Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Dlouhé zlaté vlasy, na nichž sedí krásný věneček upletený z modrých pomněnek. Kulatý obličej s červenými tvářičkami a sněhově bílé šaty. Tak přesně vypadala právě víla Amálka. Ráda se procházela po paloučku, okolo studánky, anebo po lese. Byla to přece lesní víla.
Pokračovat ve čtení →
Bylo ráno jako každé jiné, když se prasátko Pepa probudilo. Pepa a její mladší bratříček utíkali ke stolu, kde jim maminka s tatínkem připravili výbornou sladkou snídani. Pepina milovala rohlík s marmeládou a horké kakao. Avšak když dnes snědla půlku rohlíku a vypila trošku kakaa, necítila se příliš dobře. Začalo ji bolet bříško a také se jí na obličeji objevilo hned několik červených a nafouklých pupínků.
Pokračovat ve čtení →
Nastal večer, na který všichni dlouho a netrpělivě čekali. Večer, který se měl stát nezapomenutelným, a to zejména pro toho malého tvorečka – broučka. Tím dlouho očekávaným večerem byl právě ten, kdy se měl brouček vydat s ostatními na noční oblohu, aby poprvé svítil lidem.
Pokračovat ve čtení →
Jak už bývá zvykem, každé z dětí musí chodit do školy, a to i v případě, že se brání zuby – nehty. Ale věděli jste, že po světě chodí i pár pejsků, kteří se už také do školy podívali? O jednom takovém pejskovi vám dnes budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →
Pod lesem na stráni malá je dědinka, tam sešla se po roce kočičí rodinka. Máma Micka uklízí, peče a vaří, ať se dnes všem dobře daří. Neví, kde jí hlava stojí, dnes svým 3 dětem svatbu strojí.
Pokračovat ve čtení →
Jelikož, jak se říká – nemoci nechodí po horách, nýbrž po lidech, žil jednou jeden král, který byl tuze nemocný. Měl velké království a tři syny – prince k tomu.
Pokračovat ve čtení →
Všude samá cedule, na níž se píše, jak se správně chovat, mnoho připomínek a dalších lejster. Takhle vypadá poštovní úřad. A na jednom z poštovních úřadů pracoval i pan Kolbaba. Byl to pán, jehož hlava byla tak kulatá, že připomínala fotbalový míč a také ji ani nepokrývalo příliš mnoho vlasů. Naopak postavu měl shodnou s mnoha ostatními a tato ničím nevynikala.
Pokračovat ve čtení →
Sluníčko se usmívalo na obloze a pozorovalo dění dole na zemi. Kytičky kvetly a tráva se zelenala. A uprostřed něčí zahrady z ničeho nic začala růst hromádka z hlíny, jenž se stále zvětšovala. Avšak nakonec se její růst zastavil a kousek vedle se začala tvořit nová hromádka. Když už byla dost vysoká, vykoukl z ní červený čumáček a potom 3 vlásky. Víte, kdo to byl? No přece krteček.
Pokračovat ve čtení →
Žil – byl jednou jeden mládenec, jenž se jmenoval Petr. Matka mu zemřela, avšak Petr nezůstal sám. Žil ještě s otcem, který ho měl velmi rád. Otec se za nějaký čas znovu oženil a Petr byl rád, že otec září štěstím a spokojeností jako dříve.
Pokračovat ve čtení →
Bylo tomu už velice dávno, co po světě chodila maličkatá holčička, která pocházela z chudé rodiny. Její tatínek byl švec, avšak toto zaměstnání mu příliš peněz nepřinášelo. Maminka trávila čas doma s právě narozenou sestřičkou a o obě děvčátka se vzorně starala a obklopovala je láskou stejně jako jejich tatínek. Avšak holčička jménem Lucinka měla neustále pocit, že se jí rodiče věnují málo a mají radši její sestřičku.
Pokračovat ve čtení →
Bylo parné léto a maková panenka se s motýlem Emanuelem právě opalovala na paloučku. Obloha byla jasná – bez jediného mráčku. Jen sluníčko na ní krásně zářilo svými zlatavými paprsky. „Radši si zajdi pro deštník, přeháňka a bouřka tu může být co by dup,“ povídá maková panenka Emanuelovi. Avšak ten si jen ospale zývnul a říká: „Kdepak by se tady vzala? Je přece krásný slunečný den a žádná bouřka s deštěm ho nezkazí.“
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný letní den a medvědi od Kolína se rozhodli, že se vydají na prázdninový výlet. A kam? Sluníčko hřálo svými paprsky až příliš, a protože jim bylo v jejich husté srsti ohromné teplo, vyjeli na výlet k řece, kde se chtěli pořádně vykoupat, aby neměli plnou srst blešek.
Pokračovat ve čtení →
Krásná zahrada plná rozkvetlých květin a stromů, jejichž listy na podzim hrály všemi barvami. Avšak nejen to. Urodilo se na nich vždy také plno ovoce. Například hrušky, jablka, anebo i švestky. Zem pokrývala zářivě zelená a heboučká tráva, po níž každičký den pobíhaly děti a hrály si na babu nebo na schovávanou. Při jejich hrách jim ptáčci nad hlavou prozpěvovali líbezné melodie. Děti sem chodily vždy o prázdninách a někdy také po škole, když neměly moc domácích úkolů.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho večera, když slunce zapadalo za obzor, byl slyšet pláč po celém lese. To se právě v chaloupce pod jalovcem narodil svatojanským broučkům malý brouček. Zanedlouho se tu radostnou novinu dozvědělo celé okolí. Všichni z této události měli velikou radost, protože věděli, že jim brouček pomůže v noci svítit lidem.
Pokračovat ve čtení →
Jednou, je tomu už dávno, chodili po světě dva tovaryši. Jeden z nich se učil na truhláře a ten druhý zase na soustružníka. Ještě než začali chodit po světě a hledat práci, museli složit mistrovskou zkoušku, jenž čekala každého. Nebyla to lehká zkouška. Každý z nich musel sám vyrobit něco, co svět ještě neviděl.
Pokračovat ve čtení →