Máša a medvěd – Hlídaní malých zajíčků

Příběhy Máši a medvěda

Jednoho dne požádala Mášu a medvěda paní Zajícová, jestli by jí pohlídali dva malé rošťáky – malé zajíčky, kteří poklidně spinkali v kočárku. Máša i medvěd souhlasili. To bude snadné, vždyť spinkají. A než se vzbudí, jejich maminka bude z nákupu zpátky.

Jenže jak sluníčko polechtalo zajíčkům vousky, rozloupli očka a už chtěli ven.

„Ahoj, zajíčku, budeme si hrát,“ chovala Máša zajíčka a položila ho do trávy.

Otočila se pro kostky s obrázky, ale jakmile se podívala zpátky, zajíček už tam nebyl.

„Zajíčku? Kde jsi?“ volala a rozhlížela se.

Medvěd, který držel druhého zajíčka, ukázal prstem k lesu. Máša uviděla jen bílý ocásek, jak mizí mezi stromy. Rozběhla se za ním. Chvilku to trvalo, ale dohnala ho a chytila.

„Nesmíš utíkat pryč, darebo. Vždyť by se ti mohlo něco stát,“ povídala mu Máša cestou, co ho nesla zpět na zahrádku u medvědova domku.

Pohádka na dobrou noc - Máša a medvěd – Hlídaní malých zajíčků
Máša a medvěd – Hlídaní malých zajíčků

V polovině louky kolem ní proběhl druhý zajíček, div že jí nepodrazil nohy. Hned za ním se hnal medvěd. Také mu utekl a snažil se ho rychle chytit. Už byl skoro u něj, ale zakopl o pařez a zajíček tak získal náskok. Nakonec se mu ho ale přece jen povedlo chytit.

Zajíčci si pokus o útěk zopakovali ještě třikrát. Pokaždé se je Máše i medvědovi povedlo chytit, ale už sotva popadali dech.

„Chtělo by to nějaký výběh, aby nám nemohli utíkat,“ povzdechla si Máša.

Medvěd dostal nápad a hned začal stavět voliéru, takovou obrovskou klec, ve které budou moct postavit zajíčkům z kostek překážkovou dráhu. Za chvilku měl hotovo.

„Jů, to je úžasné! Pojďte se podívat, zajíčkové,“ zatleskala nadšeně Máša. „Zajíčkové?“

Zajíčkové byli zase pryč.

„Ach ne! Musíme je rychle najít, aby se jim něco nestalo!“

Máša s medvědem se rozběhli směrem, kudy zajíčci vždy běhali. Volali, hledali, ale po zajíčcích jako by se slehla zem.

Máša s medvědem došli až do lesa. Tam konečně zajíčky uviděli. Chytili se do nalíčené sítě!

„Který zlý člověk tu nalíčil past?“ zlobila se Máša. Ale nemusela se dlouho domýšlet, ten člověk se objevil záhy.

„Podívejme,“ liboval si ten muž, „dva zajíčkové. Sice malí a hubení, ale polívka z vás bude dobrá.“

Medvěd se rozzlobil a vyskočil na pytláka. Zařval na něj po medvědím, až si pytlák sednul na zadek.

Máša zatím osvobodila ze sítě zajíčky. A co teď se sítí? Máša dostala nápad. Hodila ji přes pytláka, co chtěl lovit zvířátka v lese. Medvěd síť zavázal a nakopl darebáka tak silně, že vyletěl z lesa a skutálel se z kopce rovnou do města. Kdo ví, jak dlouho by se kutálel, kdyby se nezastavil o policejní auto. To jen otevřelo dveře a pytláka naložilo. Za nastražení pastí a ubližování zvířátkům ho teď čeká pořádný trest.

Máša s medvědem se i se zachráněnými zajíčky vrátili na zahrádku a vypustili zajíčky do voliéry. Těm se výběh s překážkami moc líbil. Běhali pořád dokola, přeskakovali překážky a prolézačky, které jim Máša s medvědem postavili. Tolik se unavili, že si pak dali mrkvovou šťávu a poslušně usnuli v kočárku.

V tu chvíli se vrátila i paní Zajícová. Když viděla, jak si Máša s medvědem pěkně hráli s jejími dětmi, odměnila je sladkou mrkvičkou a moc jim děkovala. A Máša s medvědem? No, jakmile paní Zajícová odešla i s kočárkem domů, zalezli si po tom náročném dni do postele a spali tvrději než leckterý jezevec v zimě.

4.8/5 - (167 votes)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..