Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Bylo nebylo jednou jedno království. V tom království se všichni připravovali na Vánoce. O Vánocích měl být totiž v zámku velký ples, na kterém měli vybrat nevěstu pro mladého prince. Sluhové uklízeli a čistili, zahradníci zdobili a chudáci kuchaři… Ti vařili a pekli. Tedy hlavně pekli. Už deset dnů a deset nocí, protože jim královna přikázala upéct tisíc druhů vánočního cukroví.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 2. z 24
Skřítek seděl na krabici a sledoval, jak Andělka vylouskla čokoládu z adventního kalendáře.
„Jé, na co to je?“ ptal se hned.
„To je adventní kalendář. Na každém okýnku je číslo dne a pod ním je schovaná čokoláda. To aby ti to čekání na Ježíška rychleji uteklo.“
Pokračovat ve čtení →
Paní učitelka dala svým žákům na začátku prosince úlohu. Jelikož má advent čtyři týdny, chce po nich, aby každý týden během adventu udělali jeden dobrý skutek. Před Vánocemi si žáci o dobrých skutcích, které během adventu udělali, povídali.
Pokračovat ve čtení →
Adam byl velmi milý a hodný kluk. Se vším doma pomáhal, byl poslušný a nenáročný, nikdy se kvůli ničemu nezlobil. Jen jedna věc ho trápila. Jeho jméno. Adam měl totiž svátek 24. prosince, na Vánoce, a tehdy se slavily Vánoce, a ne jeho svátek. Neměl dort ani dárky, ani žádnou oslavu, ba dokonce si na něj nikdo ani nevzpomněl. Rozhodl se proto, že si změní jméno.
Pokračovat ve čtení →
Byl začátek prosince, když Andělka pomáhala mamince a tatínkovi s úklidem. Takový vánoční úklid není jen tak. To se musí posbírat hračky, vyšťourat lego zpod skříní, pěkně zamést a umýt okna – to aby se Ježíšek nepolekal, jak říkávala maminka. Tatínek na to vždy odpovídal, že se Ježíšek přece narodil ve chlévě, ale maminku neobměkčil a musel uklízet také.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed velkoměsta bylo obrovské letiště. Parkovala tam velká i malá letadla. Menší létala na vyhlídkové a poznávací výlety, větší odnášela mnoho lidí na dovolené a létala do vzdálených zemí. Mezi velkými letadly se ale našlo jedno, které bylo nešťastné. Chtělo si poletovat jen tak nad krajinou a tak rychle, jak by samo chtělo. Nechtělo převážet spoustu lidí a mít každou trasu naplánovanou dopředu. Proto se rozhodlo, že si začne létat podle sebe. Alespoň do chvíle, než málem způsobilo havárii.
Pokračovat ve čtení →
Žili byli manželé, kteří se měli moc rádi a vždy spolu dobře vycházeli. Jen jedna věc je trápila – že zatím neměli žádné děti, i když si nějakého potomka tolik přáli. Jednoho dne se konečně i na ně štěstí usmálo a narodil se jim chlapeček. Malinkatý jako prst byl, a tak ho pojmenovali Paleček.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, vzpomínáte si na příběh o letadélku Rychlíkovi? Letadélko bylo sice maličké, ale toužilo po tom, aby jednoho dne mohlo letět vysoko v oblacích jako velká letadla. Když si tak letělo oblohou, na křídle mu přistála malá vlaštovka jménem Mimi.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, jak už všichni víme, v pohádkách je možné všechno. Všechno, co nám jen naše fantazie dovolí. V pohádkách najdeme čarodějnice, velké příšery či létající draky, narazíme i na mluvící auta či letadla. A dnes si povyprávíme příběh o jednom zvědavém letadélku, které zažilo dobrodružství jako žádné jiné. Letadlo jménem Rychlík nebylo nijak velké ani hlasité jako dopravní letadla.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna stonožka Jožka. Tato malinká stonožka žila na krásné louce pod velkým stromem, kde si z plátků květin vytvořila malý domek. A víte, proč se stonožce říká stonožka? No přece proto, že má spoustu malých nožiček, některé jich mají dokonce i sto!
Pokračovat ve čtení →
V daleké vesnici stál malý domek. Bydlela v něm holčička s huňatým pejskem. Jmenovala se Janička. Černovlasé děvčátko s hnědýma očima a krásným úsměvem. Jenže právě teď byla smutná. Stála na chodníku před svým domečkem a v ruce držela vodítko pro svého pejska. Ten věrně seděl vedle ní. Oba se koukali na dům a tvářili se posmutněle.
Pokračovat ve čtení →
Už je tomu dávno, co v jednom předalekém království vládl král se svou paní. Panovali moudře, lid je měl rád. Královskému páru se však stále nedařilo počít miminko.
Pokračovat ve čtení →
„Milé moje děti, teď vám povím jeden kouzelný příběh,“ řekla babička, posadila se u doutnajícího krbu a sledovala nedočkavé tvářičky svých vnoučat Marušky a Kubíka vykukující zpoza huňaté deky. Děti milovaly babiččiny příběhy, vždycky jim totiž vyprávěla takové, které ještě nikdy předtím neslyšely a které byly kouzelné. Až tak kouzelné, že si děti myslely, že se babičce skutečně staly. A možná i staly, kdo ví.
Pokračovat ve čtení →
Žili jednou jedna babička a dědeček a ti měli svého Budulínka. Od jara do podzimu odcházeli babička s dědečkem každý den pracovat na pole či do lesa a Budulínka nechávali doma samotného. Vždy mu ale kladli na srdce, aby byl poslušný a nikomu neotvíral.
Pokračovat ve čtení →
Znáte ten příběh o svatém Martinovi, který jezdil na bílém koni a pomáhal chudým? Dokonce si uříznul kus svého pláště, aby se měl žebrák do čeho zahalit před zimou. Tahle pohádka je trochu jiná, a přece podobná, protože nejen lidé potřebují občas naši pomoc.
Pokračovat ve čtení →