláš

3 min. čtení

Na kraji zasněženého, velkého města stál maličký, ale zato útulný domeček. V něm žila rodinka – máma, táta, můj mladší bratr Tomáš a já – Alžběta. Navzdory všem těžkostem, kterými jsme museli kvůli nedostatku a chudobě procházet, jsme byli opravdu šťastní. Mezi našimi vztahy vládla láska, vděčnost a skromnost.

I když ne vždy byla naše břicha plná dosytosti, věřila jsem, že jednoho dne se to změní. Neboť naděje umírá poslední, a když to člověk nečeká, začnou se dít zázraky. Proto jsem si už ve svém mladém věku našla práci a prodávala jsem noviny. Maminka mi pokaždé zabalila kousek chleba, abych nebyla hladová.

Díky vánoční náladě se vždy našel nějaký dukát navíc, abych Tomáškovi na jeho narozeniny, které slaví na Štědrý den, přinesla z pekárny jeho oblíbený voňavý vánoční koláč. Vánoční písně hrají všude kolem a ve vzduchu se mísí různé vůně sladkého pečiva, ovoce a kdejakých výrobků, ozdob, svící, které lidi vábí nejen vůní, ale také barvami a tvary.

Zatímco jsem pohledem přejížděla všechny stánky, na konci tmavé ulice se zimou třásl neznámý pán. Oblečení mi napovídalo, že stejně jako moje rodina ani on to nemá v životě jednoduché. Dlouhá, šedá brada byla promočená od sněhových vloček, které se mu zachytávaly do vousů, kde se postupně měnily na kapky vody.

Já a Mikuláš
Já a Mikuláš. Zdroj obrázku: depositphotos.com

Zapovídala jsem se s ním a dozvěděla se, že je to cestovatel, který procestoval mnoho zemí a viděl neuvěřitelné věci. Zeptal se mě, co tu taková mladá dívka jako já dělá, a tak jsem mu vyprávěla můj životní příběh. Později, tak jak jsem byla vychována, jsem muži nabídla kus svého chleba jako dárek ode mě na Vánoce. S vděčností můj dar přijal. Za to jsem však chtěla, aby mi vyprávěl o svých cestách a zážitcích.

Toho večera, když jsem přišla domů, s nadšením jsem příběhy převyprávěla mému bratříčkovi, dokud jsme oba únavou neusnuli. 

Ráno jsem se probudila a nevěřila svým vlastním očím. Pod stolem v kuchyni jsem našla truhlu plnou dukátů a na stole byly ještě teplé vánoční koláčky a u nich dopis. Bylo v něm poděkování za to, že jsem svým dobrým skutkem ukázala, že na světě existují lidé s čistým srdcem a dobrotou v duši. A to proto, že ač jsem sama měla málo, i tak jsem se podělila o ten jediný kus chleba, co mi dala máma. Dále mi v něm ještě oznámil, že on není jen tak obyčejný muž, za jakého se oblékal. Na konci se nacházelo jméno, které zná snad každé dítě na světě. A to jméno bylo Mikuláš.

4.7/5 - (71 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 2

  1. Mimořádně pěkná pohádka, která navíc motivuje u dětí štědrost. Bylo by zajímavé vědět, jaký typ lidí jí dal méně jak plný počet hvězdiček….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..