Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
Uprostřed jedné malé vesnice stál nádherný park. Rostly tam krásné stromy, tekl tam potůček a všude vedly různé cestičky, kde se dalo hezky procházet. Všechny děti tam moc rády chodily. Kdybys šel po jedné z těch cestiček až úplně doprostřed parku, našel bys tu nejlepší věc, která tam byla.
Pokračovat ve čtení →
Dnes byl výjimečný den. Maminka se spolu se svou dcerkou, holčičkou jménem Zuzka, vydala na nákupy. Holčička měla mít druhý den narozeninovou oslavu, a tak se spolu s maminkou domluvily, že si na oslavu vyberou krásné šaty.
Pokračovat ve čtení →
Děti, určitě si vzpomínáte na příběh o tajemném jezeře, které plní tajná přání. Důležité je, abyste do něj hodily to nejcennější, co máte, a jezero vám váš sen splní.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, za hustými lesy a vysokými horami se schovávalo jedno čarokrásné jezírko. Jezírko to však nebylo ledajaké. Voda v něm byla průzračně čistá a ve světle měsíce se krásně třpytila. A nejen to. Pradávné legendy totiž říkaly, že jezero má kouzelnou moc. Moc, která ani není z tohoto světa.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jedno krásné zelené údolí. Rostly tam květiny různých barev. Všechny měly svou nádhernou vůni. Každá z nich voněla jinak. Stačilo jen zavřít oči a jemně se nadechnout blízko jedné z nich. Voněly tak silně, až se z nich motala hlava.
Pokračovat ve čtení →
Holčička jménem Adélka měla fantazie na rozdávání. Vždy když zrovna nebyla škole, četla si knížky plné zázraků či se dívala na pohádky o kouzelných létajících vílách nebo růžových jednorožcích. Všechny tyto kouzelné bytosti pak malovala.
Pokračovat ve čtení →
Existuje dům, ve kterém žijí jen pejsci. Lidé se tam o ně chodí starat. Dávají jim najíst, ošetřují je a hladí. Bydlí tam pejsci, kteří nemají svého pána. Jsou opuštění. Aby se nemuseli potulovat, žijí právě v takovém útulku, kde je o ně postaráno. Občas do psího domu někdo zajde, vybere si opuštěného pejska a vezme si ho domů. Takhle to udělala i Anička a její maminka.
Pokračovat ve čtení →
Žila byla jedna moc hodná holčička. Jmenovala se Emička a měla moc ráda zvířátka. A zvířátka měla ráda ji. Jako každý den chtěla Emička vzít svého pejska Sunnyho ven, že tam spolu budou dovádět, ale Sunny ležel v pelíšku a vůbec se mu nechtělo vstávat. Vypadal smutně. Když mu Emička jemně sáhla na čumáček, ucítila, že ho má horký.
Pokračovat ve čtení →
Pejsek s kočičkou seděli na pohovce a vymýšleli si, co by měli dělat, aby se pobavili a dobře se měli. Někdo zaklepal, oni řekli „Dále“ a vešel pan Čapek.
„I heleďme,“ řekl pejsek, „vás už jsme dávno neviděli. To vy asi ani nevíte, že mě tuhle bolela noha. Šlápl jsem totiž na střep a poranil jsem si tlapičku.“
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna hezká holčička. Jmenovala se Květa. Měla moc krásné vlásky, hezkou mašličku na čelence a nádherné šatičky. Co to ale bylo platné, když si nechtěla čistit zuby.
Pokračovat ve čtení →
Léto pomalu vystřídalo jaro a dětem právě začaly letní prázdniny. Ulice byly plné slunečních paprsků, dětského smíchu a radosti z konce školního roku. Na ulicích byly otevřeny malé stánky, které děti nejvíc milovaly. Víte, co v nich prodávali? No přece zmrzlinu!
Pokračovat ve čtení →
V hustém lese byste kromě všelijakých zvířátek natrefili i na skromného medvídka jménem Brumík. Hnědý medvídek byl znám po celém širém lese svou milou a dobrou povahou. Všechny měl rád a byl to ten nejpřátelštější medvídek, jakého jste kdy potkali. Byl sice přátelský, ale svou velikostí působil strašidelně.
Pokračovat ve čtení →
Některé poklady se musí složitě hledat. Existuje k nim třeba mapa, která je ale tajemná a musí se v ní kdovíco luštit. Nebo jsou poklady, o kterých se ví, že jsou tam někde v kopcích, ale kde přesně, to nemá žádný živáček tušení. Jen příběhy se o tom předávají z otce na syna.
Pokračovat ve čtení →
Město Strašidrno ještě pokrývala vrstva sněhu, který pomalu odtával, jak pomaloučku natahovalo své prstíčky jaro a vyhánělo studenou zimu pryč za kopce. To ráno sníh ale vypadal jinak. Když se zubatá strašidla ráno probudila, místo bílé peřiny viděla oranžový špinavý sníh. A protože strašidla jsou zvyklá strašit lidi a ne sebe, hrozně se toho polekala.
Pokračovat ve čtení →
Rozárka a Líza byla dvě nerozlučná děvčátka. Byla jako den a noc, jako voda a oheň. Tak rozdílné, a přece tak vzájemně blízké. Rozárka měla dlouhé zrzavé vlásky jako plamínky a oči černé jako uhlíky. Líza byla holčička se světlými krátkými vlásky a očima zelenýma jako kočka. Obě holky dělaly všechno spolu. Rozuměly si, měly se moc rády a zažívaly spolu spousta příhod a dobrodružství. A dokonce se dokázaly spolu rozveselit, i když se jim stalo něco smutného. Zrovna jako nedávno, když Líza onemocněla.
Pokračovat ve čtení →