Jednou stanula Libuše s Přemyslem a družinou na vysoké skále. Najednou Libuše jako začarovaná promluvila: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v dáli nad Strahovem najdete člověka, který tesá práh domu. I nazvěte hrad, který postavíte, Pražským a město pod ním Prahou. Tak jakož se knížata před prahem sklánějí, tak se i vy budete klanět mému městu, budiž mu čest a chvála.“
Pokračovat ve čtení →
Libušin kůň znal cestu velmi dobře. Přejeli hory a pláně a třetí den se dostali až k řece Bílině do Stadic. Spatřili muže vysoké postavy a ve střevících z lýka. Oral pole.
Pokračovat ve čtení →
Jako kdysi ke Krokovi, také k Libuši na Vyšehrad chodili lidé, aby je rozsoudila. Libušin soud byl pod košatou lípou. Vedle ní bylo dvanáct hospodářů nejmocnějších rodů a všude kolem lid, který se přišel podívat nebo se zastat někoho ze svého rodu.
Pokračovat ve čtení →
V dávných dobách, kdy pohádky nebyly vymyšlenými příběhy, ale skutečností, žil ve svém království mladý a krásný princ. Každému se z jeho krásy a bohatství tajil dech a princ z toho natolik zpychl, že se zapomněl chovat k lidem s úctou. Zajímal se jen o přepych a obklopoval se pouze nádhernými věcmi, mezilidské vztahy považoval za nedůležité.
Pokračovat ve čtení →
Bylo krásné letní odpoledne a liška, která si právě pochutnala na sedmi mladých havranech, se cítila spokojeně a plná energie. Rozhodla se, že si trochu zařádí na sluncem zalité louce. Skákala, točila se dokola a při jednom kotoulu náhodou spatřila v trávě malého hlemýždě, jak pomalu leze po vlhkém stéblu.
Pokračovat ve čtení →
Žil – byl jeden chudý uhlíř, který měl se svojí ženou velmi nemocné dítě, a to ho velice trápilo. Celá jeho rodina neměla dostatek jídla a trpěla hlady. Naopak jeho soused překypoval zdravím a žil sám, ale pořád si myslel, že má málo, i když měl všeho dostatek.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden chlapeček jménem Pavlík. Žil se svou maminkou, starším bratrem a sestrou v malém domečku. Měl jednu věc, kterou nade vše miloval – starou červenou přikrývku. Tahal ji všude s sebou.
Pokračovat ve čtení →
Jednou měla mazaná liška velký hlad, a tak vylezla ze svého úkrytu a vydala se hledat něco k snědku. Pobíhala po čerstvě zoraném poli a čenichala, jestli nenajde nějakou myš. Náhle uviděla ježka, jak sedí u myšího hnízda a spokojeně si pochutnává.
Pokračovat ve čtení →
V jedné chudé chaloupce žila laskavá matka se svým synem. Život jim nepřál, a tak často neměli ani na talíř teplé polévky. Jednoho dne došlo i poslední polínko do kamen, a tak žena požádala syna, aby zašel do lesa pro nějaké roští. Chlapec neváhal a hned se vydal na cestu.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho dne se hladová liška potulovala krajinou a zoufale hledala něco k snědku. Měla prázdný žaludek a její bříško už pěkně kručelo. „Ach jo, kdyby se tak někde dal sehnat kousek sýra,“ povzdechla si a dál se loudala lesem.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žily vedle sebe chlapec Káj a dívka Gerda. Byli nejlepší přátelé, měli se rádi jako sourozenci a trávili spolu každý den. V létě si hráli mezi květinami na zahrádce a v zimě pozorovali sníh padající za oknem. Rádi také poslouchali pohádky, které jim babička každý den vyprávěla. Jednoho večera jim pověděla příběh o Sněhové královně, která vládne zimě a její pohled je chladný jako led. Vyprávěla, že někdy kreslí na okna podivné obrazce. Káj se smál a tvrdil, že ho žádná královna nevyděsí.
V nádherném zámku obklopeném růžovými zahradami a staletými košatými stromy žil moudrý král Bohuslav se svou jedinou dcerou, princeznou Květuškou. Byla to dívka s laskavým srdcem a očima tak jasnýma, že připomínaly ranní nebe. Milovala dlouhé procházky po zámeckých zahradách, kde se zastavovala u každého květu, pohladila srnku nebo si popovídala s ptáčky, kteří jí nosili novinky z okolního světa.
Pokračovat ve čtení →
Jedné klidné noci se malý Petřík, bydlící s rodinou v malebném domku na okraji lesa, rozhodl pro tajnou výpravu. Svůj odvážný plán prozradil i svému věrnému psímu kamarádovi Bobíkovi. Než se vydali ven vstříc dobrodružství, Petřík si z lednice vzal na cestu pořádný kus dortu. Bobík se nadšeně olízl a vyskočil z okna. „Ještěže jsme v přízemí,“ zhodnotil to Petřík a proklouzl také oknem ven, kde už na něj nedočkavě čekal jeho psí průzkumník.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, v hlubokém lese žil myšák jménem Miky. Svůj útulný, malý příbytek měl uvnitř starého dubu, kde měl vše, co myší srdce ráčilo – měkkou postýlku z mechu a zásobu dobrot. Miky ale nebyl rád sám, a tak se rozhodl pozvat na návštěvu svého veselého bratrance Rikyho.
Pokračovat ve čtení →
Leze leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze
Pokračovat ve čtení →