Vánoční pohádky v sobě ukrývají vůni cukroví, čerstvě napadaný sníh a kouzelnou atmosféru. Dozvíte se v nich, jaké příběhy a dobrodružství se odehrály na Vánoce. V dalších pohádkách o Vánocích se dozvíte, proč se slaví Vánoce a jaké tradice se k nim vážou. A v neposlední řadě vám pohádky ukrátí čas při čekání na Ježíška.
Mezi vysokými horami, které vždy zdobily zasněžené vrchy, a hustými zelenými lesy se schovávala malebná vesnička, která nesla název Za Horami. Jelikož počasí už začínalo být studené a podzim se už uložil k dlouhému spánku, vánoční nálada se vznášela ve vzduchu jako lehké pírko.
Pokračovat ve čtení →
Jožka byl hodný kluk. Měl ale jeden ošklivý zlozvyk. Velmi často lhal. Byly to sice neškodné lži, ale i tak to byly lži a lhát se, jak říkala paní učitelka, nesmí. Proto se rozhodl, že si dá na Nový rok jedno pěkné předsevzetí – ať to stojí, co to stojí, nikdy už nikomu nezalže.
Pokračovat ve čtení →
Denis na Štědrý den mámě vždy usilovně pomáhal. S vařením, s výzdobou, ale také s prostíráním stolu. Zajímalo ho, proč vždy prostírají talíře a příbory pro čtyři, když jsou na Vánoce jen tři. Máma, táta a on.
Pokračovat ve čtení →
Stalo se to v jeden chladný lednový den. Marek kráčel s mámou po zasněženém parku a těšil se na to, až bude konečně doma, v teple. Najednou uslyšel tiché kňučení. Zastavil mámu a společně se podívali pod jednu z laviček nedaleko. Bylo tam malé štěně.
Pokračovat ve čtení →
V našem paneláku bydlela jedna holčička, jmenovala se Elenka. S Elenkou jsem se setkala před jedním obchodem v polovině prosince. Dívala se do vyzdobeného výkladu a mračila se. Když jsem se jí zeptala, proč se mračí, odpověděla mi, že ona Vánoce neslaví. Neslavit Vánoce? A to se dá? To se může? Proč?
Pokračovat ve čtení →
Všechno to začalo písemkou z matiky, kterou Marek nechtěl psát. Koupil si tedy nanuk a v zimě ho vesele lízal. Nejprve jeden. Potom druhý. A pak třetí. Druhý den ho bolelo v krku, měl rýmu a horečku. Byl nemocný! Podařilo se!
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo jednou jedno království. V tom království se všichni připravovali na Vánoce. O Vánocích měl být totiž v zámku velký ples, na kterém měli vybrat nevěstu pro mladého prince. Sluhové uklízeli a čistili, zahradníci zdobili a chudáci kuchaři… Ti vařili a pekli. Tedy hlavně pekli. Už deset dnů a deset nocí, protože jim královna přikázala upéct tisíc druhů vánočního cukroví.
Pokračovat ve čtení →
Paní učitelka dala svým žákům na začátku prosince úlohu. Jelikož má advent čtyři týdny, chce po nich, aby každý týden během adventu udělali jeden dobrý skutek. Před Vánocemi si žáci o dobrých skutcích, které během adventu udělali, povídali.
Pokračovat ve čtení →
Bylo šestého ledna. Andělka se skřítkem seděli u snídaně a jedli buchtu. Než si z ní ukrojili, měla tvar kruhu jako královská koruna.
Pokračovat ve čtení →
Schylovalo se k tomu už dlouho. Obloha na nebi se připravovala na první sníh. Zimní vločky se chystaly v mracích, ale dávaly si pořád nějak na čas. Vykukovaly, chtěly spadnout, ale na poslední chvíli si to ještě rozmyslely. Když se v kalendáři ovšem ukázal měsíc prosinec, měly vločky volný pád povolen, ba dokonce doporučen. A tak to rozjely. Padaly a padaly a vrstvily se hezky na sebe, až celou zemi zahalila bílá pokrývka. S prvním sněhem se taky ukazovaly první stopy ve sněhu. Každý, kdo se prošel, zanechal po sobě ve sněhovém koberci svou stopu.
Pokračovat ve čtení →
Existuje den v roce, na který se každý těší. V tento den jsme k sobě obzvlášť laskaví, dáváme si dárky a jíme tradiční vánoční jídla. Už víte, který je den? Ano, je Štědrý den!
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden sněhuláček. Byl to moc hezký a radostný sněhulák, který měl všechno rád. Pusu měl vyskládanou do širokého úsměvu z malých černých uhlíků. Na každého, kdo prošel kolem, se usmíval. Děti si kolem něj venku hrály a blížily se Vánoce. Všichni se už moc těšili, jak se večer rozzáří rozsvícený stromeček. Ale nejen na to. Těšili se na uzobávání cukroví, které společně několik posledních dní doma pekli a zdobili. Taky se moc těšili na prázdniny, na koulování ve sněhu, na hraní si dlouho do večera, na ponocování. Prostě byli šťastní.
Pokračovat ve čtení →
Byl to den před Štědrým večerem, venku se třpytila bílá sněhová přikrývka. V ulicích bylo cítit příjemnou vůni jídla a vánočních perníků, děti si stavěly sněhuláky a lidé si zpívali vánoční koledy. Jindrovi zářila očka při pohledu na velký vánoční stromek na náměstí, ale hned posmutněl, protože si vzpomněl, že doma toho letos na Vánoce moc mít nebudou.
Pokračovat ve čtení →
Nebylo to ani tak dávno, co se odehrál příběh, který vám dnes povím. Stalo se to v kouzelné zemi, kde Ježíšek chystá dárky pro děti. Pomáhají mu malí vánoční skřítci. Ke své práci mají rádi vánoční náladu, kterou jim nosí vánoční hvězda. Je to ta nejjasnější, třpytící se hvězda na nejvyšším stromku na světě.
Pokračovat ve čtení →
Něco ti prozradím: I vánoční stromky mají školku. Čestné slovo, že mají. Jen ne takovou školku, jako máte vy, malé dětičky, kde jsou dveře, hračky a paní učitelky. Vánoční stromky mají školku v krásném a zeleném lese. Pod modrým nebem. Se sluníčkem. S mraky. S deštěm. I se sněhovými vločkami. Opravdu!
Pokračovat ve čtení →