Školka s kouzelnými učitelkami

Na kraji naší ulice stála školka. Chodily tam děti z celého městečka. Ta školka vypadala jako sluníčko. Byla celá žlutá. Měla modrou střechu jako nebe. Na zahrádce kolem ní byly květiny, měkká vždycky posekaná tráva a nejlepší dřevěné pískoviště a prolézačky. Děti tam učily dvě paní učitelky.

Jedna měla černé dlouhé vlasy, byla menší, štíhlá, drobná a vždy chtěla mít všechno uspořádané. Ale hlavně uměla nádherně hrát na klavír. Jmenovala se Sisi. Druhé všichni říkali Marki. Byla úplný opak. Měla krátké světlé vlasy a byla vyšší a všechno dělala jen tak. Nepotřebovala žádný řád. A ta zase uměla krásně zpívat.

Sisi a Marki byly sice rozdílné, ale protože každá byla jiná a každá uměla něco jiného, tak se krásně doplňovaly. Děti je milovaly. Všechny se těšily každý den do školky. Sisi a Marki dělaly všechno proto, aby děti byly spokojené a šťastné. Navíc to nebyly jen obyčejné učitelky. Měly uspávací čarovné kouzlo. To kouzlo uměly jen ony dvě.

Vždycky když se děti naobědvaly a převlékly do pyžámek, Sisi si sedla ke klavíru a začala hrát. Marki mezi dětma tančila a zpívala. Byla to jejich kouzelná ukolébavka. 

„Než se zavřou vaše víčka, pohladím vám vaše líčka. Zazpívám vám na dobrou noc, pošlu k vám pohádkovou moc. Tak přeji vám hezký sen a pak nádherný celý den. Peřinky vás zakryjí a vaše učitelky vás milují.“

Hned jak začaly znít první tóny na klavíru a Marki řekla první slova, kouzelná melodie se rozehrála celou třídou. Zhasla světla, rolety se spouštěly dolů, po třídě začaly létat barevné světlušky a svítily nad postýlkami. Každá peřinka se zvedla, našla si své dítě a jemně ho začala popohánět do postýlky. Mezi dětmi Marki pomalu poskakovala, zpívala kouzelnou píseň a každé dítě pohladila po tváři. To okamžitě zavřelo očka a nechalo si zdát ty nejhezčí sny, které jim písnička přikouzlila. Byla to nejlepší část dne.

Po odpočinku děti vyskočily z postýlek a hrály si se Sisi a Marki na všechno, co je napadlo.

Ta školka tam stojí pořád. Pokaždé se po obědě zatahují rolety a lidi co jdou kolem, slyší z dálky kouzelnou písničku ke spaní. Sisi a Marki ji hrají a zpívají každý den. Některé děti, co do té školky chodily, už vyrostly. Ale stále rády vzpomínají na své výjimečné učitelky.

Díky času a lásce který jim věnovaly, z dětí vyrostli skvělí dospělí.

Nezapomeňme, že každá učitelka i rodič se může stát pro dítě neobyčejným. Tak směle do toho.