Za lesem na velkém zamrzlém rybníku se v zimě odehrála jedna velká událost. Důležitý hokejový zápas. Hrála proti sobě dvě zajímavá družstva. Na jedné straně byly lišky a na druhé medvědi. Všichni tvrdě trénovali. Učili se nahrávky, rychle bruslit a zatáčet.
Když nastal velký den, kdy měl být zápas, všechna zvířátka z lesa se posadila kolem rybníka. Někteří měli velké cedule s nápisem „Lišky do toho“. Jiní měli zase na sobě trička s medvědy. Každý fandil někomu jinému.
Rozhodčí byla sova, nejmoudřejší zvíře lesa. Létala nad rybníkem, a tak viděla vše krásně z výšky a mohla posuzovat z té nejlepší vzdálenosti. Poslední minuty před zápasem byli všichni nervózní. Zvířátka netrpělivě čekala na svých místech a lišky s medvědy se rozbruslovaly na ledě, když tu najednou sova pískla na píšťalku a vše začalo.
Medvědi využívali svou sílu. Hokejkami stříleli do brány neuvěřitelné rány. Byli velcí, stačilo udělat pár odrazů na ledě a hned byli u branky. Zato lišky se opravdu snažily, ale pořád jim nešlo se přes velké medvědy dostat. Když byl poločas, všichni si posedali na položené kmeny stromů, které byly kolem rybníka. To byly jako lavice na střídačce. Medvědi si pochvalovali, jak jim to jde, ale lišky byly nešťastné. Seděly vedle sebe, hlavy měly skloněné dolů a tlapkami si masírovaly bolavé svaly.
Jezevec, který byl jako divák, si toho všimnul. Bylo mu lišek líto. Věděl, jak moc se snaží. Přišel za nimi na střídačku a povídá: „Je to těžký, co?“ Lišky jen kývaly hlavou na souhlas. Jezevec pokračoval: „Víte ale o tom, že můžete vyhrát? Stačí na to jít jinak. Nejste silné jak medvědi, ale jste chytré a mrštné. Využijte toho, že jste menší a rychlejší. Proklouzněte jim. Nepotřebujete jejich sílu, máte něco jiného.“ Lišky se na sebe koukaly a došlo jim, že má jezevec pravdu. Nemůžou se srovnávat s medvědy v síle, ale můžou těžit z něčeho jiného.
A tak zbytek zápasu hrály jinak. Proklouzávaly medvědům pod nohama, ujížděly jim na bruslích. Než se někdy stačili medvědi otočit, byl puk už v bráně. Celý zápas nakonec skončil nerozhodně. Obě dvě družstva dostala medaile za první místo, za snahu a čestnou hru. Medvědi i lišky byli rádi, že to tak dopadlo.
Na rybníku se hokej hraje doposud. Naučila se ho i jiná zvířátka. A všichni díky liškám už ví, že nezáleží na tom, jak jsou velcí a silní, ale na tom, jak se snaží využít právě to, co umí. A tak i ti nejmenší vědí, že můžou dosáhnout čestného místa.
Moc pěkný příběh. I naší dceru baví. Jen doporučuji opravit skloňování slova družstva, obě družstva, jako města. ???
Krasne!!! Dekujeme. Jste sikovna spisovatelka!!. Krasne vety bez blamaze. Jen bych opravil: “obě druzstva”
A já si dovolím opravit, v hokeji není poločas ale třetiny. Já vím že jde o drobnost, ale nedá mi to. 😀
Ale jinak bych Vám moc chtěla poděkovat. Vaše pohádky čteme pravidelně a moc se nám líbí ♥️
Paní Moniko,
děkujeme za krásný příběh, bavil i mě. Poučení krásné a srozumitelné.
Děkuji, Květa.
O hvězdičku méně za ten poločas.
Děkujeme. Pohádky od Vás jsou u našich holek velkým favoritem. Teď od adventního pohádkování a audio verze o to více. Dokonce hlas z audia má u nás přezdívku „Andělka“. Bez pohádky od Vás se u nás nejde spát. Díky za to, co píšete.
Pohádky čte naše Ušaté Strašidlo. 🙂 Díky za to 😊.
Moc pěkná pohádka