Jestli si myslíte, že v žádné správné pohádce nesmí chybět princezna, pak jsou pohádky o princeznách to pravé pro vás. Pohádky s princeznami doporučuje deset z deseti hladových draků. A mezi námi, princeznovské pohádky patří do povinné četby všech princezen (aby se naučily, jak vybrat správného prince) i všech princů (aby se naučili zachraňovat princezny). Ale jsou zde hlavně pro vás, aby se vám po nich hezky usínalo.
Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou princeznu Amélii, která se snažila najít svůj talent. Chtěla být konečně v něčem šikovná a nápomocná jako pravé princezny. Hledala ho nejen v královské kuchyni a tělocvičně, kde se učila šermovat, ale dokonce i ve vesničce před zámkem. A tam potkala chlapečka jménem Tomáš, kterému se rozhodla pomoci.
Pokračovat ve čtení →
Za hustým lesem a barevnými loukami tyčil se zámek. A v tom zámku žila krásná princezna jménem Amélie. Hnědovlasá princeznička byla velmi zvědavá. Zajímalo ji všechno, ovšem v ničem se jí moc nedařilo. I ona chtěla být nápomocná a šikovná jako pravá princezna či talentovaná jako její bratr. Jenže naší princezničce nešel ani zpěv, ba dokonce ani tanec nebyl pro ni ten pravý. Proto se rozhodla, že najde to, v čem je dobrá.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero horami a devatero řekami bylo jedno zimní království. Král a královna, kteří tam žili, byli moudří a spravedliví. Měli syna, velmi moudrého prince. Ten už byl dospělý, a tak bylo třeba, aby se oženil. Jenže princi se do toho moc nechtělo. Neznal žádnou princeznu, která by se mu líbila.
Pokračovat ve čtení →
V pohádkové říši za desatero kopci a desatero údolími stál hrad s tou nejvyšší věží na světě. Ve věži žila princezna. Mladá a hezká dívenka. Když se dívala z okna věže, její černé dlouhé vlasy ji vlály po větru. V této věži žila už několik let. Uvěznil ji tam král z vedlejšího království. Už od mala byla princezna hodná a poslušná, ale když byla skoro dospělá, král chtěl, aby poslouchala jen jeho a vzala si ho za muže. To princezna odmítla, a tak jí zavřel do věže.
Pokračovat ve čtení →
Doslechla jsem se, že spousta z vás je nedočkavá, jestli se princezna Kristýna dostala zpět do své pohádky. Nebudu vás dál napínat. Vypadalo to jako težký pátrací úkol, nakonec však nebylo žádné velké pátrání ani potřeba.
Pokračovat ve čtení →
Pamatujete na princeznu Kristýnu, která k nám zabloudila v podobě žáby z pohádkového světa? Dlouho nám trvalo, než jsme přišli na to, jak vysvobozenou princeznu dopravit zpátky k ní domů. Nakonec nás navedlo její vyprávění o tom, jak a proč ji čarodějnice zaklela. Něco Kristýna prozradila sama, zbytek už jsme si s maminkou domyslely. Pojďte si teď také poslechnout, jak to tedy s princeznou Kristýnou bylo od začátku.
Pokračovat ve čtení →
Asi jste zvědaví, jak to bylo dál s princeznou Kristýnou, která od nás uraženě odešla. Maminka říkala, že se určitě brzy vrátí. A to se taky stalo. Ale hezky popořádku.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero řekami a sedmero horami stálo malé království. Bylo obklopeno několika hustými lesy. Žil v něm moudrý král se svou královnou. Bydlela tam s nimi i jejich dcerka. Roztomilá princezna jménem Elisabeth. Nebyla to ale obyčejná princezna. Byla jiná.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo… Za devatero řekami a devatero horami stálo jedno království. Bydlel v něm moudrý král se svou královnou. Spolu měli dvě dcery. Obě princezny byly moc krásné a chytré. Obě měly dlouhé vlasy, které se jim nádherně vlnily.
Pokračovat ve čtení →
Na velikém zámku uprostřed lesů žila princezna. Určitě měla nějaké krásné princeznovské jméno. Všichni na ni ale pokřikovali Rozáro. Měla dvě sestry. Ty chodily na plesy, na procházky do parku, plavily se na loďce po jezeře, zkrátka dělaly všechny ty zábavné věci, které mladé princezny dělávají. Rozára také chtěla chodit na plesy a plavit se za slunečných dní v zámeckém parku po jezeře. Nikdo ji ale nikdy nikam nepozval.
Pokračovat ve čtení →
Za ledovou horou a černými lesy je malé království. Bydlí v něm moudrý král, který má dvě roztomilé a neposedné děti. Holčička se jmenuje Rozárka. Má krásné hnědé oči jako kaštánky a dlouhé černé vlásky jako havran. Její tvářičky jsou červené a sukýnka věčně od bláta. Chlapeček se jmenuje Honzík.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krásná princezna Anička. Měla dlouhé vlásky, modrá očička a ráda nosila šatičky. Anička byla i velmi moudrá, hodná a každému pomáhala.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno stál uprostřed rozlehlých lesů a luk nádherný zámek s věžičkami tyčícími se až k oblakům. V něm žil mladý princ, jehož srdce toužilo po jediném – najít si pravou princeznu, která by s ním sdílela život. Nechtěl se spokojit s ledajakou nevěstou. Chtěl, aby jeho vyvolená byla skutečnou princeznou, s jemností a ctnostmi, které by nikdo nemohl zpochybnit.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero horami a sedmero řekami, na vysokém vrcholku v honosném zámku žila princezna tak krásná, že se o její půvabné tváři šeptalo po celém království. Její komnata byla zvláštní – měla dvanáct oken, a čím dál princezna postupovala od prvního k poslednímu, tím dál dohlédla. Z dvanáctého viděla celou svou říši – od horských vrcholků až po nejskrytější kouty pod zemí.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno, když byl svět ještě plný králů, princezen, strašidel a čarodějnic, bylo úplně normální, že se ze zámku ztratila princezna. Z vedlejších království se sjížděli princové, aby ji našli, zachránili a dostali ji za ženu i s půlkou království a žili šťastně až do smrti.
Pokračovat ve čtení →