Byla jednou jedna malá holčička. Byla hodně malá a vše si hned musela vyzkoušet. Jednoho dne, když maminka vařila oběd, malá Janinka, tak se holčička jmenovala, se rozhodla, že jí pomůže. Maminka poprosila Janinku, zda by jí pomohla přebrat hrášek. Janinka přisvědčila a začala přebírat. V jednu chvilku si řekla, že zkusí, jestli se dá hrášek jíst nosem. Vzala kuličku do ruky a šup s ní do nosánku, Janinka začala popotahovat a snažila se hrášek dostat ven, ale ten nešel. Maminka si všimla, že s děvčátkem není něco v pořádku, a tak jí vzala k paní doktorce, protože si sama doma s kuličkou hráčku nedokázala poradit. Paní doktorka naštěstí kuličku hrášku během chvilky pinzetkou vytáhla a spolu s maminkou děvčátko pokárala. Vždyť to se přeci nedělá, jí se jen pusinkou. Janinka si to od té doby pamatuje a nikdy více to již neudělala.
Iwisek
Ty toho dokážeš nejvíce
Frantík, Ludvík a Karlík, to jsou kluci našich sousedů, které jsem poznal teprve nedávno. Oni se se mnou nechtějí kamarádit. Jsem podle nich jiný. Čím jiný, to nevím. Oni se mi za to smějí. Ptal jsem se maminky, čím jsem jiný. A ona mi řekla, že je to tím, že nemám tatínka. Kluci ho totiž mají. Byl jsem z toho smutný.Pokračovat ve čtení →
Víla Hruštička
Byla jednou jedna malá holčička Darinka, která měla moc ráda ovoce a zeleninu.
Jednoho rána vyběhla na zahradu a utrhla si zlatavou hruštičku. Ale, co se to stalo? Najednou stojí na prosluněné louce. A tu k ní přichází krásná paní, do zlata oblečená. ,,Dobrý den, Darinko, já jsem víla a říká se mi Hruštička. Jsem ochránkyní všech hrušek a ty jsi právě jednu začala jíst. Jak ti chutná?” ,,Je moc dobrá, děkuji. nezlobíte se, že jsem ji utrhla?” zarazila se Darinka.
Jak šlo kotě na vandr
Byl krásný slunečný den a kočička Minda se rozhodla jít na vandr. Maminka jí kladla na srdce, ať nechodí příliš daleko. Jelikož byla Minda hodnou kočičkou, procházela se jen po dvorku, na němž bydlela. Dvorek byl dostatečně velký, jako celý svět a stále zde měla co objevovat.Pokračovat ve čtení →
Botky pro žabku
Byla jednou jedna žabka. Jmenovala se Parádilka. Ona se tuze ráda parádila. Než vyšla ven ze své tůňky, musela mít krásně zelený šat a nějaký krásně blýskavý šperk. Žabák s žábou neměli radost, že se jejich dcerka takhle fintí, ale nic proti tomu nezmohli. Parádilka byla tak zahleděná do sebe a své krásy, že si nevšimla, jak jsou z ní její rodiče nešťastní.Pokračovat ve čtení →
O zlobivých princeznách
Princezna Lilinka byla hodná holka, která si ráda hrála se svými kamarádkami Ilonkou a Josefkou. Tyto dívky však měly rády zvláštní hru. Lilinka milovala brnkanou. Pravidla hry byla jednoduchá, brnkat různými vtípky lidem kolem sebe na nervy.
Pokračovat ve čtení →Potrefená husa se vždy ozve
S Martinou a Lenkou jsme byly venku a povídaly si. Lenka byla duchem nepřítomná. Stále myslí na prince a princezny. Pod každým lístečkem vidí malé království a představuje si hemžení na jeho dvoře. My jsme si o ní začaly myslet, že je snad sama tou princeznou, která se v ní ukrývá před světem, před nějakým zlým čarodějem, nebo dokonce sedmihlavou saní? Jak ji ale zachránit. Nebo není princeznou?Pokračovat ve čtení →
Ztracený Toníček
Byl jednou jeden kluk. Jmenoval se Tonda. Byl malý, a proto chodil s maminkou po městě za ruku. Jednoho dne se maminka rozhodla, že s Toníkem pojedou na nákup. Museli jet tramvají, pak metrem, potom kousek autobusem a od zastávky jít pěšky.
Pokračovat ve čtení →Kapička vody
Ahoj, jsem malá kapka vody, určitě mě znáš. Se svými kamarádkami voděnkami vytékám z vodovodu, když si myješ ručičky. Ale určitě mě znáš i z potoka, řeky nebo rybníka. Ráda bych Ti povyprávěla příběh o tom, jak jsem neposlechla svou maminku.Pokračovat ve čtení →
