Krokodýl Niky

V teplé džungli u velké řeky žil malý krokodýl jménem Niky. Krokodýl měl šupinaté zelené tělo a velká ústa. Spousta zvířátek se ho právě proto v džungli bála a vyhýbala se řece, ve které žil. On se však rád usmíval, ale ostatní zvířata se bála jeho velkých zubů, a právě proto mnoho kamarádů neměl. Byl z toho velmi smutný. Vždy sledoval, jak si opičky spolu hrají na stromech, jak si žabky spolu kvákají na liáně. I on chtěl nějakého kamaráda.

Jednoho dne, když se Niko vyhříval na břehu řeky na horkém sluníčku, uviděl malého tygříka, který plakal smutně v keřích. „Pomozte mi někdo. Neumím se dostat domů, ztratil jsem se,“ bědoval smutně malý tygr jménem Leo.

Niky bez váhání připlul blíž, vyšel na hladinu a řekl tygříkovi Leovi. „Ahoj, já jsem Niky, co kdybych ti pomohl?“ zeptal se ho Niky. Tygřík se ho nejdřív lekl, věděl totiž, že krokodýli jsou přece nebezpeční a že s cizími by neměl mluvit. Džungle však byla hrůzostrašná a on se sám skrze ni vydat domů bál.

„Pomůžeš mi dostat se přes džungli domů?“ zeptal se uplakaně malý tygr. Niky bez váhání přikývl.

„Je to na konci řeky, u velké skály. Tam bydlíme,“ řekl mu Leo.

Niky věděl, že po řece to bude rychlejší, a tak si vysadil malého tygříčka na záda a spolu se plavili tmavou řekou. Niky byl zvědavý, jak se malý Leo zatoulal sám doprostřed džungle – tak daleko od domova.

„Víš, byl jsem na vycházce s mámou, když vtom jsem spatřil cosi na zemi. Byl to velký had. Moc jsem se lekl, a tak jsem se rozběhl pryč, utíkal jsem a utíkal, až jsem se ztratil. A cestu domů jsem najít nedokázal. A tehdy jsem potkal tebe!“ vysvětlil mu Leo.

„Neboj se, já tě ochráním a spolu se dostaneme domů,“ povzbudil ho Niky.

A taky že ano. Niky přivezl přes celou řeku malého Lea až domů k velké skále. Vylezli z vody a Niky ho doprovodil k ostatním tygrům. Ti začali na Nikyho cenit zuby. „Ne, on je můj kamarád. On mě zachránil!“ vysvětlil mámě, která ho všude hledala, malý Leo, když se tygři chystali pustit do krokodýla.

Niky přikývl a ušklíbl se velkým zubatým úsměvem. Malý Leo mu úsměv opětoval a uvědomil si, že krokodýl Niky vůbec není tak děsivý, jak si myslel. Všichni tygři mu byli vděční. Od té doby Niky už nebyl sám. S Leem si pravidelně hrávali u řeky, kde se k nim přidali i jiní tygři. Nikdo se ho už nebál a konečně se Niko necítil tak sám. Konečně našel přátele.