Klasické pohádky a postavy, které v nich vystupují, musí znát všechny děti, než půjdou do školy. Pohádky pro předškoláky rozvíjí řeč, myšlení, pozornost i paměť, navíc v sobě nesou morální ponaučení. Ať si je čtete před spaním ve školce, nebo doma, určitě si z nich nejednu oblíbíte.
Blízko tmavého lesa stála malá chaloupka. Bydlel v ní dědeček a babička. Každé prázdniny za nima jezdila jejich vnučka Anetka. Malá holčička s hnědými rovnými vlásky jako hřebíky a kouzelným úsměvem. Trávila v chaloupce u dědečka a babičky každý volný den. Jedny prázdniny se ale stalo něco, na co nikdy Anetka nezapomene.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý zajíček. Měl šedý kožíšek a jeho jméno bylo neobvyklé. Všechna zvířátka v lese ho přezdívala Smíšek, protože byl veselý, rád si hrál a vymýšlel různé žertíky na své kamarády.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna maličká veverka Vivi, která si spokojeně žila na vysokém stromku v lese. Skákala z větvičky na větvičku a z dálky byste zpozorovali jen huňatý oranžový ocásek. Veverka Vivi si usilovně hledala po lese to, co milovala nejvíc. Chutnaly jí houby, bobule či oříšky, které si poctivě ukládala do díry v kmeni jejího stromu. Tam měla svůj úkryt pěkně vystlaný větvičkami.
Pokračovat ve čtení →
Holčička jménem Adélka měla fantazie na rozdávání. Vždy když zrovna nebyla škole, četla si knížky plné zázraků či se dívala na pohádky o kouzelných létajících vílách nebo růžových jednorožcích. Všechny tyto kouzelné bytosti pak malovala.
Pokračovat ve čtení →
Byla jedna kouzelná krajinka, která se jmenovala Aladia. Tato kouzelná země se rozprostírala daleko za naším světem. Byl to svět, ve kterém nežili žádní lidé, ale něco úplně jiného – kouzelné bytosti. A právě v této barevné krajině bylo každý den veselo.
Pokračovat ve čtení →
V mystické říši, o které náš svět ani netušil, schovávala se malebná země kouzelných bytostí. Tato magická říše se nazývala Arkánie. Arkánie byla země, kde byste lidi hledali jen marně. Byla totiž domovem pro podivuhodná stvoření, ať už tam žily kouzelné víly, elfové, nebo i bytosti, které jsou mystické a na světě jich je už velmi málo – kouzelní jednorožci.
Pokračovat ve čtení →
Existuje město, v němž jezdí obrovské množství vlaků. Tak obrovské, že se koleje nacházejí po celém městě. Vlaky tam jezdí křížem krážem. Přes hory a kopce, přes údolí a kolem luk. Rozváží náklady, převáží lidi a řídí celou městskou dopravu. Každý vlak přesně ví, kam má jet a v kolik hodin. Nikdy se žádný nezpozdí. Vždycky tomu ale tak nebylo.
Pokračovat ve čtení →
V hustém lese byste kromě všelijakých zvířátek natrefili i na skromného medvídka jménem Brumík. Hnědý medvídek byl znám po celém širém lese svou milou a dobrou povahou. Všechny měl rád a byl to ten nejpřátelštější medvídek, jakého jste kdy potkali. Byl sice přátelský, ale svou velikostí působil strašidelně.
Pokračovat ve čtení →
S nástupem jara se v přírodě dějí velké věci. Probouzejí se květiny, stromy se začnou zelenat a taky mezi zvířátky se rodí mláďata. Jedno takové zvířecí miminko se narodilo i v naší zoo. Na svět přišel malý hrošík. Byla to velká událost a všechna zvířata v zoologické zahradě měla ohromnou radost. I ošetřovatelé se z toho těšili.
Pokračovat ve čtení →
Orlík bylo malé vyhlídkové letadlo. Létalo si křížem krážem po obloze. Dělalo přemety, točilo se do všech stran a ukazovalo ty nejlepší kaskadérské kousky. Bylo celé žluté jako sluníčko a na jeho křídlech se pyšnil krásně namalovaný orel. Proto se mu říkalo Orlík.
Pokračovat ve čtení →
Jak si tak malá Hanka vykračovala spolu s tatínkem ze školky k autu, vesele si prozpěvovala. Byla už velká předškolačka.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žilo mnoho různých zvířátek. Ta spolu chodila do lesní školky a školy, odpoledne spolu běhala po lese a hrála si.
Pokračovat ve čtení →
Adélka byla malá holčička. Nejradši ze všeho si dopoledne před obídkem hrála doma, odpoledne po obídku pak chodila na zahradu, kde na ni čekal kamarád šnek a černý kocour. O čem si ti tři asi povídali? O tom, jaký měli den.
Pokračovat ve čtení →
Existují ptáci, kteří mají rádi zimu. Přilétávají vždy, když nasněží. Vůbec je sníh nestudí. Už jsi je určitě viděl. Jsou to vrány. Jednou v zimě přiletěly i do naší vesnice.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed velkoměsta bylo obrovské letiště. Parkovala tam velká i malá letadla. Menší létala na vyhlídkové a poznávací výlety, větší odnášela mnoho lidí na dovolené a létala do vzdálených zemí. Mezi velkými letadly se ale našlo jedno, které bylo nešťastné. Chtělo si poletovat jen tak nad krajinou a tak rychle, jak by samo chtělo. Nechtělo převážet spoustu lidí a mít každou trasu naplánovanou dopředu. Proto se rozhodlo, že si začne létat podle sebe. Alespoň do chvíle, než málem způsobilo havárii.
Pokračovat ve čtení →