Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
Byl jednou jeden malý oslík, který se všeho bál. Žil na velké farmě, kde však moc kamarádů neměl. Jmenoval se Šedák, protože byl celý šedý jako ty tmavé mraky, které se na nás ošklivě mračí, když prší. Malý oslík Šedák však cítil, že na farmu nezapadá. Cítil, že ve velkém světě ho čekají ještě nová dobrodružství či skuteční přátelé. Věřil, že jednoho dne svůj strach z neznámého překoná.
Pokračovat ve čtení →
V jednom prostém domku žila matka se dvěma dcerami. Holena byla její vlastní a Maruška nevlastní. Holena se k práci neměla, celé dny jen lenošila a snila o tom, jak si pro ni přijde bohatý ženich. Ovšem Maruška, to bylo něco jiného. Všechnu práci v domě zastala a vše jí šlo od ruky. Navíc každým dnem rostla do krásy. Až si její macecha domyslela, že s takovou si žádný ženich pro její Holenu nepřijde. Každý bude chtít Marušku. Bude se muset Marušky nějak zbavit…
Pokračovat ve čtení →
Zajíci jsou velmi plaší tvorové. Stačí zašustit a už vyděšeně pádí do bezpečí. Někdy je poleká i jejich vlastní stín. Mají strach, aby je něco nesnědlo nebo je neulovil myslivec.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji malé vesnice žila v chaloupce s chatrnou doškovou střechou chudá vdova se svou dcerou. Kromě skromné střechy nad hlavou a několika slepic nic neměly. Většinou jedly jen to, co matka v létě nasbírala v lese, a peníze měly jen ty, které dcera utržila prodejem vajec na trhu. Za ty se dal aspoň koupit chleba a teplé boty na zimu.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, vzpomínáte si na starou vrbu babičky Ludmily? Stará vrba byla nemocná a babiččina zvědavá vnučka Danielka se rozhodla, že babičce pomůže. Jelikož měla Danka přírodu ráda, rozhodla se, že musí najít způsob, jak starou vrbu zachrání. Ve škole je přece učili, že přírodu kolem nás musíme chránit a že stromky jsou pro životní prostředí velmi důležité! Vždyť tvoří kyslík, který dýcháme.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna zahrada, kde jste kromě krásných barevných kvítků, různých zeleninových záhonů či všelijakých ovocných stromků mohli narazit i na jeden starý strom – velkou paní vrbu. O tuto zahrádku se starala babička Ludmilka, která tam bydlela už dlouhá léta. A starou vrbu měla babička velmi ráda.
Pokračovat ve čtení →
V daleké divočině žila rodina lvů. Maminka lvice, táta lev a dvě lvíčata. Byli to kluci. Každý byl úplně jiný, i když se oba narodili v tentýž den. Jedno lvíče bylo hravé, divoké a snažilo se vše naučit. Pořád se drželo své mámy a pozorovalo ji, jak loví, jak je hlídá a jak je odvážná. To druhé lvíče bylo neskutečně lenivé. Jen spalo, válelo se a čekalo, až mu máma lvice donese něco k jídlu.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil ve velkém stádě jeden malý, paličatý beránek. Byl vždycky spokojený, protože si dělal, co chtěl. Byl ještě maličký a roztomilý, takže se mu každý průšvih brzy odpustil a nikdo se na něj dlouho nezlobil.
Pokračovat ve čtení →
V jednom jezírku žila žába. Byla skutečně velká, větší než všechny žáby v okolí. Proto si myslela, že je největší na světě. Také se často vychvalovala a vytahovala, že nikdo není větší než ona.
Pokračovat ve čtení →
Víte o tom, že Zima měla dceru? Ta dcera se jmenovala Fujavice. Byla to krásná holka s bílou pokožkou a dlouhými bílými vlasy. Oblečené měla dlouhé šaty poseté vločkami. Když jí máma přikázala, vylezla Fujavice z postele a spustila se dolů na zem, kde tančila mezi oblaky. Sněhové vločky jí vyskakovaly ze šatů a padaly na zem a na lidi. Čím tančila Fujavice rychleji, tím byl silnější vítr a tím padalo více vloček.
Pokračovat ve čtení →
Byly sice letní prázdniny a děti trávily většinu času venku na kolech či na koupališti, ale dnešní den byl jiný. Pochmurné počasí a déšť proměnily slunečnou krajinu na šedou mlhu plnou těžkých oblaků. Velké kapky padaly na zem a všude v okolí se blýskalo. Sourozenci Pavlík a Mariánka se rozhodli, že tento sychravý den si budou hrát doma.
Pokračovat ve čtení →
V pátek si chlapci o přestávce povídali o tom, co budou dělat o víkendu. Jeden se chystá do kina, druhý půjde bruslit, třetí jede na výlet. „A ty děláš o víkendu co?“ zeptali se chlapci Robina. Robin se zamyslel a váhal s odpovědí.
Pokračovat ve čtení →
Žil byl jeden kouzelný zajíček Ušáček, který měl na tomto světě velmi důležitý úkol. Jeho úkolem je vyrobit svými kouzelnými tlapkami velikonoční vajíčka. Tato vajíčka králíček pak usilovně schovává na Velikonoce po okolí a dětičky je vesele hledají. Tato velikonoční vajíčka jim pak udělají nejen radost, ale svou kouzelnou mocí je chrání celý další rok. Když je však usilovný zajíček Ušáček vyráběl a zdobil spolu se svou novou kamarádkou veverkou, napadl je zlý vlk, kterého ale náš statečný šedý zajíček odehnal.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna louka, na které žil malý šedý zajíček. Nebyl to však ledajaký zajíček, byl to kouzelný zajíček Ušáček, který měl velmi důležitou úlohu. Vždy před svátky, před Velikonocemi, se vydal do měst a vesnic, kde po okolí schovával svá vyrobená velikonoční vajíčka, aby je mohly veselé dětičky v trávě hledat. Jeho úkolem bylo vyrobit, ozdobit a rozdat vajíčka dětem, aby jim dělala radost a chránila je během celého roku.
Pokračovat ve čtení →
Už je tomu dávno, kdy žila jedna švadlena, která byla s jehlou a nití zručná jako žádná druhá. Dokonce se holedbala, že by v krejčovských dovednostech porazila i samotného čerta.
Pokračovat ve čtení →