Už je to dávno, co žila jedna velmi šikovná švadlena. Byla nejlepší švadlenou široko daleko, také na to byla dost pyšná. Jednou dokonce v žertu prohlásila, že by v šití mohla závodit třeba s čertem a určitě by vyhrála.
Jenomže čert má uši tenčí a jemnější, než by si kdo pomyslel. Čert švadlenu uslyšel až v samotném pekle a přihnal se z pekla za švadlenou. Švadlenu natolik překvapil, že nebyla schopná slova. Snažila se bránit, ale čert se nedal odbýt. Prostě s ním musela závodit, kdo dřív ušije košili. Pokud by švadlena prohrála, vzal by jí čert s sebou do pekla.
Závod odstartoval a oba začali se stříháním, oba měli na chlup stejný čas. Když ale došlo na šití, ukázal se čert jako nešikovný. Nechtěl promarnit ani chviličku, tak si do jehly navlékl rovnou celou cívku. Tím si však práce ještě více ztížil. Při každém stehu musel třikrát oběhnout kolem stavení. Natolik spěchal, že si navíc zapomněl na niti udělat uzlík. Takže běžel třikrát úplně zbytečně.
Švadlena si navlékla nit, na konci si udělala uzlík a šila a šila a šila. Ani hlavu nezvedla, dokud nebyla košile hotová. Švadlena vzala košili a hodila ji čertovi na hlavu. Přitom si všimla, jak je čert nešikovný. Ten zrudl a hanbou se propadal. Nedokázal spíchnout ani jediný šev. Švadlenu to velmi potěšilo a byla ráda, že s čertem do pekla nemusí. Čert sázku prohrál, od té doby si dával pozor a s žádnou švadlenou do sázky už nikdy nešel.
Ještě dlouhou dobu se pak říkalo, že když je někdo při práci nešikovný, je jako ten čert, co musel třikrát oběhnout stavení.
