Daleko za vesnicí blízko lesů a velkých polí stála krásná farma. Bydlela v ní holčička Mia se svou maminkou. Na farmě žila taky zvířata. Ovce, kozy, krávy a jeden kůň. Byl to koník od Mii a byl její nejlepší přítel. S maminkou se Mia o všechna zvířata starala a měla je moc ráda, ale s jejím koněm to bylo jiné. Ho měla jako svého kamaráda. Byl krásný. Vysoký a urostlý. Srst měl celou nádherně černou a lesklou. A protože měl vše černé a jen jedno ucho bílé, říkala mu Mia Ucháč.
Pokračovat ve čtení →Krátké pohádky
Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi. ?????
Ježčí pohádka
Jak už to tak bývá, v pohádkách se leccos vypráví, ale ne vždycky to bývá pravda. A jedna taková vymyšlená pohádka dělá už po dlouhá léta pořádnou starost ježkům. Tihle roztomilý bodlináči v ní totiž na zádech nosí jablíčka a hrušky a pod jejich tíhou se celý prohýbají. Jak je to ale doopravdy? Vážně nosí ježek na zádech ovoce a ukládá si ho kdesi do zásoby? A jí vůbec ježek ovoce?
Pokračovat ve čtení →Jak víla pomohla Janičce
V daleké vesnici stál malý domek. Bydlela v něm holčička s huňatým pejskem. Jmenovala se Janička. Černovlasé děvčátko s hnědýma očima a krásným úsměvem. Jenže teď byla smutná. Stála na chodníku před svým domečkem a v ruce měla vodítko od svého pejska. Ten věrně seděl vedle ní. Oba se koukali na svůj dům a tvářili se moc smutně.
Pokračovat ve čtení →Den, kdy se medvídek Antárek naučil lovit ryby
Přišel den, kdy se měl jít Antárek spolu se svým tatínkem učit lovit ryby. Ještě nedávno by proti tomu protestoval – raději by se nadlábnul medem a k rybám by ani nepřičichl. Avšak po tom, co se přecpal medem tolik, že skončil s bolestmi břicha u veterináře, už nemohl med ani vidět a ryby se staly jeho novým oblíbeným pokrmem. Proto se dne, kdy se je naučí sám lovit, už nemohl dočkat.
Pokračovat ve čtení →Splněné přání
Na okraji jedné malé vesnice žila ve skromné chaloupce šťastná rodina. Tatínek s maminkou tam vychovávali své dvě děti, Marušku a Josífka. Jednou večer maminka dětem vyprávěla strašidelný příběh o zlobivých dětech, které jejich mamince vzala zlá polednice, protože í zlobily ve chvíli, kdy měla mnoho práce. Maruška s Josífkem potom spaly neklidně, představa polednice je strašila a každé zakvílení větru za okny pro ně bylo doopravdy děsivé.
Pokračovat ve čtení →Žraločí zátoka
V daleké zemi byl jeden ostrov. Kolem něj široko daleko šlo vidět jen moře. Jeho vlny narážely na skály, co byly z jedné strany ostrova a na druhé se rozléhala pláž. Na té straně kde byly skály, byla voda hluboká a v té hloubce někdo žil. Byl to domov žraloků. V hlubinách moře a ve vlnách se moc rádi proháněli. Schovávali se do skal a proplouvali mezi vlnami. Na ostrově žilo také několik lidí. Koupat se chodili na pláž, ale k druhé straně ostrova se nikdy nepřibližovali. Všichni obyvatelé ostrova měli strach ze žraloků. Jednou se ale stalo něco, co jejich názor změnilo.
Pokračovat ve čtení →Jak vodník Ráček zachránil kapříka
Za lesem stál velký mlýn. Jeho mlynářské kolo se pořád otáčelo a pan mlynář s paní mlynářovou, kteří tam bydleli, vyráběli mouku pro celou vesnici. Vedle toho mlýna byl rybník. Hladina jeho vody se třpytila do daleka. Sem tam z něj šplouchla voda a objevila se bublinka, protože rybník byl plný kaprů. Spokojeně si tam plavali. O tento rybník se staral vodník Ráček. Byl to dobrý vodník. Dohlížel, aby se rybky v jeho rybníku měly dobře. Seděl vždycky na své vrbě nad vodou a jedl buchty, co mu paní mlynářová nechala za oknem a dával pozor, aby vše v jeho rybníku bylo tak jak má. Vždycky ale nebylo všechno takhle v klidu.
