Žili byli dva bratři. Kromě podoby toho moc společného neměli. Jeden byl závratně bohatý a ten druhý chudý jako kostelní myš. Bohatý bratr se jmenoval Václav. Jednoho dne požádal svého chudého bratra Jaromíra, aby mu pohlídal snopy na poli. Jaromír tedy šel a hlídal.
Pokračovat ve čtení →
Malý Honza byl velice líný kluk. Zatímco si všichni venku hráli, on ležel v posteli a spal nebo jen tak lelkoval. Neměl proto žádné kamarády a všichni se vysmívali celé jeho rodině.
Pokračovat ve čtení →
Hrály dudy u pobudy,
na bubínek: bum, bum, bum,
na housličky: tydli dum!
Basa bručí: ryc, ryc, ryc,
jdi ty z kola pryč!
Sekeřičko, sekej kola,
pojedeme do Tábora,
Spadla lžička do kafíčka,
udělala žbluňk.
Seděly tam dvě panenky,
mezi nimi špunt!
Seděli tam čtyři páni,
mezi nimi lump!
Potom, co myslivec zachránil Červenou Karkulku a babičku z břicha zlého vlka, pozvala ho babička na víno a bábovku, jež přinesla Karkulka v košíčku. No a jak to tak u dospělých někdy bývá, stali se z nich dobří přátelé.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil na zámku kuchtík Adam. Měl manželku, jež též na zámku posluhovala, a těm dvěma se narodil jednoho dne synek Jiřík. V té době hnízdil na hradní věži pár sokolů a přesně ve stejné chvíli, kdy se narodil malý kuchtík, vyklubalo se z jednoho ze tří vajíček mládě. Král, tehdy ještě velice mladý, o tom hnízdě věděl. Rád poznával nové chutě, a jednou dostal chuť na sokolí vejce. Poručil hnízdo sundat a vajíčka připravit ke snídani.
Pokračovat ve čtení →
Spi, děťátko, spi,
zavři očka svý,
já tě budu kolébati,
košilku ti spravovati,
spi, děťátko, spi!
Kdysi dávno, bude to už ale opravdu hodně let, bylo jedno království plné lesů a zvířátek, ale i nadpřirozených bytostí a sil. Tomu království vládl hodný král se svou královnou a ti si odjakživa přáli mít děťátko. Jenže štěstěna jim dlouhá léta nepřála. Nakonec se však přece radovali z malé holčičky se sněhobílou pletí. Dali jí jméno Sněhurka. Neradovali se však dlouho. Královna chvíli po narození dcerky těžce ochořela a zemřela.
Pokračovat ve čtení →
Byl jeden domeček,
v tom domečku stoleček,
na stolečku mistička,
v té mističce vodička,
v té vodičce rybička.
Malý Honzík se každý večer koupal, ale tuze nerad měl mokrou hlavu. Když mu maminka chtěla umýt vlásky, začal brečet, křičet, plácat rukama kolem sebe a nebylo s ním pořízení.
Pokračovat ve čtení →
Když šel Hloupý Honza do světa, dostal do ranečku buchty od maminky. Dál už to asi znáte. Ale možná už nevíte, kde se vzal ten vynikající recept.
Pokračovat ve čtení →
Už je to pěkných pár let, co jasný princ našel svou nevěstu podle střevíčku, který neobul nikdo jiný, než jeho milovaná Popelka. Konala se veliká svatba, z prince se stal král a z chudé dívenky jeho královna.
Pokračovat ve čtení →
Bača Fero měl mnoho ovcí. Aby se mu žádná z nich neztratila měl šest psů, kteří je ve dne v noci hlídali. Jednoho dne se jediné Ferově fence narodila čtyři štěňata. Jedno však bylo velmi malé. Dali mu proto jméno Pinďa.
Pokračovat ve čtení →
Ve velikém království za horami a lesy byli obyvatelé i král velmi sklíčení. Začal tam řádit strašlivý drak, kterému padlo za oběť nejen mnoho obyvatel té země, ale i tucty chrabrých rytířů, kteří se ho pokusili zabít. Byla to hrozná tříhlavá plamenná obluda, velmi mrštná, která byla den ode dne hladovější. Každý den jí padl někdo za oběť.
Pokračovat ve čtení →