Zvířecí pohádky patří k jedněm z nejoblíbenějších. Zvířátka jsou roztomilá a v pohádkách leccos dovedou. Čekají vás tu domácí zvířátka, lesní zvířátka i zvířátka ze zoo. O nějakém zvířátku je každá pohádka, a že jich není málo. Vyberte si, které zvířátko bude dnes hlavním hrdinou v pohádce na dobrou noc.
Pohádky o zvířátkách klasické jako O 3 prasátkách, Zvířátka a loupežníci nebo netradiční Jak se štěňátko vydalo do světa, O veverce Leontýnce a další.
Na poušti zalité sluncem žila různá zvířátka. Ať už ta velká zvířátka, jako například velbloudi se dvěma hrby, nebo ta menší, jako například pouštní liška či jedovatí hadi. Ale žila tam i malá pouštní ještěrka, ještěrčí kluk jménem Riko. Měl zeleno-žluté šupinky a dlouhý šupinatý ocas. Ten poušť miloval, rád se ohříval na písku či na kameni nebo se jen tak toulal pouští.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička jménem Líza. Lízina máma vlastnila ve městě květinářství a dcerku proto často brávala s sebou do práce. Holčička měla ke květinám odjakživa pěkný vztah a ráda mámě v práci pomáhala. I doma měly krásnou zahradu plnou pestrých květin, ale její oblíbené květiny byly polní květy, které rostly na louce za městem.
Pokračovat ve čtení →
V království za horami a dolinami se tyčil krásný zámek. V zámku kromě krále žily i jeho dvě krásné dcery. Byly to princezny Eliška a Karolína. Karolína byla starší a chytrá, měla krásné hnědé vlasy až po pás.
Pokračovat ve čtení →
Dávno pradávno, když lidé ještě žili skromně a sloužili králi, kterému byli nejen věrní, ale také mu pomáhali s úrodou, byl i jeden starý rybář. Ten kromě trhu dodával rybičky i králi na hrad a tím si přišel na další měděné mince. Jeho žena však byla nemocná.
Pokračovat ve čtení →
S nástupem jara se v přírodě dějí velké věci. Probouzejí se květiny, stromy se začnou zelenat a taky mezi zvířátky se rodí mláďata. Jedno takové zvířecí miminko se narodilo i v naší zoo. Na svět přišel malý hrošík. Byla to velká událost a všechna zvířata v zoologické zahradě měla ohromnou radost. I ošetřovatelé se z toho těšili.
Pokračovat ve čtení →
O tom, jak jarní sluníčko hřeje a velikonoce nadělují.
Pokračovat ve čtení →
Zvířátka mají také ráda jaro. No a Velikonoce jak by smet. Každé z pěti zvířátek dostalo od velikonočního zajíčka vajíčko. A protože si zvířátka hrají stejně ráda jako děti, rozhodla se, že budou s vajíčky hrát hru.
Pokračovat ve čtení →
Když přijde jaro, louky se začnou třpytit všemi barvami. Tráva je v tu chvíli nejzelenější, jak jen může být a mezi ní se objevují krásně pestrobarevné květiny. Některé vzorně stojí jako stožár, jiné se otáčí za sluníčkem a další jsou mírně ohnuté a visí jako zvonečky. Když se pořádně zadíváš do květů těch květin, uvidíš jak mezi nima poskakuje malinká víla.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, za horami a dolinami se schovávalo jedno malé království. Jmenovalo se Království labutí. Tento název neslo díky krásnému jezeru, které se třpytilo uprostřed království jako ten nejzářivější klenot. Královské jezírko bylo plné krásných bílých labutí. A právě proto neslo království tak honosný název.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, v širém oceánu žila jedna osamělá velryba Helga. Sama putovala velkým chladným oceánem hledajíc přítele.
Pokračovat ve čtení →
V dubovém lese bydlí několik zvířátek. Lišky tam mají své nory, ježci své pelíšky v listí a veverky domečky ve stromech. Všechna zvířata tam žijí hezky spolu. Je to taková zvířecí dubová vesnice. Starostkou v této lesní vesnici je sova. Nejmoudřejší zvíře v lese. Dohlíží z výšky na to, aby se zvířátka měla dobře a aby se nic špatného nestalo.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krásná louka. Kvítky zdobily louku jako ten nejkrásnější duhový koberec. Kvítky byly právě ve své největší slávě. Veselí ptáčci si poletovali kolem a zpívali ty nejkrásnější písně.
Pokračovat ve čtení →
Byla na jedné krásné louce farma. A na této velké farmě žili spolu s farmářem i jeho zvířátka. Mohli jsme tam natrefit na malé koníky, růžová veselá selátka, kokodající slepičky či šedé skákající zajíčky.
Pokračovat ve čtení →
Považte, děti, co se pejskovi jednou stalo!
Hopsal, skákal, hrál si s kočičkou na louce, váleli sudy, dělali kotrmelce a všelijaké jiné komedie a při tom si někde vrazil do pacičky ostrý střep. Byl to malý střep, ale hodně to bolelo a nemohl na tu nožičku dobře došlápnout.
Pokračovat ve čtení →
Zimní dny uplynuly jako voda a poslední sníh sluníčko už dávno rozpustilo. Jeho paprsky hřály čím dál víc a probudily všechna zvířátka, která přes zimu spala. A ta, která nespala, vybíhala na sluníčko také, aby si ohřála tělíčka. Ptáčci naladili jarní noty a zpívali o sto šest. Jaro zase přišlo.
Pokračovat ve čtení →