Byl jednou jeden šneček, který se jmenoval Neček. Tento malý šnek žil pod malinovým keřem v listnatém lese, kde si spokojeně nažíval ve svém maličkém domku, který na sobě nosil. Jak víme, šneci mají na zádech ulitu, která slouží jako jejich domeček a zároveň i jako skrýš před okolním světem.
Pokračovat ve čtení →
Žila byla jedna liška, která si vždy ráda pochutnala na všem, co našla. Jednou šla takto kolem vinice, kde právě uzrály nádherné veliké hrozny vína. Modraly se na lišku, že liška dostala strašnou chuť ochutnat. Vypadaly totiž moc sladce.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domě na okraji maličké vesničky bydlela zvědavá plavovlasá holčička jménem Julie. Malá Julie nejvíce na světě milovala malování. Proto měla doma hóóódně barviček a vodových barev.
Pokračovat ve čtení →
To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé. Ale ani to vždycky tak neuměli, protože mají malé a nešikovné tlapičky a na těch tlapičkách nemají prsty jako mají lidé, jenom takové malé polštářky a na nich drápky.
Pokračovat ve čtení →
Malá Nelka byla zvědavá a hravá holčička. No nesnášela uklízení! Její pokojíček byl vždy plný hraček, které ležely všude možně, jen ne odložené v krabicích či na poličkách. Maminka se snažila, jak mohla, ale malá plavovlasá holčička ne a ne si uklidit své hračky v pokojíčku.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna kočička Micka, která žila venku na ulici. Rušné a klikaté uličky města, jiné zatoulané kočky či odpadkové koše byly to jediné, co Micka znala. A právě to byl domov šedé kočičky.
Pokračovat ve čtení →
Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili (však jsme o tom tuhle vypravovali, jak si šikovně umyli podlahu a jak se potom oba na slunci sušili) a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, byla jednou velikonoční neděle a tak si řekli, že půjdou spolu na výlet. Sluníčko pěkně svítilo. „Půjdem třeba do lesa,“ povídá pejsek, „kampak jinam bychom šli, když je tak hezky?“
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na čestného krále Cypriána, který byl svou laskavostí a dobrotivostí znám po celém širém okolí. Své království řídil mladý král férově a o svůj lid se vždy s láskou a pokorou postaral.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, za horami a dolinami žil ve velkém hradě jeden král. Jmenoval se Cyprián. Byl to dobrotivý a čestný král. Sice byl ještě velmi mladý král, protože jeho otec zemřel v boji, ale za to byl velmi zodpovědný. Mladý král Cyprián měl velké království a kopec bohatství, ale nejen to, nejdůležitější pro krále bylo to, že se jeho lid měl dobře. Jeho lid mu za to nosil všelijaké dary, které vyrobil, a velebil ho za jeho štědrost a laskavost. Vždy každému pomohl.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed hluboké noci, když už je ta největší tma, projíždí po světě vláček. Je velký, ale tak tichý, že skoro nejde slyšet. Má tlumená světla jakoby malé hvězdičky. A když projede kolem tvého domu, uslyšíš jen tiché zacinkání rolniček a ucítíš jemný vánek. Žádný dospělý ho nikdy neviděl, ani neslyšel.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žila liška. Na kraji lesa byl rybník a tam žil zase čáp. Jednoho dne se ti dva spřátelili. A jako svého nového kamaráda pozvala liška čápa na večeři.
Pokračovat ve čtení →
Děti, určitě si vzpomínáte na mladého obuvníka Matouše, který žil ve vesničce pod zámkem. Pracoval jako obuvník, tak jako jeho celá rodina, i když on sám toužil být statečným rytířem na zámku, který bude chránit krále a jeho krásnou dceru, princeznu Elišku.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil jeden mladý muž jménem Matouš, který pracoval jako švec. Bylo to úctyhodné řemeslo a v jejich rodině byl obuvníkem každý. Tak jako jeho otec, tak i mladý Matouš si tohoto povolání vážil a tvrdě pracoval. Matouš byl kluk s dobrým srdcem, i když jeho otec byl na něj velmi přísný a mnohokrát musel pracovat tvrdě do noci. Jejich obuvnictví bylo proto po okolí vyhlášené, ač dukátů nazbyt neměli.
Pokračovat ve čtení →
Byly prázdniny, venku svítilo sluníčko a chlapeček Matyáš nevěděl, s čím by si ještě hrál. Dnes už si hrál se vším – s auty, s legem, jezdil na odrážedle, skákal panáka, houpal se na houpačce, klouzal na klouzačce a vlastně už si ani na všechno nevzpomněl. Moc rád by si zahrál pexeso s maminkou, ale ta chystá oběd. Potom si s Matyáškem zahraje. Už se na to těšil. Ale co do té doby bude dělat?
Pokračovat ve čtení →
Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny.
Děti to věděly a chtěly pejska a kočičku nějak k svátku a k narozeninám překvapiti. Přemýšlely, co by pejskovi a kočičce daly nebo udělaly; pak si vzpomněly a řekly: „Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!“
Pokračovat ve čtení →