Princezna Lilinka byla hodná holka, která si ráda hrála se svými kamarádkami Ilonkou a Josefkou. Tyto dívky však měly rády zvláštní hru. Lilinka milovala brnkanou. Pravidla hry byla jednoduchá, brnkat různými vtípky lidem kolem sebe na nervy.
Ilonka s Josefkou si tuto hru také velice oblíbily. Zprvu ji hrály jen mezi sebou, ale pak začaly dělat schválnosti i lidem z okolí. Zahradníkovi sebrali konévku, aby nemohl zalévat, švadlence pak nitky a kuchařce potají ujídaly ty největší dobrůtky, které uvařila.
Ve chvíli, kdy tito tři zjistili, že jim věci chybí, nevěděli, co mají dělat. Dohodli se tedy, že zajdou za čarodějem Dobromyslem. Čaroděj Dobromysl byl velký dobrák a slíbil jim, že jim pomůže a záškodníka spolu potrestají. Pro tento účel jim dal každému jeden kouzelný předmět. Zahradníkovi věnoval konvičku Zalejse, švadlence zlatou jehličku Píchnutě, kuchařce dal vtipnou kaši a řekl jim: „Ten, kdo vám věci vzal, se sám odhalí.“
Vše se stalo přesně tak, jak čaroděj řekl. Lilinka přišla na zahradu a řekla si, že opět vezme zahradníkovi konvičku. Ve chvíli, kdy ji vzala do ruky, konev ji polila od hlavy až k patě. Lilinka celá mokrá a uplakaná běžela do hradu. Ve stejnou chvíli se Ilonka rozhodla vzít švadlence nitku, v tu chvíli vyskočila jehlička Píchnutě a začala Ilonku píchat do prstíků. I ta položila nitku a běžela do hradu. Poslední přišla řada na Josefku, ta přišla do kuchyně a začala ujídat kaše. Během chvilky se začala smát, až jí slzy tekly a také utíkala do hradu. Zde se všechny potkaly a řekly si, co se jim stalo. V tu chvíli přišel zahradník se švadlenkou a kuchařkou a řekli jim, že příště, než si cizí věci vezmou, musí se majitele zeptat.
Z toho plyne jednoduché ponaučení, že než si něco půjčíš, vždy se zeptej toho, komu věc patří.
