Jak se Adámek skamarádil se zeleninou

Adámek byl malý chlapeček, který ze všeho nejvíc nesnášel zeleninu. Nejraději by jedl jen sladkosti nebo jídla, ve kterých žádná zelenina není. Sladkosti jsou sice výborné dobroty, ale my přece potřebujeme i vitamíny z ovoce a zeleniny, abychom byli zdraví a pěkně rostli.

Jednou když Adámek seděl u jídelního stolu, mračil se na svůj talíř. Byl čas sobotního oběda a maminka mu právě přinesla jídlo. Na talíři byla rýže, kousek masa a samozřejmě – to, co tolik nesnášel, jeho nepřítel – zelenina. Vedle rýže ležela mrkev a brokolice. Adámek snědl rýži i maso, ale zeleniny se ani nedotkl.

„Víš, že nemám rád zeleninu!“ řekl chlapec a odstrčil talíř. Maminka a tatínek se na sebe podívali.
„Zelenina je zdravá, víš, že ji musíš jíst,“ odpověděla maminka a tatínek jen souhlasně přikývl.
„Když ji sníš, budeš silný a jednou z tebe bude velký policista, jak si přeješ,“ povzbuzoval ho tatínek.
„Fuj! Ale mně to nechutná,“ odsekl chlapec a zamračil se na směšnou mrkev a brokolici, která měla na sobě legrační kudrnaté zelené vlasy.
„Na jídlo se fuj neříká, co by za to dali jiní lidé, kteří takové štěstí nemají!“ napomenula ho maminka. Ale Adámek si říct nedal a zeleniny se ani nedotkl.

Maminka si povzdechla a chvilku přemýšlela. Věděla, že Adámek zeleninu opravdu nemusí, ale zároveň věděla, jak je důležitá. A i kdyby jen trošičku – musí ji jíst. Pak dostala nápad.

Druhý den se v domě rozvoněl nedělní oběd. Všichni seděli u stolu, na kterém byla chutná krémová zelená polévka. Vedle ní ležely špagety s červenou omáčkou. Bylo to mamčino malé tajemství – rozmixovala brokolici a udělala z ní polévku, a do omáčky na špagety přidala kromě sýra a masa i rozmixovaná rajčata.

Adámek si nabral lžičku a ochutnal polévku.„Ta je výborná!“ řekl a ani se nenadál a měl talíř prázdný. Ani si neuvědomil, že právě snědl tu zeleninu, kterou včera odmítal. Potom se pustil do špaget s omáčkou. Ty také snědl celé.

„Vidíš, když budeš takhle papat, bude z tebe silný a velký kluk!“ pochválil ho tatínek.
„Ani nevíš, že tam byla schovaná zelenina. Jen trochu jinak – byla rozmixovaná. Vidíš, i zelenina může být dobrá!“ zasmála se maminka – a Adámek se zasmál s ní. Oběd mu opravdu chutnal.

Od toho dne začala maminka připravovat zeleninu vždycky trochu jinak. Schovávala ji v polévkách nebo omáčkách. Adámek sice pořád neměl rád obyčejnou zeleninu, ale rozmixovaná v jídle – ta mu chutnala. A nakonec, když byl starší, si uvědomil, že i ta obyčejná zelenina je vlastně dobrá.

A tak se malý chlapec naučil, že zelenina není jeho nepřítel, ale vlastně kamarád, který mu dodává sílu a pomáhá nejen růst, ale být hlavně zdravý.