Bylo nebylo jedno kudrnaté děvčátko jménem Mia. Malá Mia žila se svými rodiči na farmě plné všelijakých zvířátek. Ráda se starala o selata, kravičky, ale nejvíce milovala svého pejska Dobráčka. Mia byla poslušná holčička a svým rodičům vždy na farmě pomáhala, ovšem jediné, co neměla ráda, bylo čištění zoubků.
Pokračovat ve čtení →
Už byl konec února a zima pomalu končila. Přesto se ráno na trávě objevoval mráz a na chodnících zmrzlé kaluže. Na stromech žádné listí a tráva beze stopy čerstvé zeleně. Jaro se zatím nechystalo přijít, pořádný sníh nikde, zato mrazíky zdobily přírodu kolem.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě, které se jmenovalo Hameln, se přemnožily krysy. Celé město se jimi jen hemžilo. Lidé z nich měli strach a byli nešťastní.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kupec a ten měl tři dcery. Dvě se nejraději strojily do krásných, drahých šatů a šperků, ta třetí nosila šaty obyčejné a nejraději ze všeho měla knihy. Říkali jí Kráska, protože byla skutečně nádherná.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden král a ten měl tři dcery. První dvě už se dávno provdaly, ta třetí, nejmladší, byla stále doma na zámku. Chodila si hrát do královské zahrady se skleněnou koulí. Byla to její nejoblíbenější hračka. Vždy ji vyhodila do vzduchu a chytila do rukou. K tomu si prozpěvovala a tancovala. Jednou se jí ale koule po vyhození zpět do rukou nevrátila. Místo toho spadla rovnou do studny.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna vesnička a v té vesničce byla malá barevná školka. Barevná byla proto, že ji paní učitelky ozdobily různými pěknými duhovými barvami. A právě do této barevné školky chodil malý neposedný chlapeček jménem Honzík.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji města, až tam, kde končí všechny cesty a všechny chodníky, stojí barevný dům. Má oranžovou střechu, světle modré zdi a na nich namalované květiny. Nikdo v něm nebydlí, a přece je tam každý den plno dětí, které tam vodí rodiče. Je to školka. Není to ale obyčejná školka.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno malé káčátko. Jmenovalo se Žloutek a žilo u malého jezírka plného veselých rybiček. Od okamžiku, kdy Žloutek poprvé uviděl sluníčko, byl vždycky sám. Pouze mlhavě si vzpomínal na své malé bratříčky a sestřičky. Jeho kamarádkami byly jen malé, hravé rybičky, které mu vždy pomáhaly a všechno ho učily.
Pokračovat ve čtení →
Žil jednou jeden tesař a jeho žena, kteří toužili po dítěti. Každý den se za dítě modlili, ale nikdy se ho nedočkali. Za jejich domem byla krásná zahrada s nádhernými květinami a rostlinami. Nikdo se do zahrady neodvážil vstoupit, protože patřila čarodějnici, Gertrudě.
Pokračovat ve čtení →
Stalo se to kdysi dávno, když na světě žili rytíři, knížata a kupci, v polském městě zvaném Toruň. Město Toruň bylo proslulé obchodem, průmyslem a vynikajícím pečivem. Právě v Toruni se vyráběl ten nejchutnější perník, jaký si lze představit.
Pokračovat ve čtení →
Daleko za horami a lesy je stříbrné jezero. Uprostřed tohoto jezera stojí skála ze samého zlata a na té skále se k nebi vypíná růžový zámek. V něm bydlí víla Vesna. Je tak krásná, že i sluníčko denně přichází poklonit se jí. Říká se o ní, že její úsměv má kouzelnou moc. Smutného rozesměje, nemocného uzdraví – velká je její moc!
Pokračovat ve čtení →
Ve vesnici téměř na konci světa žila malá kravička Matylda se svými rodiči. Matylda byla velmi šťastná, protože trávila veškerý čas na pastvině, kde si mohla hrát se svými kamarády.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna chaloupka a v té žila milá, ale chudá rodina. Máma, táta a jejich tři děti – sestřička a dva bráškové. Bylo krátce před Vánoci a rodina neměla žádný peníz ani na vánoční večeři.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero horami a devatero řekami bylo jedno zimní království. Král a královna, kteří tam žili, byli moudří a spravedliví. Měli syna, velmi moudrého prince. Ten už byl dospělý, a tak bylo třeba, aby se oženil. Jenže princi se do toho moc nechtělo. Neznal žádnou princeznu, která by se mu líbila.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero horami, za sedmero lesy, za sedmero loukami byli tři králové: Kašpar, Melichar a Baltazar. Tři králové se vydali na dlouhou cestu, aby obdarovali právě narozené dítě. Putovali lesy, poli a pouštěmi a každou chvíli pohlédli na oblohu, kde byla jasně vidět betlémská hvězda. Její záře byla úžasná a ukazovala králům směr, kterým se měli vydat.
Pokračovat ve čtení →