Výlet na konci léta

„Podívej, ten malý vypadá jako Simba z pohádky Lví král!“ zvolal Andrej a ukázal na malé lvíče. Opravdu, ten malý lvíček skutečně vypadal jako ten z filmu. Adamovy oči se rozzářily, konečně vidí lvy živě, a ne jenom v televizi. „Mami, já ho chci domů!“ plakal Adámek u výběhu. Maminka mu vysvětlila, že lvíče si domů fakt vzít nemůže, ono tady žije s ostatními lvíčky. „Víš, Adámku, vždycky nemůžeš mít to, co chceš,“ snažila se mu vysvětlit maminka. Ale Adam z toho byl velmi smutný, on toho lva chtěl. „Pojď, podíváme se na žirafy!“ táhl ho za ruku Andrej, aby bráškovi zvedl náladu. Žirafy byly opravdu vysoké. Dlouhými žlutými krky s hnědými fleky dosáhly až na stromy. Jedna žirafa se naklonila, aby snědla nějaké zelené listy, a kluci jí zamávali. Ale ani to nezvedlo Adámkovi náladu. Adámek chápal, že si lvíčka nemohl vzít domů, ale byl smutný z toho, že ho nemohl ani pohladit. Rodiče mu marně vysvětlovali, že je to nebezpečné, chlapeček to ne a ne pochopit.

Tatínek s maminkou je pak zavedli ke srandovním malým tučňákům, kteří se kolébali a klouzali na břiše po ledě. Andrejovi se divadlo tučňáků velmi líbilo, ale Adam měl v hlavě stále malého lvíčka, kterého spolu viděli. Byl konec dne a rodinka prošla už celou zoologickou zahradu, a tak se vydala k autu. Maminka viděla, že je Adam stále smutný, ale měla pro něj malé překvapení. „Podívejte, kdo se na nás do auta přišel podívat!“ zvolala vesele. Koupila dětem v zoologické malé překvapení, když se šli s tatínkem najíst. Adamovi podala malého plyšového lvíčka a Andrejovi zase jeho oblíbenou žirafu. „Vypadají jako skuteční!“ zvolaly děti vesele a Adamova nálada se zlepšila. Sice neměl skutečného lva, ale pochopil, že tenhle je ještě lepší než ten skutečný a hlavně nekouše.

„Bude se jmenovat Simba,“ řekl vesele po cestě domů. A tak výlet do zoo skončil a dětičky si kromě vzpomínek na krásná zvířátka a čas strávený s rodiči nesly i nové kámoše, kteří je budou chránit.