Jestli si myslíte, že v žádné správné pohádce nesmí chybět princezna, pak jsou pohádky o princeznách to pravé pro vás. Pohádky s princeznami doporučuje deset z deseti hladových draků. A mezi námi, princeznovské pohádky patří do povinné četby všech princezen (aby se naučily, jak vybrat správného prince) i všech princů (aby se naučili zachraňovat princezny). Ale jsou zde hlavně pro vás, aby se vám po nich hezky usínalo.
Za sedmero řekami a sedmero horami stálo malé království. Bylo obklopeno několika hustými lesy. Žil v něm moudrý král se svou královnou. Bydlela tam s nimi i jejich dcerka. Roztomilá princezna jménem Elisabeth. Nebyla to ale obyčejná princezna. Byla jiná.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo… Za devatero řekami a devatero horami stálo jedno království. Bydlel v něm moudrý král se svou královnou. Spolu měli dvě dcery. Obě princezny byly moc krásné a chytré. Obě měly dlouhé vlasy, které se jim nádherně vlnily.
Pokračovat ve čtení →
Na velikém zámku uprostřed lesů žila princezna. Určitě měla nějaké krásné princeznovské jméno. Všichni na ni ale pokřikovali Rozáro. Měla dvě sestry. Ty chodily na plesy, na procházky do parku, plavily se na loďce po jezeře, zkrátka dělaly všechny ty zábavné věci, které mladé princezny dělávají. Rozára také chtěla chodit na plesy a plavit se za slunečných dní v zámeckém parku po jezeře. Nikdo ji ale nikdy nikam nepozval.
Pokračovat ve čtení →
Za ledovou horou a černými lesy je malé království. Bydlí v něm moudrý král, který má dvě roztomilé a neposedné děti. Holčička se jmenuje Rozárka. Má krásné hnědé oči jako kaštánky a dlouhé černé vlásky jako havran. Její tvářičky jsou červené a sukýnka věčně od bláta. Chlapeček se jmenuje Honzík.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krásná princezna Anička. Měla dlouhé vlásky, modrá očička a ráda nosila šatičky. Anička byla i velmi moudrá, hodná a každému pomáhala.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero horami a sedmero řekami, na vysokém vrcholku v honosném zámku žila princezna tak krásná, že se o její půvabné tváři šeptalo po celém království. Její komnata byla zvláštní – měla dvanáct oken, a čím dál princezna postupovala od prvního k poslednímu, tím dál dohlédla. Z dvanáctého viděla celou svou říši – od horských vrcholků až po nejskrytější kouty pod zemí.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno, když byl svět ještě plný králů, princezen, strašidel a čarodějnic, bylo úplně normální, že se ze zámku ztratila princezna. Z vedlejších království se sjížděli princové, aby ji našli, zachránili a dostali ji za ženu i s půlkou království a žili šťastně až do smrti.
Pokračovat ve čtení →
Král Herbert 13. měl dceru Xénii, která se však zajímala pouze o plesy a jiné radovánky. Po smrti královny si chtěl už odpočinout, ale nemohl pro ni nikde najít ženicha. V širokém okolí se totiž o ní vědělo, že je pouze pro zábavu a takovou žádný z jinochů nechtěl. Jednoho dne se u bran královského paláce objevil princ Karel.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna princezna. Ráda se převlékala za chudou pocestnou a chodila do města do hostince, kde poslouchala, jak si lidi povídají pohádky, co říkají o panu králi a jak se jim daří. Když do hostince přišel nějaký chudák a prosil o trochu jídla, vždy mu dala stříbrňák a on si tak mohl koupit velký kus masa. Nikdo ji nikdy nepoznal, ale v hostinci ji měli rádi a vždy ji vítali s otevřenou náručí a korbelem piva.
Pokračovat ve čtení →
V jednom království žila krásná princezna, která ráda jezdila na koni, šermovala se a střílela z luku. Její maminka královna se na ni zlobila, protože chtěla, aby se její dcera chovala jako správná princezna: vyšívala a hrála na loutnu. Ale to princeznu nebavilo. Radši jezdila s tatínkem králem a svým bratrem princem do lesa na lov.
Pokračovat ve čtení →
Princezna Lilinka byla hodná holka, která si ráda hrála se svými kamarádkami Ilonkou a Josefkou. Tyto dívky však měly rády zvláštní hru. Lilinka milovala brnkanou. Pravidla hry byla jednoduchá, brnkat různými vtípky lidem kolem sebe na nervy.
Pokračovat ve čtení →
V nádherném zámku obklopeném růžovými zahradami a staletými košatými stromy žil moudrý král Bohuslav se svou jedinou dcerou, princeznou Květuškou. Byla to dívka s laskavým srdcem a očima tak jasnýma, že připomínaly ranní nebe. Milovala dlouhé procházky po zámeckých zahradách, kde se zastavovala u každého květu, pohladila srnku nebo si popovídala s ptáčky, kteří jí nosili novinky z okolního světa.
Pokračovat ve čtení →