Pohádky o zimě je nejlepší číst pěkně v teple pod peřinkou. Těšíte-li se na zimu a na sníh, zimní pohádky vás jistě nezklamou. Nechybí ani vánoční pohádky, které k zimě neodmyslitelně patří. Tak jaké dobrodružství ve sněhu chcete s pohádkou zažít dnes?
Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou dívku Lunu, která žila v malebné vesničce Za Horami. Krásný hlas a sněhově bílé vlasy a hlavně čisté srdce z ní dělaly přímo anděla. Všichni ve vesnici ji měli rádi. Luna však byla smutná. Zima byla chladná a tuhá, Vánoce se neúprosně blížily, ale sníh jejich vesnici jaksi obcházel.
Pokračovat ve čtení →
Mezi vysokými horami, které vždy zdobily zasněžené vrchy, a hustými zelenými lesy se schovávala malebná vesnička, která nesla název Za Horami. Jelikož počasí už začínalo být studené a podzim se už uložil k dlouhému spánku, vánoční nálada se vznášela ve vzduchu jako lehké pírko.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, za sedmi horami a sedmi dolinami byl velký hustý les. Nebyl to však ledajaký les. V tomto lese žila zvířátka, která uměla mluvit.
Pokračovat ve čtení →
Když se v kalendáři objevil prosinec, nastala zima. Ručička na teploměru pořád klesala a na okně se tvořily mrazíky. Všechny děti čekaly na první vločky. Nemohly se dočkat, až se budou koulovat, stavět sněhuláky a sjíždět kopce na saních. I Tomášek byl nedočkavý. Byl to malý kluk, kterému začaly zimní prázdniny.
Pokračovat ve čtení →
Sedmáci jezdili každoročně na lyžařský výcvik. Všichni se na to těšili. Celý týden budou bydlet na horské chatě a celé dny budou lyžovat. Žádné učení, žádné úkoly! Všichni, opravdu všichni se těšili. Až na Pepíka. Pepík se bál, protože neuměl lyžovat.
Pokračovat ve čtení →
Byla hluboká zima, všude plno sněhu. V medvědím brlohu bylo slyšet hlasité chrápání. Medvědi spali zimním spánkem. Ale co to? Někdo zamrkal do tmy, zívnul si a protáhnul se. Malý méďa vstával.
Pokračovat ve čtení →
V jezeře za městem bydlela vodnická rodina. Máma, táta a pět dětí. Tito vodníci neměli rádi zimu. Tehdy jezero zmrzlo a oni nemohli vycházet ven. Celé dny a noci tedy znuděně seděli ve svém domově a se závistí se zdola dívali, jak na jezeře bruslí děti, jak křičí a jak se smějí.
Pokračovat ve čtení →
Vláček Siláček byl nákladní vlak. Měl několik vagónů a v nich vozil uhlí a dřevo. Rozvážel to po celém městě. Byla to důležitá práce, protože v zimě uhlí a dřevo lidi potřebovali, aby si mohli zatopit a zahřát se. Vláček Siláček byl silný vlak.
V zemi, kde jsou ledovce a jen samý sníh, žil jeden lední medvěd. Byl to medvěd samotář. Nepotřeboval kamarády ani lední medvědici. Byl spokojený, když bydlel sám. Jezdil po ledových krách, válel se na sněhu a plaval si v ledové vodě. Dělal si, co chtěl, kdy chtěl, a byl šťastný, že se nemusí o nikoho starat. Jednou se ale stalo něco, co ledního medvěda změnilo.
Pokračovat ve čtení →
Na dvoře před panelákem si hrály děti. Vůdcem skupiny byl Petr, který navrhl, aby děti postavily sněhuláky. Spoustu sněhuláků. Alespoň deset. Celé město se na ně bude chodit dívat. Děti souhlasily, a jelikož bylo hodně sněhu, pustily se do stavění.
Pokračovat ve čtení →
Existují ptáci, kteří mají rádi zimu. Přilétávají vždy, když nasněží. Vůbec je sníh nestudí. Už jsi je určitě viděl. Jsou to vrány. Jednou v zimě přiletěly i do naší vesnice.
Pokračovat ve čtení →
„Fííí! Jupííí! Fííí!!!“ ozývalo se na zasněženém kopci. Byla noc. Tma jak v pytli. Všude úplné ticho. Jen ze svahu, na kterém přes den sáňkovaly děti, doznívalo něčí skotačení a radost. Blízko kopce bydlel Jáchym. Černovlasý klučina s černýma očima a zářivým úsměvem. V tu noc taky slyšel to povykování z kopce.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 24. z 24
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Andělka se skřítkem radostně a plní očekávání spěchali ke stromečku. Ten zářil světýlky do tmy obýváku a vrhal stíny na úhledně zabalené krabice a balíčky poskládané na zemi.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 23. z 24
Když se na obloze objevila první hvězda, Andělka s rodinou a skřítkem usedla ke stolu. Měli výbornou polévku, řízky a bramborový salát a tatínek smaženého kapra, toho on tuze rád.
Pokračovat ve čtení →
Ahojte! Jmenuji se Diana a mám čtyři starší sourozence. Je vám jasné, že být nejmladším v rodině není žádná výhra. Neustále mě posílají pryč za hračkami, pořád mi říkají, že ničemu nerozumím nebo že nemám otravovat dospěláky. Je to docela o ničem. Tyto Vánoce jsem se ale rozhodla, že jim všem dokážu, že už jsem velká. A vím i jak! Na Štědrý večer nebudu spát a vydržím vzhůru až do půlnoci, abych s celou rodinou mohla jít na půlnoční mši.
Pokračovat ve čtení →