Výlet na konci léta

Léto pomalu končilo, ale rodiče Adama a Andreje se rozhodli, že před školou vezmou děti ještě na jeden výlet. A tak se celá rodinka vydala na výlet do nedaleké zoologické zahrady. Chlapci byli nadšení, když po krátké cestě autem se svými rodiči vstoupili do bran zoologické zahrady.

Odevšad se ozývaly zvuky zvířat či smích dětí. Tento slunečný den byl ideální pro pozorování zvířátek žijících v ZOO. Mladší Adámek se nejvíce těšil na dravé šelmy, jako jsou tygři či lvi. Nejvíce však obdivoval krále zvířat, a to lva. Starší Andrej se zase těšil na velké slony či dlouhatánské žirafy. Doufal, že vypadají přesně tak jako v pohádkách. Když prošli kolem plameňáků a všelijakých jiných ptáků, tak se zastavili u výběhu lvů.

„Podívej, ten malý vypadá jako Simba z pohádky Lví král!“ zvolal Andrej a ukázal na malé lvíče. Opravdu, ten malý lvíček skutečně vypadal jako ten z filmu. Adamovy oči se rozzářily, konečně vidí lvy živě, a ne jenom v televizi. „Mami, já ho chci domů!“ plakal Adámek u výběhu. Maminka mu vysvětlila, že lvíče si domů fakt vzít nemůže, ono tady žije s ostatními lvíčky. „Víš, Adámku, vždycky nemůžeš mít to, co chceš,“ snažila se mu vysvětlit maminka. Ale Adam z toho byl velmi smutný, on toho lva chtěl. „Pojď, podíváme se na žirafy!“ táhl ho za ruku Andrej, aby bráškovi zvedl náladu. Žirafy byly opravdu vysoké. Dlouhými žlutými krky s hnědými fleky dosáhly až na stromy. Jedna žirafa se naklonila, aby snědla nějaké zelené listy, a kluci jí zamávali. Ale ani to nezvedlo Adámkovi náladu. Adámek chápal, že si lvíčka nemohl vzít domů, ale byl smutný z toho, že ho nemohl ani pohladit. Rodiče mu marně vysvětlovali, že je to nebezpečné, chlapeček to ne a ne pochopit.

Tatínek s maminkou je pak zavedli ke srandovním malým tučňákům, kteří se kolébali a klouzali na břiše po ledě. Andrejovi se divadlo tučňáků velmi líbilo, ale Adam měl v hlavě stále malého lvíčka, kterého spolu viděli. Byl konec dne a rodinka prošla už celou zoologickou zahradu, a tak se vydala k autu. Maminka viděla, že je Adam stále smutný, ale měla pro něj malé překvapení. „Podívejte, kdo se na nás do auta přišel podívat!“ zvolala vesele. Koupila dětem v zoologické malé překvapení, když se šli s tatínkem najíst. Adamovi podala malého plyšového lvíčka a Andrejovi zase jeho oblíbenou žirafu. „Vypadají jako skuteční!“ zvolaly děti vesele a Adamova nálada se zlepšila. Sice neměl skutečného lva, ale pochopil, že tenhle je ještě lepší než ten skutečný a hlavně nekouše.

„Bude se jmenovat Simba,“ řekl vesele po cestě domů. A tak výlet do zoo skončil a dětičky si kromě vzpomínek na krásná zvířátka a čas strávený s rodiči nesly i nové kámoše, kteří je budou chránit.