O velikonočním zajíčkovi Ušáčkovi

Byla jednou jedna louka, na které žil malý šedý zajíček. Nebyl to však ledajaký zajíček, byl to kouzelný zajíček Ušáček, který měl velmi důležitou úlohu. Vždy před svátky, před Velikonocemi, se vydal do měst a vesnic, kde po okolí schovával svá vyrobená velikonoční vajíčka, aby je mohly veselé dětičky v trávě hledat. Jeho úkolem bylo vyrobit, ozdobit a rozdat vajíčka dětem, aby jim dělala radost a chránila je během celého roku. 

Když se blížily Velikonoce, maličký zajíček Ušáček si vesele hopkal loukou a sbíral jarní květinky, kterými bude zdobit svá velikonoční vajíčka. „Hop sem, hop tam, udělám radost dětičkám, hop sem, hop tam!“ vesele si prozpěvoval. Když zajíček nasbíral dost květinek do svého košíku, pohodlně se usadil do voňavé trávy a svými kouzelnými tlapkami vyčaroval tolik vajíček, kolik jen uměl. Potom vytáhl ze svého košíku krásnou pampelišku či tulipán, kvítky, které kvetou na jaře, a potřel jimi kouzelná vajíčka. „Co děláš?“ seskočila ze stromu zrzavá veverka a zvědavě se zeptala zajíčka.

„Zdobím vajíčka, která pak schovám v trávě, aby je děti hledaly a objevily kromě pomlázky i jiné kouzlo Velikonoc,“ svěřil se jí zajíček Ušáček a poškrábal se za svým velkým šedým ouškem. Veverka se na něj usmála a rozhodla se, že pomůže zajíčkovi zdobit vajíčka. Jak tak pěkně zdobili, na louku u lesa pomalu padala tma a ucítili jemný jarní vánek, který je polechtal na čumáčku. Zajíček a veverka však nadále zdobili, protože Velikonoce byly již za rohem. Vtom najednou zaslechli tiché vrčení. „Co to bylo?“ zeptala se vylekaně malá veverka. 

Ušáček a veverka se porozhlédli po louce a za stromy, ale nikde nikoho neviděli. Když vtom zaslechli opět vrčení. Tentokrát už bylo blíž. „Vlllllk!“ křikl Ušáček, když se najednou před nimi zjevil velký černý vlk a vycenil na ně své bílé tesáky. Zajíček věděl, že musí ochránit svá velikonoční vajíčka a nejen ta, ale i svou novou kámošku veverku. Vlk se pomalu blížil k nim a už už chtěl po nich skočit, když zajíček vyskočil do výšky a začal po vlku házet svá velikonoční vajíčka. „Běž pryč!“ zakřičel a rychle vyráběl kouzelnými tlapkami nová, velká vajíčka, která házel přímo do vlka. 

Vlk se tak polekal, že se staženým ocasem běžel zpět do lesa. „To bylo jen tak tak,“ řekla malá veverka a poděkovala Ušáčkovi za záchranu. Další den opět zajíček vyráběl nová a nová vajíčka a spolu s novou kamarádkou veverkou je pěkně zdobili jarními kvítky. Velikonoce už byly za rohem a zajíček Ušáček má před sebou velmi důležitý úkol! A jak se mu to povedlo? Udělal dětem zajíček Ušáček svými velikonočními vajíčky radost? To se, milé děti, dozvíme ve druhé části pohádky o zajíčkovi Ušáčkovi.