Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
Začínala škola. A tím končily nejen slunečné letní prázdniny plné zábavy, ale také časy ve školce malé Vilmy. Vilma byla veselá, odvážná holčička, ale ze školy měla strach. Hnědovlasá holčička byla smutná, že jí školka končí. Měla tam přece spoustu kámošek a každý den tam byla zábava.
Pokračovat ve čtení →
Dianka byla milá mladá dívka. Pořád se usmívala jako sluníčko. Byla vyšší, měla světlé dlouhé vlasy, vždy smotané v culíku, a když se usmála, rozzářily se jí i oči. Moc ráda hrála na kytaru. A taky jí to moc dobře šlo. Vymýšlela si své písničky a pak je hrála a zpívala. Měla ještě jednu zálibu. Měla moc ráda vlaky. Její největší přání bylo, aby mohla cestovat někam daleko vlakem a přitom lidem hrát na kytaru své písně. Udělat s nimi někomu radost a zároveň poznávat nová místa. To bylo ale jen její soukromé přání.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji pohádkové vesnice stál krásný dům. Měl duhové barvy a na všech stěnách obrázky. Ne ledajaké obrázky, ale živé obrázky. Ano, samy se pohybovaly. Kdokoli se na ně zadíval, zjistil, že každý z nich vypráví svůj vlastní příběh. Co to bylo za kouzelný dům? Byla to knihovna. Knihovna plná knih, plná živých příběhů a pohádek.
Pokračovat ve čtení →
Když se večer setmí a místo sluníčka se na obloze objeví měsíc a hvězdy, začnou se dít podivné věci. Vlastně spíše kouzelné věci.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na příběh o holčičce, která milovala vaření a pečení. Jmenovala se Barborka. Zvědavá Barborka však byla smutná, protože dostala ve škole špatnou známku. Její maminka se jí snažila zlepšit náladu vařením večeře. Ale holčička byla stále smutná. Když vtom Barborce vypadl papírek z knihy receptů.
Pokračovat ve čtení →
Barborka byla velmi šikovná holčička. Ze všeho nejraději pomáhala mamince v kuchyni. Když se zrovna neučila, nehrála si na zahradě či v pokojíčku, našli jste ji právě v kuchyni u maminky. Tam spolu vařily a pekly všelijaké dobroty. Až vyroste, toužila být Barborka pekařkou.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domě na okraji maličké vesničky bydlela zvědavá plavovlasá holčička jménem Julie. Malá Julie nejvíce na světě milovala malování. Proto měla doma hóóódně barviček a vodových barev.
Pokračovat ve čtení →
Malá Nelka byla zvědavá a hravá holčička. No nesnášela uklízení! Její pokojíček byl vždy plný hraček, které ležely všude možně, jen ne odložené v krabicích či na poličkách. Maminka se snažila, jak mohla, ale malá plavovlasá holčička ne a ne si uklidit své hračky v pokojíčku.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna kočička Micka, která žila venku na ulici. Rušné a klikaté uličky města, jiné zatoulané kočky či odpadkové koše byly to jediné, co Micka znala. A právě to byl domov šedé kočičky.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil jeden mladý muž jménem Matouš, který pracoval jako švec. Bylo to úctyhodné řemeslo a v jejich rodině byl obuvníkem každý. Tak jako jeho otec, tak i mladý Matouš si tohoto povolání vážil a tvrdě pracoval. Matouš byl kluk s dobrým srdcem, i když jeho otec byl na něj velmi přísný a mnohokrát musel pracovat tvrdě do noci. Jejich obuvnictví bylo proto po okolí vyhlášené, ač dukátů nazbyt neměli.
Pokračovat ve čtení →
Byly prázdniny, venku svítilo sluníčko a chlapeček Matyáš nevěděl, s čím by si ještě hrál. Dnes už si hrál se vším – s auty, s legem, jezdil na odrážedle, skákal panáka, houpal se na houpačce, klouzal na klouzačce a vlastně už si ani na všechno nevzpomněl. Moc rád by si zahrál pexeso s maminkou, ale ta chystá oběd. Potom si s Matyáškem zahraje. Už se na to těšil. Ale co do té doby bude dělat?
Pokračovat ve čtení →
Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny.
Děti to věděly a chtěly pejska a kočičku nějak k svátku a k narozeninám překvapiti. Přemýšlely, co by pejskovi a kočičce daly nebo udělaly; pak si vzpomněly a řekly: „Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!“
Pokračovat ve čtení →
Byl únor. Ráno se ještě objevovaly mrazíky a sem tam spadlo pár vloček sněhu. Na kopcích se držel bílý sněhový koberec a na rybnících se třpytil led. U jednoho rybníka stála mohutná vrba. A na té vrbě seděl každý den vodník Česílko. Nosil teplý zelený kabátek, červenou čepici a zpod ní mu trčely brčálově zelené vlasy. Vodník každý den seděl na vrbě u rybníka a dával pozor na své kamarády kapříky a sumce, kteří v rybníku bydleli.
Pokračovat ve čtení →
Dávno, pradávno v zemi, kde se dávné příběhy stávaly skutečností a kouzla nebyla jen v pohádkách, rozkvétala jedna krásná bílá růže v tajemné zahradě za malou vesnicí. A růže to vskutku nebyla obyčejná. Byla kouzelná. Do zahrady za vesnicí však už dávno nikdo nevkročil. Růže jen čekala a čekala, kdo si její tajemnou moc zaslouží.
Pokračovat ve čtení →
Daleko v hlubokých lesích žila smečka vlků. Starali se o sebe, pomáhali si a vždycky drželi spolu. Měli mezi sebou vlčí zákony a pravidla, která dodržovali. Nikdo je nesměl porušit. Ve smečce byli vlci mladí i staří, samice i samci. Všichni se navzájem chránili a žili spolu spokojeně.
Pokračovat ve čtení →