Jak babička s dědečkem hledali pejska

V jednom domečku na kraji vesnice žili dědeček a babička a ti měli pejska. Byl to takový malý chlupatý psíček a oba starouškové ho měli moc rádi.

V jednom domečku na kraji vesnice žili dědeček a babička a ti měli pejska. Byl to takový malý chlupatý psíček a oba starouškové ho měli moc rádi.

Jednou, bylo to zrovna po obědě, dala babička pejskovi do mističky kousek vařeného masa. Už se těšila, jak si to pejsek přiběhne sníst, ale on nikde.

„Dědečku, neviděl jsi našeho pejska?“ ptala se babička.

„Není pod stolem?“ ptal se dědeček a ohnul se, aby se tam podíval. Ale pejsek tam nebyl.

„To je divné,“ lamentovala babička. „Ještě nikdy se nestalo, že by nepřišel, když zaslechne zacinkat svou mističku.“

Babička s dědečkem chodili po domě a hledali, jestli pejsek nespí u sebe v pelíšku, jestli nezalezl pod schody nebo jestli se neschoval do koupelny. Tam se totiž občas chodil schovávat, když se náhodou něčeho polekal. Ale pejsek nebyl ani tam, ani tam.

„Ty, dědečku,“ vzpomněla si najednou babička. „Nepouštěli jsme ho před obědem na zahradu? Aby tak ještě utekl a ztratil se!“

„Neměj strach, babičko,“ uklidňoval ji dědeček. „Určitě ho najdeme.“

Dědeček s babičkou se ustrojili a vyrazili ven hledat svého pejska. Vyšli před dům a volali, ale pejsek nepřišel. Šli zahradou kolem kurníku. Babička se otočila na slepičky.

„Slepičky, neviděly jste tady našeho pejska?“

„Kokoko, neviděly.“

Za plotem jejich zahrady se v ohradě pásli koně.

„Koníčci,“ volal na ně dědeček. „Neviděli jste tudy běžet našeho pejska?“

„Íhahá, neviděli.“

Od koní se k babičce přihnala kočička a začala se jí mazlit o nohy.

„Kočičko, neviděla jsi našeho pejska?“ ptala se babička.

„Mňau, neviděla.“

Po nebi přeletěla vlaštovka. Letěla nízko a hlásila, že bude brzy pršet. Babička s dědečkem se vrátili domů, aby nezmokli. Byli moc smutní, že pejska nenašli. Když ale vešli zpět do domu, babička slyší, že někde něco bručí.

„Dědečku, nebruč.“

„To nebručím já, babičko,“ povídá dědeček a oba poslouchají, odkud ten divný zvuk přichází.

Došli až do ložnice, kde to bručení slyšeli nejsilněji. Ozývalo se z postele. Babička přišla blíž, odhrnula peřinu, a co nevidí! V posteli spí jejich pejsek.

„Tak tady ses nám schoval, ty darebo,“ směje se babička a hladí pejska.

Pejsek se probudil a přestal hlasitě chrápat. Vesele vrtěl ocáskem.

„Chrápeš hlasitě jako medvěd,“ smál se dědeček a už se hrnul k pejskovi, aby ho zvedl do náruče. „A my už se báli, že ses nám ztratil!“

V domečku na kraji vesnice bylo ten den veselo. Dědeček s babičkou našli svého pejska a žijí tam s ním šťastně a spokojeně až dodnes.