Tradiční pohádky, to jsou krásná pohádková témata, která milují děti i jejich rodiče už stovky let. Snad se jen trochu opráší jazyková forma, ale Budulínek se vždy nechá povozit na ocásku a Jeníček uloupne perníček. Tradiční je v pohádkách i dobrý konec!
Za dávných časů všude po světě vládla chudoba. I v malé chalupě u lesa, kde žil tatínek se svými dětmi, Jeníčkem a Mařenkou. Spolu s nimi tam žila tatínkova druhá žena, macecha, která děti neměla příliš v lásce. Neustále hubovala, že sama má málo, ne tak ještě živit dva hladové krky. Tak dlouho hučela do svého muže, aby je odvedl do lesa a tam je zanechal, až jejím zlým řečem podlehl.
Pokračovat ve čtení →
Před mnoha lety žil jeden císař, který příliš dbal na svůj vzhled. Rád nosil ty nejluxusnější obleky a promenádoval se po svém království. Na každou denní hodinu měl nový kabát a často a rád se svým oblečením chlubil.
Pokračovat ve čtení →
Žil jednou jeden tesař a jeho žena, kteří toužili po dítěti. Každý den se za dítě modlili, ale nikdy se ho nedočkali. Za jejich domem byla krásná zahrada s nádhernými květinami a rostlinami. Nikdo se do zahrady neodvážil vstoupit, protože patřila čarodějnici, Gertrudě.
Pokračovat ve čtení →
Po světě chodí tolik muzikantů. Avšak setkali jste se již s muzikanty, kteří mají srst či peří, ocas a případně dokonce čtyři nohy? Že jste o nich ještě neslyšeli? Tak já vám dnes o takových muzikantech, jenž putovali do města Brémy, povím pohádku.
Pokračovat ve čtení →
Šel se jednou stařík projít k řece a uslyšel křik. V řece se topil kupec, křičel o pomoc a nemohl se dostat na břeh. Stařík přispěchal, vzal dlouhou větev a pomohl kupci z vody ven. Kupec nevěděl, jak se staříkovi odvděčit, tak ho pozval k sobě domů do města, pohostil ho a daroval mu kus zlata velký jako koňská hlava.
Pokračovat ve čtení →
Jak je již od pradávna známo, rozum a štěstí spolu vždy vedli dlouhé spory. Neměli se příliš v lásce. Jednoho krásného dne se rozum a štěstí potkali na jedné uzoučké polní cestičce mezi velkým zámkem a polorozpadlým statkem. Opět se pustili do vzájemného pošťuchování. „Já jsem pro lidi důležitější než ty,“ povídá štěstí. Avšak rozum štěstí ihned oponoval a tvrdil pravý opak.
Pokračovat ve čtení →
Před dávnými časy žil skromný ovčák, který měl sedm oveček. Každý den je vodil pást na vysokou horu. Jednoho dne jako obvykle vyvedl ovečky na pastvu. Opřel se o svou hůl, rozhlédl se po okolí a začal snít o tom, jak by bylo skvělé, kdyby život nebyl tak drahý. Přemýšlel, jak by mohl svým dětem dopřát dostatek jídla a lepší život. Vtom se před ním náhle objevil malý mužíček v červené čepici a s dlouhým bílým vousem.
Pokračovat ve čtení →
Na jednom opuštěném ostrově uprostřed moře žil jeden chudý rybář se svojí ženou. Bydleli v chaloupce, která byli již velmi stará. Každý den brzy ráno rybář vyplouval na moře ve své malé loďce, aby nachytal nějaké ryby k obědu.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno stál uprostřed rozlehlých lesů a luk nádherný zámek s věžičkami tyčícími se až k oblakům. V něm žil mladý princ, jehož srdce toužilo po jediném – najít si pravou princeznu, která by s ním sdílela život. Nechtěl se spokojit s ledajakou nevěstou. Chtěl, aby jeho vyvolená byla skutečnou princeznou, s jemností a ctnostmi, které by nikdo nemohl zpochybnit.
Pokračovat ve čtení →
Je to už velmi dávno, kdy v jednom velkém království, žila princezna, která se jmenovala Zlatovláska. Proč se jí říkalo zrovna Zlatovláska? Tato malá princeznička měla krásné dlouhé zlaté vlásky, které zářily na míle a míle daleko. Díky jejím krásným vlasům znal Zlatovlásku každý člověk z širokého okolí.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero horami a sedmero řekami, na vysokém vrcholku v honosném zámku žila princezna tak krásná, že se o její půvabné tváři šeptalo po celém království. Její komnata byla zvláštní – měla dvanáct oken, a čím dál princezna postupovala od prvního k poslednímu, tím dál dohlédla. Z dvanáctého viděla celou svou říši – od horských vrcholků až po nejskrytější kouty pod zemí.
Pokračovat ve čtení →
Žili byli dva bratři. Kromě podoby toho moc společného neměli. Jeden byl závratně bohatý a ten druhý chudý jako kostelní myš. Bohatý bratr se jmenoval Václav. Jednoho dne požádal svého chudého bratra Jaromíra, aby mu pohlídal snopy na poli. Jaromír tedy šel a hlídal.
Pokračovat ve čtení →
V dávných dobách, kdy pohádky nebyly vymyšlenými příběhy, ale skutečností, žil ve svém království mladý a krásný princ. Každému se z jeho krásy a bohatství tajil dech a princ z toho natolik zpychl, že se zapomněl chovat k lidem s úctou. Zajímal se jen o přepych a obklopoval se pouze nádhernými věcmi, mezilidské vztahy považoval za nedůležité.
Pokračovat ve čtení →
Bylo krásné letní odpoledne a liška, která si právě pochutnala na sedmi mladých havranech, se cítila spokojeně a plná energie. Rozhodla se, že si trochu zařádí na sluncem zalité louce. Skákala, točila se dokola a při jednom kotoulu náhodou spatřila v trávě malého hlemýždě, jak pomalu leze po vlhkém stéblu.
Pokračovat ve čtení →
Jednou měla mazaná liška velký hlad, a tak vylezla ze svého úkrytu a vydala se hledat něco k snědku. Pobíhala po čerstvě zoraném poli a čenichala, jestli nenajde nějakou myš. Náhle uviděla ježka, jak sedí u myšího hnízda a spokojeně si pochutnává.
Pokračovat ve čtení →