Hlavní hrdinka příběhu je pětiletá holčička, která dostane namísto vysněného pejska mladší sestřičku. Chvíli jí trvá, než se s tou informací smíří, nakonec se ale rozhodne, že bude ta nejlepší sestra. Malé miminko, které rodiče přinesou z porodnice, jí s tím však bohužel příliš nepomáhá. A tak se holčička rozhodně zakročit. Takhle by to přece nešlo! Sama naučí malou sestru všechno důležité, co bude v životě potřebovat.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo jednou jedno království. V tom království nebyly žádné jiné ovocné stromy, jen jedna jabloň, která rostla na nádvoří hradu. Vždy na podzim rodila krásná červená jablíčka, která byla zázračná. Dokázala totiž uzdravit každou nemoc.
Pokračovat ve čtení →
Za horami a dolinami se ukrývala malá vesnička. Ve vesnici žili lidé, kterým láska už dávno odešla ze srdcí, kromě jednoho chlapce, Jiříka, který žil s mámou v chalupě u lesa.
Pokračovat ve čtení →
Zelenina je zdravá, říká snad každý dospělý. Co když si ale i se zeleninou doneseš z obchodu malé zvířátko? To se nedávno stalo Karolínce. Její maminka šla nakoupit do obchodu. Samozřejmě hlavně hodně zeleniny, aby byla Karolínka zdravá a silná.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna školka na kraji malého města, do které chodila veselá holčička jménem Eliška. Zrzavá holčička měla ve školce spoustu kamarádů a každé ráno se tam velmi těšila.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden princ. Žil na velkém zámku, ale byl velmi pyšný. Princ Karel každému jen rozkazoval a od nikoho si nedal poradit. Jeho otec, král, se snažil, jak mohl, ale převychovat svého syna nedokázal. Celé království z toho bylo smutné.
Pokračovat ve čtení →
Ve vysokých horách nad černým údolím bydlela skupina orlů. Měli hnízda blízko sebe. Všechno dělali společně. Létali nad černým údolím vždycky ve skupině. Nikdy se neoddělovali. Říkali si neporazitelní. Byla to skupina orlů, která chtěla vládnout nad celým černým údolím i nad horami. Nikoho mezi sebe nikdy nepřijali. A nikdo se ani neodvážil se je na to zeptat. Až na jedno malé káně.
Pokračovat ve čtení →
Medvědi v zimě spí. To ví snad každé dítě. Byl však jednou jeden medvěd, který se jmenoval Míša, a tomu se tedy spát nechtělo. Jak to ale začalo? Nejdříve tak jako u všech ostatních medvědů.
Pokračovat ve čtení →
Ve vysokých skalách žil drak. Byl obrovský. Měl velkou tlamu a v ní plno ostrých zubů. Jeho ocas byl dlouhý a silný. Když s ním máchal a u toho chodil, vypadalo to, jako by bylo zemětřesení. Tenhle drak byl ale ještě v něčem jiný.
Pokračovat ve čtení →Náš web využívá Google AdSense a další poskytovatele reklamních ploch pro zobrazování cílených reklam. Tyto reklamy nám pomáhají udržovat web v chodu a nabízet kvalitní obsah našim uživatelům.
Pokračovat ve čtení →
Babička Maruška je nejlepší babička na celém světě. Vždycky nosí krásně barevné moderní sukně, vlasy má hedvábně stříbrné a vyčesané, ale nejkouzelnější je na ní její milý úsměv. Nikdy jí na tváři nechybí. A i když je o dost starší než všichni ostatní, je s ní nesmírná legrace.
Pokračovat ve čtení →
Mirka a Lucka byly kdysi velké kamarádky. Spolu si hrály, spolu se učily, chodily spolu do školy i ze školy a seděly spolu i v lavici. Jednou se ale ošklivě pohádaly a od té doby už o sobě nechtěly ani slyšet. Nejenže spolu nemluvily, ale dokonce se na sebe ošklivě dívaly a říkaly o sobě navzájem špatné věci.
Pokračovat ve čtení →
Večer, když už všichni spí, vylétávají ze svých úkrytů malinké víly a navštěvují naše domovy. Vyhledávají dětské pokojíčky a proklouzávají přes okno až k dětem. Najdou malou skulinku a vklouznou pod polštář. Hledají, jestli tam není nějaký vytržený zub. Ne vždy je to ale pro vílu jednoduché. Ne vždy zoubek vezme s sebou. Někdy to prostě nejde, tak jak tomu bylo nedávno v noci.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno království a v tom království žil princ. Tento princ měl velmi přísné rodiče, kteří ho zamykali do nejvyšší věže. Princ tam byl celé dny sám, neměl si s kým popovídat, neměl ho kdo rozveselit. Jednoho dne zaťukal na okno malý ptáček.
Pokračovat ve čtení →
Na úplném konci města, až tam, kde už začínají lesy a pole, stojí menší dům. V něm bydlí holčička Viktorie. Chodí do druhé třídy, prostě velká holka. Blonďaté vlásky se jí na sluníčku vždycky krásné třpytí a v jejích nebesky modrých očích probleskují kouzelné jiskry.
Pokračovat ve čtení →