Pokračovat ve čtení →Králíček Punťa, kterému se vyplatilo pomáhat
Punťa byl malý huňatý králíček z farmy, kde žil společně se spoustou dalších králíků. Na farmě si králíci mohli každý den pobíhat po zahradě a chroupat tolik zelení, kolik se jim zachtělo. Na noc je pak farmáři zavírali do kotců, kde byli v bezpečí před divokými dravci. Alespoň tak to fungovalo, když bylo hezké počasí.
Pokračovat ve čtení →Na maškarním bále
Bylo pozdní odpoledne, když se na návsi pořádal bujarý maškarní bál. Hudba vyhrávala, stoly se prohýbaly pod vahou mís s koláči a dalšími dobrotami. Všichni lidé z okolí byli oděni do barevných kostýmů, které měly připomínat nejrůznější pohádkové bytosti. A nechyběla mezi nimi i strašidla.
Pokračovat ve čtení →Jak Filip zjistil, že je škola dobrá
Filip byl malý neposedný kluk. Chodil do první třídy a škola ho vůbec nebavila. Nechtěl se učit. Nebavil ho český jazyk, protože nerad četl. Nebavila ho matematika, protože nerad počítal. Výtvarné nebo pracovní činnosti byly pro něj utrpením. Paní učitelka i rodiče už nevěděli, co s ním mají dělat. Jednou se ale ve škole přihodilo něco, co Filipa přesvědčilo, že je důležité umět číst, znát čísla, a dokonce umět i něco vyrobit.
Pokračovat ve čtení →Jak polednice přišla o moc
Kdysi dávno, v daleké zemi, kde vládla dobrota nad zlobou a nenávistí, se jednoho dne objevila stará ošklivá babice s křivými hnáty, v roztrhaných špinavých šatech a s neopracovanou dřevěnou holí.
Pokračovat ve čtení →Jak přestala být hrošice Herma smutná
Malá hrošice Herma byla už několik týdnů smutná. Její nejlepší přítel Felix se totiž vydal do světa a ji nechal samotnou. Herma se proto cítila osaměle, smutně a taky trochu naštvaně, že ji takhle opustil. Pořád jenom seděla doma u bahnitého jezírka uprostřed savany a trápila se. Až jednou už se na to její rodiče nemohli dívat a řekli jí, ať jde na oslavu narozenin její sestřenice Iris.
Pokračovat ve čtení →Víla Měsíčnice a továrna na sny
Daleko nad nebem až skoro ve vesmíru stojí krásný dům. Je postavený na jedné planetě. Není to ale jen tak obyčejný dům. Je kouzelný. Vypadá, jako by byl z páry, a pořád se tak nějak jemně vlní. Tento domeček je továrna na sny.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Hopsalín
Skřítek Hopsalín byl malý mužíček s rozcuchanými vlasy a širokým roztomilým úsměvem. Nosil zelený kabátek, červené kalhoty a zelený klobouček. Chodil si po světě a pořád si hopsal do kroku a zpíval, nebo aspoň pobrukoval. Byl to takový moc veselý malý chlapík. Protože byl pořád usměvavý, neměl rád, když měl někdo špatnou náladu. A tak když potkal někoho, kdo byl smutný nebo měl nějaké trápení, snažil se ho ze všech sil rozveselit.
Pokračovat ve čtení →Strašidelná cesta přes les
Na vršku v malé vesnici, kde stál na kopci malý kostel, žily také děti. Jednoho večera, když se za soumraku vydaly cestou směrem ke kostelu kde právě kostelní zvon odbíjel večerní klekání, potkaly navíc i místní lidi z vesnice, kteří se bavili popíjením dobrého vína v jedné odlehlé vesnické hospůdce.
Pokračovat ve čtení →