Hluboko pod zemí žilo několik čertíků. Žili ve tmavé jeskyni. Uprostřed ní měli velký oheň. Kolem něj spali zakrytí ve svých kožešinách. Měli rádi teploučko. Žilo jich tam několik. Jeden z čertů ale vynikal. Byl jiný. Byl takové trdlo a všechno většinou popletl a proto mu říkali Popleta. Měl jedno kopýtko kratší, takže kulhal. Huňatou srst měl po celém těle a růžky mu trčely jako anténky. Vypadal roztomile.
Pokračovat ve čtení →Pohádky o čertech
Nejčastěji mají podobu muže s rohy, drápy, ocasem a kopytem. Rádi se oblékají jako myslivci v zelené vestě a červeném klobouku. Čerti na sebou často berou podobu nějakého zvířete. Pro zahnání čertů či ďáblů pomáhá nějaká modlitba, pozdrav, písnička, modlitba či bylina.
O mazaném čertíkovi Rufíkovi
Byl jednou jeden čert jménem Rufík, který žil spolu s ostatními čerty v pekle hluboko pod zemí a stejně jako ostatní čerti, strašil zlobivé děti. Vždy jim říkal, že když nebudou hodné, odnese je do pekla a bude je strašit napořád. Nosil otrhaný, sazemi zčernalý kabát z ovčí vlny, měl růžky, ocásek a jedno kopýtko. Byl to jednoduše čert jako každý jiný, přesto se však od ostatních lišil.
Pokračovat ve čtení →Zapomenutý čert
V jednom temném bukovém lese poblíž vesničky Dalskabáty se nacházelo již téměř rozpadlé stavení. Dříve to bývala snad hájenka. Dnes už ji ale nikdo neobýval, snad kvůli tomu, že v ní podle zdejších obyvatel straší.
Pokračovat ve čtení →Čertův švagr
Žil – byl jednou jeden mládenec, jenž se jmenoval Petr. Matka mu zemřela, avšak Petr nezůstal sám. Žil ještě s otcem, který ho měl velmi rád. Otec se za nějaký čas znovu oženil a Petr byl rád, že otec září štěstím a spokojeností jako dříve.
Pokračovat ve čtení →Čert a Káča
Kdesi kdysi žilo děvče, které se jmenovalo Káča. Byla to holka upovídaná a někdy také hubatá. A navíc byla také velice ošklivá. Velký nos a uši, pihatá tvář a velké břicho. To byla Káča. Celá ves si o ní povídala. Každý týden chodila Káča k muzice a velmi si přála, aby si mohla zatancovat s nějakým mládencem. Avšak všem byla jen pro smích a nikdo ji k tanci nevyzval.
Pokračovat ve čtení →Mikulášský zázrak
Byl chladný zimní večer, kdy stařičký Mikuláš seděl u svého vyhřátého krbu a sledoval, jak venku poletují bělostné vločky. Také vzpomínal na časy, kdy téměř všechny děti byly hodné a jen zřídkakdy se stávalo, že maminku s tatínkem trošku pozlobily. Nyní Mikuláš společně s čertem a andělem nosí více uhlí než dárků a dobrot, protože děti vymýšlí o mnoho více lumpáren. Moc si přál, aby bylo letos vše tak jako dříve a rozdal s andělem a čertem mnoho dárečků.
Pokračovat ve čtení →Čert a švadlena
Už je to dávno, co žila jedna velmi šikovná švadlena. Byla nejlepší švadlenou široko daleko, také na to byla dost pyšná. Jednou dokonce v žertu prohlásila, že by v šití mohla závodit třeba s čertem a určitě by vyhrála.
Pokračovat ve čtení →Jak zlá královna ke kouzelnému zrcadlu přišla
Kdysi dávno, bude to už ale opravdu hodně let, bylo jedno království plné lesů a zvířátek, ale i nadpřirozených bytostí a sil. Tomu království vládl hodný král se svou královnou a ti si odjakživa přáli mít děťátko. Jenže štěstěna jim dlouhá léta nepřála. Nakonec se však přece radovali z malé holčičky se sněhobílou pletí. Dali jí jméno Sněhurka. Neradovali se však dlouho. Královna chvíli po narození dcerky těžce ochořela a zemřela.
Pokračovat ve čtení →