Milé děti, určitě si vzpomínáte na pejska Hafíka, který žil u Martínka doma. Byli to věrní přátelé, kteří spolu vymýšleli různá dobrodružství. Nejvíce však milovali hry na superhrdiny.
Pokračovat ve čtení →Hrdina Hafík
Pohádky o zvířátkách
Zvířecí pohádky patří k jedněm z nejoblíbenějších. Zvířátka jsou roztomilá a v pohádkách leccos dovedou. Čekají vás tu domácí zvířátka, lesní zvířátka i zvířátka ze zoo. O nějakém zvířátku je každá pohádka, a že jich není málo. Vyberte si, které zvířátko bude dnes hlavním hrdinou v pohádce na dobrou noc.
Pohádky o zvířátkách klasické jako O 3 prasátkách, Zvířátka a loupežníci nebo netradiční Jak se štěňátko vydalo do světa, O veverce Leontýnce a další.
Hafík se ztratil
Byl jednou jeden hnědý pejsek Hafík, který žil ve velmi dobré rodince. Byl to malý pejsek, ale odvahy měl nepočítaně. Každý den dostával plnou misku granulek, vodičku a vždy se těšil na procházky v blízkém parku. Tam si vesele hrál s jinými pejsky či honil neposedné veverky.
Pokračovat ve čtení →Podzimní skřítek Lístek a ježeček
Na podzim se s přírodou dějí zvláštní věci. Nejvíc můžeš vidět, jak se listí barví do různých odstínů a pak lístečky sami padají na zem. Mezi takovým listím někdy můžeš zahlédnout malého podzimního skřítka. Je moc těžké ho zpozorovat, protože je úplně stejně krásně zbarvený jak to opadané listí. Tenhle podzimní skřítek se jmenuje Lístek a hlídá, aby všechna zvířátka, která mají v zimě spinkat, ulehla k zimnímu spánku a aby na to byla dobře připravená.
Pokračovat ve čtení →Jak veverka Esterka zachránila les
Kdysi dávno před mnoha a mnoha lety se jeden muž rozhodl, že zasadí strom. Vybral si krásnou louku blízko města, vykopal tam díru a zasadil do ní malý stromek. Staral se o něj a každý den ho chodil kontrolovat. Strom krásně rostl a sílil.
Pokračovat ve čtení →Mraveneček Rudy
V jednom obrovském mraveništi na konci tmavého lesa žil i s ostatními usilovnými mravenečky veselý mraveneček Rudy. Ale mravenec Rudy byl jiný než ostatní mravenci.
Pokračovat ve čtení →Žáby a abeceda
V jednom jezírku žili žabí tatínkové a žabí maminky. A ti měli své žabí dětičky. Protože chtěli, aby jejich děti byly chytré, posílali je do žabí školy. Žabí škola, to vám bylo místo na hladině jezírka, kde se hustě rozrostl leknín. Každá žabka si sedla na jeden leknínový list a poslouchala paní učitelku.
Pokračovat ve čtení →Jezevci Monty a Piškot
Hluboko v lese ve velké noře bydlela rodinka jezevců. Táta jezevec, máma jezevčice a jejich dvě neposedná krásná mláďata. Byli to dva jezevčí kluci. Jmenovali se Monty a Piškot.
Pokračovat ve čtení →Vlk a jeřáb
Žil kdysi dávno jeden vlk. Všechna zvířata se ho moc bála, protože je moc rád lovil. Jednou takto vlk sežral zajíce, ale kost se mu zasekla v krku. Sám si ji vyndat nedokázal. Nezbylo mu než volat a žebrat o pomoc. Jenže všechna zvířata se ho bála a žádné mu nepomohlo. Až konečně vlk potkal starého moudrého jeřába.
Pokračovat ve čtení →O kohoutkovi a slepičce
Na jednom dvorečku žil kohout, který měl svou slepičku. Kohout si většinu dne jen probíral barevná pírka a slepička běhala po dvoře a hledala pro oba zobání. Jednoho dne se rozhodli, že si zpestří život a zajdou do obory na jahody.
Pokračovat ve čtení →Šneček Neček
Byl jednou jeden šneček, který se jmenoval Neček. Tento malý šnek žil pod malinovým keřem v listnatém lese, kde si spokojeně nažíval ve svém maličkém domku, který na sobě nosil. Jak víme, šneci mají na zádech ulitu, která slouží jako jejich domeček a zároveň i jako skrýš před okolním světem.
Pokračovat ve čtení →Liška a hrozny
Žila byla jedna liška, která si vždy ráda pochutnala na všem, co našla. Jednou šla takto kolem vinice, kde právě uzrály nádherné veliké hrozny vína. Modraly se na lišku, že liška dostala strašnou chuť ochutnat. Vypadaly totiž moc sladce.
Pokračovat ve čtení →Žížala Eliška maluje
V jednom domě na okraji maličké vesničky bydlela zvědavá plavovlasá holčička jménem Julie. Malá Julie nejvíce na světě milovala malování. Proto měla doma hóóódně barviček a vodových barev.
Pokračovat ve čtení →O pejskovi a kočičce, jak myli podlahu
To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé. Ale ani to vždycky tak neuměli, protože mají malé a nešikovné tlapičky a na těch tlapičkách nemají prsty jako mají lidé, jenom takové malé polštářky a na nich drápky.
Pokračovat ve čtení →O zatoulané kočičce
Byla jednou jedna kočička Micka, která žila venku na ulici. Rušné a klikaté uličky města, jiné zatoulané kočky či odpadkové koše byly to jediné, co Micka znala. A právě to byl domov šedé kočičky.
Pokračovat ve čtení →Jak si pejsek roztrhl kaťata
Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili (však jsme o tom tuhle vypravovali, jak si šikovně umyli podlahu a jak se potom oba na slunci sušili) a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, byla jednou velikonoční neděle a tak si řekli, že půjdou spolu na výlet. Sluníčko pěkně svítilo. „Půjdem třeba do lesa,“ povídá pejsek, „kampak jinam bychom šli, když je tak hezky?“
Pokračovat ve čtení →