Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Bylo jednou jedno autíčko, které moc a moc rádo jezdilo potmě. Nejradši jezdilo v noci, když svítil měsíček a hvězdičky. Ale nechtělo si nikdy rozsvítit světla, aby pořádně vidělo na cestu. Ostatní autíčka mu říkávala: „Musíš si na cestu rozsvítit, jinak neuvidíš, kam jedeš. Vždyť bys mohlo nabourat!“ Ale autíčko na jejich rady nedbalo. Jezdilo si dál potmě.
Pokračovat ve čtení →
Psal se krásný letní den a na zahradě rodiny Novákových na svět vykouklo 5 roztomilých štěňátek. Jedno štěňátko bylo bílé, druhé černé, třetí hnědé, čtvrté bylo hnědé s bílým ocáskem a poslední štěňátko bylo ze všech pejsků nejvýraznější-nemělo jedno ouško. Jak šel čas, štěňátka rostla, hrála si, mazlila se, ale ouško stále ne a ne narůst.
Pokračovat ve čtení →
V jednom krásném dřevěném domečku, nahoře v podkroví v dětském pokojíčku, spával malý kluk. Měl vlásky hnědé jako kaštany a oči modré jako studánky. Byl to moc hodný kluk, ale každý večer měl strach. Bál se tmy i zvuků, které vycházely z půdy. Dokonce se bál i šumění potůčku, který tekl nedaleko jejich domečku. Proto mu nikdo neřekl jinak než Bojásku. Všeho se bál.
Pokračovat ve čtení →
Rosa a Fred byla dvojčata. Žila s maminkou a tatínkem v dřevěném domečku na kopečku, odkud celá rodina viděla na celou vesnici. Jednoho dne k nim přijela na návštěvu teta Glorie a přivezla každému z dvojčat i maličký dárek. Avšak právě proto nastaly mezi dětmi převeliké rozepře. A proč se vlastně Rosa s Fredem pohádali?
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed hlubokého lesa stála malá dřevěná chaloupka. Vypadala hodně staře. Měla díry ve střeše, vrzala jí okna i dveře a byla celá špinavá. V téhle chaloupce žila ježibaba. Byla to stařena s velkým nosem a bradavicí. Nejhorší ale nebylo to, jak vypadala, zato jaká byla! Byla moc zlá. O ostatních mluvila škaredě, lhala a vymýšlela si věci, aby se obyvatelé lesa neměli navzájem rádi. Jednou ovšem potkala někoho, kdo ji donutil se nad sebou zamyslet.
Pokračovat ve čtení →
V Africe žila jedna malá zebřička. Byla veselá, milovala svou maminku a ráda se bavila s kamarády. Jednoho dne se ale lvíče zebřičce smálo.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo… Za devatero řekami a devatero horami stálo jedno království. Bydlel v něm moudrý král se svou královnou. Spolu měli dvě dcery. Obě princezny byly moc krásné a chytré. Obě měly dlouhé vlasy, které se jim nádherně vlnily. Vždycky nosily krásné šaty. Na každého se usmívaly a byly moc přátelské a milé. Rády chodily na zahradu a zpívaly si a tančily mezi stromy a květinami. Moc krásně jim to šlo. Když tančily, vypadalo to, jako by se ani nedotýkaly země. Vše dělaly s radostí a úplnou lehkostí.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domečku na samém kopečku, bydlela holčička, co nesla jméno Eliška. Ta holčička jednu špatnou vlastnost měla, a sice, že si palec na ruce neustále cucala. Všichni se jí tuze smáli, ať už byli velcí, anebo malí. Toto nikdy nedělali. Eliška se však vždy uklidnila, když ten palec v puse měla.
Pokračovat ve čtení →
Zítřejší den bude jedním z těch výjimečných. Ptáte se proč? Tatínek kočičích bratříčků Timyho a Tygra totiž právě zítra slaví své 40. narozeniny. Čím ho asi Timy s Tygrem překvapí? Jakým dárkem jej okouzlí a dojmou až k slzám štěstí?
Pokračovat ve čtení →
Jednoho krásného dne se malý sloník Toník procházel po africkém safari. Najednou, u jednoho stromu, kde zrovna snídal, si všiml malého čtyřlístku.
Pokračovat ve čtení →
V nedalekém malém městě stála krásná vila. To je domek, který je větší než ostatní. Většinou v něm bydlí několik rodin. V téhle vile bydleli se svými rodiči dva kluci. Olda a Vilda. Byli nejlepšími kamarády. Vilda bydlel v prvním patře a Olda v přízemí. Pokaždé, když někam Vilda šel, sklouzl se po zábradlí a dopadl přímo před dveře Oldy. Chodili všude spolu. Hráli společně hry a měli společné nápady. Kolem jejich vily se rozléhala krásná zahrada. Trávník tam rostl úplně měkký a měli tam hodně prostoru na své hry. Moc rádi si na zahradě hráli.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden červený traktor. Nebyl ani nový, ani starý. A ten moc rád jezdil do děr v silnici. Líbilo se mu, jak to dělalo hrk hrk hrk, když projížděl dírami, a také to, jak se u toho celý natřásal a poskakoval.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odtud se rozprostíralo krásné městečko. Bylo tam tolik domečků, že musely stát úplně blízko sebe. Jeden vedle druhého. Žilo tam spousta lidí, ale ze všeho nejvíce tam bylo dětí. V každé rodině jich bylo spoustu. Většinou se všechny spolu znaly. Navštěvovaly se, hrály si spolu, chodily spolu na výlety i do školy. V tomhle městě bylo i krásné dětské hřiště. Děti se o něj moc pěkně staraly. Každý večer, když odcházely domů, si ho hezky uklidily.
Pokračovat ve čtení →
Na konci vesnice stál již několik desítek let statek, jenž obývala stařičká babička s dědečkem, několika kravičkami, králíky a slepicemi. Vlastně tam s nimi žil i jeden velice odvážný a nebojácný pes. Říkali mu proto Nebojsa.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed jedné malé vesnice stál nádherný park. Rostly tam krásné stromy, tekl tam potůček a všude vedly různé cestičky, kde se dalo hezky procházet. Všechny děti tam moc rády chodily. Kdybys šel po jedné z těch cestiček až úplně doprostřed parku, našel bys tu nejlepší věc, která tam byla.
Pokračovat ve čtení →