Na kraji zasněženého, velkého města stál maličký, ale zato útulný domeček. V něm žila rodinka – máma, táta, můj mladší bratr Tomáš a já – Alžběta. Navzdory všem těžkostem, kterými jsme museli kvůli nedostatku a chudobě procházet, jsme byli opravdu šťastní. Mezi našimi vztahy vládla láska, vděčnost a skromnost.
Pokračovat ve čtení →Pohádky o Mikulášovi
Jak lakomý čert musel nadělovat
Mikuláš, anděl a čert šli po zasněžené cestě a mířili za dětmi. Mikuláš i anděl nesli oba dva velké koše plné těch nejlepších a nejsladších bonbónů, čokolád, sušenek a mandarinek. Jen čert, který šel jako poslední, si nesl prázdný pytel, aby do něj mohl cpát zlobivé děti.
Pokračovat ve čtení →Mikulášský zázrak
Byl chladný zimní večer, kdy stařičký Mikuláš seděl u svého vyhřátého krbu a sledoval, jak venku poletují bělostné vločky. Také vzpomínal na časy, kdy téměř všechny děti byly hodné a jen zřídkakdy se stávalo, že maminku s tatínkem trošku pozlobily. Nyní Mikuláš společně s čertem a andělem nosí více uhlí než dárků a dobrot, protože děti vymýšlí o mnoho více lumpáren. Moc si přál, aby bylo letos vše tak jako dříve a rozdal s andělem a čertem mnoho dárečků.
Pokračovat ve čtení →