Haló, haló, škola volá! Děti, nebojte se, v našich pohádkových lavicích se učíme rádi. Všechny děti (a nejenom děti) zažívají ve školních lavicích ta pravá studijní dobrodružství. Přijďte za námi do vyučování, určitě se s námi něčemu zajímavému přiučíte.
Byla jednou jedna zahrada, kde jste kromě krásných barevných kvítků, různých zeleninových záhonů či všelijakých ovocných stromků mohli narazit i na jeden starý strom – velkou paní vrbu. O tuto zahrádku se starala babička Ludmilka, která tam bydlela už dlouhá léta. A starou vrbu měla babička velmi ráda.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na příběh o krásné dívce Hance, která žila se svou babičkou v chaloupce. Hanka s babičkou byla známá po celém širém okolí svým pekařským uměním. Jelikož její babička už neměla tolik sil, tak Hanka chodila každý den na vesnický trh, kde prodávala jejich koláčky či chleba. Jednoho dne tam Hanka narazila na mládence, který si přišel koupit koláč.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krásná dívka Hanka, která žila se svou babičkou v chaloupce v maličké vesničce. Moc toho věru neměly. Krásná dívka pomáhala babičce, jak jen mohla. Uklízela, nakupovala, pekla. Hanka už rodiče neměla, a právě proto byla své babičce vděčná za hodně. Právě ona krásnou dívku totiž vychovala. Hanka se svojí babičkou pekly všelijaké koláčky.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na skromného mladého kováře Marka, který bydlel v malé chaloupce nedaleko vesničky, ve které pracoval. Po cestě do kovářské dílny však narazil na chudého starce, kterému nezištně pomohl a nabídl mu kousek chleba a trochu vody. Stařec mu tehdy řekl, že jeho štědrost bude odměněna. A tak se také stalo.
Pokračovat ve čtení →
Za horami a dolinami, když ještě v našem světě vládli králové, kouzla či kouzelní tvorové, byla jednou jedna dřevěná chalupa, ve které žil mladý chlapec jménem Marek. Chlapec žil ve svém domečku sám, jeho maminka totiž před pár lety zemřela. Marek měl však úctyhodné zaměstnání. Pracoval jako kovář v dílně v blízké vesničce.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na malého chlapce Kubíka, který toužil být velkým policistou jako jeho táta. Jednoho dne si malý Kuba hrál spolu se svým nejlepším kamarádem Míšou a jeho pejskem Rexem u jezírka.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden chlapeček jménem Kubík, který žil se svými rodiči v domečku u krásného průzračného jezírka. Malý Kubík měl velký sen, chtěl být totiž velký drsný policista jako jeho táta. Chtěl každý den pomáhat a chránit. No a co, že je mu jen dvanáct let… On vyroste a všem ukáže, jak bude velký policista.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji města stojí krásná vila. Je to dům, kde žije několik rodin. Všichni se spolu kamarádí a taky spolu pořádají různé akce. Například stanovačku nebo grilovačku. V přízemí vily bydlí se svými rodiči klučina jménem Dominik. Je to rošťák každým coulem, ale i tak ho mají všichni rádi.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na zakletou princeznu Jasmínu, kterou kouzelná víla poslala na žádost jejích rodičů – králů – do opuštěné věže, kde se musela princezna sama o sebe postarat. Kouzelná víla chtěla, aby princezna ze sebe vyhnala všechnu pýchu a zlo.
Pokračovat ve čtení →
Za horami, za dolinami, uprostřed kouzelného lesa plného borovic se tyčila malá věž. A vysoko ve věži žila krásná princezna Jasmína. Nebyla to však ledajaká princezna. Byla zakletá.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička jménem Rozárka. Kudrnatá Rozárka žila se svými rodiči a bratříčkem na hrbolatém kopci v domečku u lesa. V jeden chladný prosincový den se Rozárka vydala sáňkovat. Šla sáňkovat dolů z jejich kopce spolu s jejím bratříčkem Samíkem. Honili se ve sněhu, koulovali se, dokonce i závodili, kdo dojede první dolů na sáňkách. Sourozenci si spolu hráli celý den. Ovšem Samík byl vždycky první a lepší.
Pokračovat ve čtení →
Děti seděly ve škole, obtahovaly obrázek hranic České republiky a poslouchaly povídání paní učitelky. Pepíček už přemýšlel, co bude dělat o prodlouženém víkendu a Anička se těšila, že pojedou s maminkou na výlet k tetě do Polska.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na chlapečka Honzíka, který velmi toužil mít nového přítele – svého vlastního pejska. Chlapeček byl však neposedný a musel nejprve svým rodičům dokázat, že on zodpovědný skutečně je!
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý chlapeček, který si moc přál mít přítele. Nepřál si však obyčejného kamaráda! Jeho snem bylo mít veřejného parťáka – pejska. Každý den po škole maminku i tatínka pěkně prosil, ať mu pejska koupí, ovšem neúspěšně. Honzík byl neposedný chlapeček a učit se mu nechtělo, jeho rodiče se proto báli, že by se o pejska nedokázal postarat.
Pokračovat ve čtení →
Jak všichni víme, vlaštovky jsou stěhovaví ptáci. To znamená, děti, že když se u nás začíná venku ochlazovat, vlaštovky roztáhnou svá křídla a odletí se zahřát do teplých krajin. Když je však u nás znovu teplejší počasí a hřejivé sluníčko, opět se k nám vesele vrátí. A takto před zimou se chystala jedna malá vlaštovka do teplých krajin spolu se svou rodinou.
Pokračovat ve čtení →