Když mne ubíráte, rostu. Když mi přidáváte, zmenšuji se. Kdo jsem?
Jáma
Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity. Co je to?
Dešťové kapky
Pokračovat ve čtení →Když mne ubíráte, rostu. Když mi přidáváte, zmenšuji se. Kdo jsem?
Jáma
Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity. Co je to?
Dešťové kapky
Pokračovat ve čtení →V jeden studený zimní den, kdy padal hustě sníh, ploužila se po tmavé ulici dívenka. Pocházela z chudé rodiny. Každý den chodila na trh, aby prodala alespoň nějaké sirky. Vždy jí někdo daroval alespoň krejcar, někdy dokonce i prodala pár sirek. Dnes se jí ale vůbec nedařilo, a proto se bála přijít domů bez jediného krejcaru.
Pokračovat ve čtení →Určitě už jste tuto hádanku, nebo spíš až filosofickou otázku, někdy slyšeli. Tahle hádanka je jedna z nejznámějších vůbec. Pokud nedala tato otázka někdy spát vám nebo vašemu dítěti, máme odpověď.
Pokračovat ve čtení → Tkaničky jsou jako hadi,
klučík s nimi boje svádí.
Pod rukama se mu kroutí,
marně dumá, jak je zkrotí.
Třetím nejvyšším vrcholem pohoří Hrubého Jeseníku jsou Petrovy kameny. Tato velká skaliska, která ční na jmenovaném vysokém vrcholu, jsou spojena s jednou pohádkou, kterou vám dnes budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →Kdesi kdysi žilo děvče, které se jmenovalo Káča. Byla to holka upovídaná a někdy také hubatá. A navíc byla také velice ošklivá. Velký nos a uši, pihatá tvář a velké břicho. To byla Káča. Celá ves si o ní povídala. Každý týden chodila Káča k muzice a velmi si přála, aby si mohla zatancovat s nějakým mládencem. Avšak všem byla jen pro smích a nikdo ji k tanci nevyzval.
Pokračovat ve čtení →Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.
Byl jeden z krásných parných letních dnů a pejsek s kočičkou se rozhodli, že jen tak nebudou sedět doma a vyrazí na výlet. Dlouho přemýšleli, kam by se jen mohli podívat, až to pejsek vymyslel. „Půjdeme se koupat k jezeru,“ sdělil s potěšením v očích kočičce. Kočička souhlasila a vydali se na cestu, která není příliš dlouhá.
Pokračovat ve čtení →U našeho lesíka
starý ježek naříká.
Ztratil prý tam nové boty,
Když šel včera do roboty.
Prší, prší jalovec,
pásli jsme tam pět ovec
a čestého berana
se zlatýma rohama.
Běžel zajíc vedle plotu,
roztrh‘ si tam celou botu,
liška mu ji zašívala,
veverka se posmívala.
Povídala straka vráně,
že má doma zlaté sáně,
že ji sveze na drobeček,
z doliny až na kopeček.
Jede, jede panáček,
má žlutý zobáček,
kde voděnka hrčí,
tam zobáček strčí.
(Kačer.)
Čtyři rohy, žádné nohy, jenom břicho veliké.
(Peřina.)
Haj, husičky, haj,
pod zelený háj!
Haj, husičky popelaté,
máte pírka všecky zlaté,
Haj, husičky, haj,
pod zelený háj.