Obyčejný příběh o neobyčejném přátelství

3 min. čtení

Příběh, který ti budu vyprávět se stal hodně dávno. Je o holčičce, která zjistila, že přátelství je jedna z nejdůležitějších věcí na světě. A že kamarády najdeš tam, kde to nejméně čekáš.

Před několika lety žila u nás ve městě malá holka. Byla pořád veselá a usměvavá a měla plno skvělých nápadů. Nikdy se nenudila. Někdy si hrála na kuchařku, jindy byla průzkumnice a prozkoumávala okolí a ještě jindy byla odvážná horolezkyně, která zvládla vylézt na každý strom. Měla dlouhé černé havraní vlasy. Často nosila spletené dva culíky a obličej ji zdobily krásné hnědé pihy. Protože vypadala jak indiánka, všichni jí říkali Indi.

Jednou se rozhodla, že na stromě postaví dům. Její kamarádi z města byli někde na prázdninách a tak pro ně chtěla udělat překvapení. Už se těšila, až přijedou a uvidí, co pro ně postavila. Budou si na stromě hrát a pozorovat všechno okolo. Nejdříve si nanosila dřeva, co našla v lese. Hbitě vylezla na strom a postupně si tam vytáhla i ty dřeva. Snažila si je tam upevnit, když v tom ji uklouzla noha a Indi málem spadla z velké výšky.

Na poslední chvíli se chytla větve a teď visela vysoko nad zemí. Ze všech sil se držela, ale nedokázala se vzepřít zpátky. Jen se držela a nohy měla ve vzduchu. Už cítila, že ji dochází síly, že už se neudrží, když v tom slyšela, jak na ni někdo volá: „Neboj se a pusť se, já tě chytím, věř mi.“ Byla to paní, co bydlela kousek od ní.

Indi se s ní nijak zvlášť nebavila, jen věděla, že je to její sousedka, která byla stará asi jako její maminka. Teď stála pod ní a volala na Indi, ať se pustí. Indi měla strach. Bylo to vysoko. Zkoušela se ještě párkrát přitáhnout, aby vyšplhala na strom, ale už neměla sílu. Ruce jí po větvi sklouzly a ona letěla dlouho dolů.

Když dopadla, tak se jí nic nestalo. Paní sousedka ji chytla. Sice teď ležely obě na zemi, ale byly v pořádku. Indi poděkovala a začala vysvětlovat, co tam nahoře dělala. Celou cestu domů šly spolu a povídaly si. Zjistily, že toho mají hodně společného.

Indi pak chodila skoro každý den za paní sousedkou. Hrály spolu hry, chodily na procházky a sousedka malou Indi hodně věcí naučila. Zažily spolu hodně dobrodružství.

Jednou, když spolu byly na zahradě a stavěly tam ptačí budku, něčemu se začaly moc smát. Už ani nevím čemu. V tu chvíli se Indi podívala na sousedkou a řekla: „Mám tě moc ráda, jsem ráda, že jsi mě tehdy chytla, jak jsem padala ze stromu. Nikdy jsem netušila, že moje nejlepší přítelkyně může být dospělá a o tolik starší.“

Pak ji srdečně objala. Sousedka jen zavřela oči a pořádně malou Indi stiskla. „Vždycky tě budu chytat moje milovaná Indiánko. Taky tě mám ráda.“ Pošeptala ji do ucha.

Tento příběh je sice obyčejný a je o obyčejné malé holce a o obyčejné dospělé sousedce. Ale je o neobyčejném přátelství, které mezi něma vzniklo a které trvá dodnes. A to vím jistě. Můžeš mi věřit.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 2

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..