Čert a švadlena

Audio verze pod pohádkou 👇

Už je tomu dávno, kdy žila jedna švadlena, která byla s jehlou a nití zručná jako žádná druhá. Dokonce se holedbala, že by v krejčovských dovednostech porazila i samotného čerta.

Jenomže právě na takové řeči čerti dobře slyší. Šponují ta svá umouněná, chlupatá ušiska v pekle celé dny i noci, a jak se někdo čertem zaklíná, přesně vědí, kam si jít na toho nešťastníka počíhat. A tak se jeden vypravil z pekelných hlubin na povrch, aby s prostořekou švadlenou poměřil síly.

Přihnal se k ní a už chtěl domlouvat pravidla závodění. Švadlena se však z celé čertoviny snažila vyvléci: „Pane pekelníku, to nevím, co vám kdo řek, ale já o žádné závody v šití nestojím.“

„Moc dobře jsme tě v pekle slyšeli. Chtěla jsi s čertem v šití závodit, tak teď se předveď. Prohraješ-li, odnesu si tě do pekla,“ nenechalo se odbýt čertisko.

Nezbylo tedy než se do toho pustit. Pravidla byla stanovena rychle. Kdo dříve ušije košili, ten vyhrál.

Dokud se měřilo a stříhalo, čert v ničem za švadlenou nezaostával. Když ovšem došlo na jehlu a nit, přišel pořádný zádrhel. Tedy ne pro švadlenu, ta provlékla nit okem jehly, než bys řekl švec, kus niti si ustřihla a na konci udělala uzlík. Však to pro ni byl každodenní chleba. A pustila se zkušeně do šití.

Když se konečně i čertu podařilo provléct nit tím miniaturním očkem, rozhodl se ušetřit čas při dalším navlékání niti a rovnou navlékl celou cívku. Jenže tím si tak akorát naběhl. Při každém stehu musel třikrát oběhnout chalupu. A to si nejprve zapomněl udělat uzlík, takže nejdříve běhal kolem chalupy úplně zbytečně, aniž by se mu povedl jediný steh. Nakonec byl sám celý zamotaný do niti i s chalupou.

A švadlena už měla košili hotovou! Oddechla si, že vyhrála, a předsevzala si, že už se nikdy tak pyšně čepýřit nebude. Pak si šla prohlédnout výtvor svého soka. A tu uviděla, jaké přetrhdílo čert je – neušil vůbec nic!

Čert zrudnul a propadl se hanbou zpět do pekla. A že si od té doby dával majzla, aby se už do žádného soutěžení s nějakou tou švadlenou nepustil. Jeho nešikovnost ovšem zůstala dlouho v paměti lidí ve vsi. Jakmile někomu nešla práce od ruky, hned jej se smíchem připodobňovali k čertu, co musel třikrát oběhnout chalupu, a stejně neudělal ani steh.

---