Na statku byl v noci hrozný vítr. Rek, pes ze statku, ráno obcházel všechna zvířátka a kontroloval, jestli jim velký vítr neponičil domečky. Jeho první cesta vedla za prasátky.
„Ahoj, prasátka, to byl v noci velký vítr. Neponičilo vám to chlívek?“ ptal se Rek.
Pokračovat ve čtení →
Byl den dětí a Matyáš se spolu s rodiči vydal do pohádkového lesa. Podaří se mu zachránit princeznu, uvězněnou zlým kouzelníkem v jeho hrádku?
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Ivanka. Nikdy neodmlouvala, chodila vzorně upravená a čistá, jen jedna věc byla na té holčičce moc ošklivá. Ivanka totiž plazila na všechny lidi jazyk.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci. Ty asi znáte. Jestli ne, trochu povídání k těmto strašidlům je zde.
Takhle parné léto nepamatoval ani starý Hjunt. Ve sklepě se mu oteplilo o dva stupně a on už sháněl nůžky, aby si udělal letní sestřih kožichu. Co jsme ale měli říkat my, kteří bydlíme v posledním patře paneláku. Moje milované děti odjely s rodiči na vesnici k vodě, paní Simonová si vzala dovolenou a odjela někam do hor a pan Karlíček si koupil zmrzlinu, kterou mu Píhat ukradnul a sežral, a tak si musel pan Karlíček odjet koupit novou.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno poštovní autíčko. To autíčko rozváželo lidem dopisy a různé balíčky. Jezdilo v horku, v zimě, v dešti i sněhu. Dokonce vyjelo, i když bylo náledí a silnice klouzaly, no… jako led.
Pokračovat ve čtení →
V jednom království daleko předaleko žil líný mladík jménem Honza. Místo toho, aby pomáhal doma rodičům, se jen válel v posteli. Byl už skoro dospělý a pořád se chtěl nechávat od maminky krmit, česat a oblékat.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna muší rodinka. Zrovna seděla u oběda na voňavém kousku hnoje nedaleko kravína a pochutnávala si. Tedy, ne všichni si pochutnávali. Malá muška se mračila a jíst hnůj nechtěla.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden les a u něj v obrovské hromadě listí žila ježčí rodinka. Malý ježeček jim ale dělal starosti. Ježkové totiž chodí ven hlavně v noci, za tmy, a tenhle malý ježeček chodil hlavně pozdě odpoledne, dokud nebyla tma. A víte proč? Protože se bál tmy. Jednou ale úplně zapomněl na čas a vydal se na dlouhou procházku.
Pokračovat ve čtení →
Tentokrát se vesmírná raketa kocourka Robina dostala až k planetě Ham. Kocourek Robin se rozhodl planetu prozkoumat, protože o ní slyšel, že je to planeta plná jídla.
Pokračovat ve čtení →
Žila byla jedna moc hodná holčička. Jmenovala se Emička a měla moc ráda zvířátka. A zvířátka měla ráda ji. Jako každý den chtěla Emička vzít svého pejska Sunnyho ven, že tam spolu budou dovádět, ale Sunny ležel v pelíšku a vůbec se mu nechtělo vstávat. Vypadal smutně. Když mu Emička jemně sáhla na čumáček, ucítila, že ho má horký.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna hezká holčička. Jmenovala se Květa. Měla moc krásné vlásky, hezkou mašličku na čelence a nádherné šatičky. Co to ale bylo platné, když si nechtěla čistit zuby.
Pokračovat ve čtení →
Na jedné zahradě pracoval pečlivý zahradník. Všechny záhony pravidelně zaléval, plevel vytrhával, a kam oko pohlédlo, tam se zelenala tráva a kvetly barevné květiny. Přesto se stalo, že tu zelenina začala být nespokojená.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna velká parní lokomotiva, krásná, že se její černo červená barva na slunci jen leskla. Vozila s sebou uhlák a čtyři zlobivé vagónky. Ta mašinka byla moc hodná a vždycky svou trasu po kolejích ujela včas a bez nehody.
Pokračovat ve čtení →
Pan Holoubek žil v malém domečku sám. A bylo mu samotnému smutno. Proto si řekl, že si pořídí kamaráda. Nějakého, který by s ním mohl chodit i ven na procházku. I šel se podívat do obchodu, kde prodávali domácí mazlíčky.
Pokračovat ve čtení →
Město Strašidrno ještě pokrývala vrstva sněhu, který pomalu odtával, jak pomaloučku natahovalo své prstíčky jaro a vyhánělo studenou zimu pryč za kopce. To ráno sníh ale vypadal jinak. Když se zubatá strašidla ráno probudila, místo bílé peřiny viděla oranžový špinavý sníh. A protože strašidla jsou zvyklá strašit lidi a ne sebe, hrozně se toho polekala.
Pokračovat ve čtení →