Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Uprostřed hlubokého lesa stál pařez. Byl jediný široko daleko. Kolem něj rostlo kapradí a sem tam nějaká muchomůrka. Pravidelně každý večer sedávala na pařezu víla. Byla hodně malinká. Když šel kolem pařezu nějaký dospělý, spatřil na něm sotva malé světýlko. Stěží by poznal, že je to víla.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna princezna jménem Anabella. Princezna vyrostla na nádherném zámku, který se tyčil na kopci s výhledem na celé království. Vesničané, lid krále Viktora, však opovrhovali králem i princeznou. Pravdou však bylo, že král i princezna dělali všechno proto, aby si důvěru vesničanů po jedné prohrané válce získali zase zpět. Snažili se, jak mohli, ale vesničané království nevěřili.
Pokračovat ve čtení →
V daleké zemi v hlubokém lese stála dřevěná chaloupka. A právě v ní se odehrál příběh, který ti budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →
Příběh, o kterém ti budu vyprávět, se stal v noci. Na nebi se objevil paprsek měsíce, hvězdy se třpytily jako kapky rosy na černém plátně a zem se naopak přikryla jasně bílou pokrývkou sněhu. Všechny děti už hezky spaly ve svých postýlkách. Jen jeden klouček koukal z okna. Hnědé vlásky měl rozcuchané, pyžámko na sobě pomačkané, a i když už bylo dost pozdě, oči měl dokořán. Hleděl upřeně na nebe a čekal.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý hustý les, který byl krásný během celého roku. Každé roční období na něm nechalo své kouzlo. Vždy krásně vzkvétal a v zimě se měnil na bílou zasněženou krajinku. Všichni v něm byli šťastní. Nejkrásnější čas v tomto lese byl ovšem právě na podzim.
Pokračovat ve čtení →
Ahoj! Jmenuji se Rumělka a jsem jednorožec. Vlastně jednorožka, protože jsem holka. Dnes jedu se svým novým pánem do nového domova. Je to čaroděj, který má ve svém kouzelném lese už dva další jednorožce. Moc se na ně těším. Určitě se hned skamarádíme a budeme jedna veliká parta.
Pokračovat ve čtení →
Na podzim se děje spousta různých věcí. Příroda se chystá na zimu a také zvířátka se na ni musí nějak připravit. Některá se chystají na zimní spánek, jiná si shromažďují zásoby jídla a někteří ptáci odlétají na zimu do teplých krajin. Například husy. Ne vždy je ale takové odlétání a stěhování jednoduché. Stačí, aby se v hejnu objevil někdo, kdo je trošku sobec, a už je zaděláno na průšvih. O tom se dnes přesvědčila husa jménem Mery.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno autíčko a to bylo červené, ale velmi zapomnětlivé. Pořád někde něco zapomínalo. Jednou ráno si řeklo, že pojede do města, aby si tam koupilo nová kolečka. Vyrazilo na cestu. Nedojelo ještě ani na kopec, když tu si vzpomnělo: „Jejda! Já si zapomnělo natankovat benzín! To bych daleko nedojelo.“
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na zlobivou Veroniku, která neposlouchala svou maminku a stále jen chtěla papat sladkosti. A hodně sladkého nám přece škodí nejen na bříško, ale také na zoubky, které nás z toho mohou rozbolet.
Pokračovat ve čtení →
V jedné nedaleké zoologické zahradě žilo mnoho zvířat. I když každé mělo svůj výběh, všechna zvířátka se navzájem dobře znala. Každý večer, když návštěvníci odešli, si spolu vykládala. Vyprávěla si, co během dne zažila, a taky se spolu navštěvovala. Jejich lidští ošetřovatelé se o ně hezky starali, a tak i zvířátka byla spokojená a měla se tam dobře.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Červená Karkulka – podle čepečku z červeného sametu, který nosila. Žila spokojeně s maminkou a tatínkem, kteří ji měli moc rádi, ostatně jako všichni, protože byla hodna a milá. Karkulka měla ještě milovanou babičku, která bydlela na kraji lesa.
Pokračovat ve čtení →
Malá Veronika velmi milovala sladkosti. Nejvíce ze všech však bonbóny a lízátka. Maminka se snažila do své dcerky dostat nějaké ovoce a zeleninu, ale Veronika byla velmi tvrdohlavá a vždy si vyptala i sladkosti. Když sladkost nedostala, moc plakala.
Pokračovat ve čtení →
Za špičatou horou a zimními lesy stálo malé, zato krásné království. Bydlela v něm půvabná princezna se svými rodiči. Princezna byla moc krásná. Její dlouhé světlé vlasy jí svítily jako sluníčko. Oči měla modré jako křišťálová studánka a její úsměv byl ten nejhezčí na celém světě. Byla taky moc hodná a měla dobré srdce. Král a královna z ní měli obrovskou radost a nadevše ji milovali.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na pejska Hafíka, který žil u Martínka doma. Byli to věrní přátelé, kteří spolu vymýšleli různá dobrodružství. Nejvíce však milovali hry na superhrdiny.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden hnědý pejsek Hafík, který žil ve velmi dobré rodince. Byl to malý pejsek, ale odvahy měl nepočítaně. Každý den dostával plnou misku granulek, vodičku a vždy se těšil na procházky v blízkém parku. Tam si vesele hrál s jinými pejsky či honil neposedné veverky.
Pokračovat ve čtení →