Když se v zimě udělá pořádná zima, dokáže krásně zamrznout i celý rybník. Led pevně drží a lidi si na něm mohou zabruslit. Pod hladinou je ale šero a chladno. Svět nad vodou se pro ryby úplně uzavře. Voda je klidná a pohyby rybek jsou pomalé. V tu chvíli nemají energii na dovádění, na hry ani na zbytečné plavání.
V rybníce žije i malá rybka Jiskra, která se drží u dna spolu s ostatními. Ví, že v zimě musí šetřit síly. Ploutvemi hýbe jen tolik, kolik je nutné. Když se zastaví, voda kolem ní se skoro ani nepohne.
„Proč všichni jen stojíme?“ zeptá se tiše. Starý kapr, který tu zimu pamatuje už mnohokrát, zvedne hlavu. „Protože teď odpočíváme a čekáme,“ odpoví klidně. „V zimě se nikam nespěchá.“
Jiskra ale čekání nemá ráda. Připadá jí dlouhé a trochu nudné. V létě je rybník plný světla, bublinek a pohybu. Teď jen občas slyší, jak nahoře zapraská led. Pokaždé se trochu lekne. „To se láme led?“ zašeptá. „Ne, neboj, to jen led pracuje,“ uklidňuje ji kapr. „Drží nás v bezpečí.“
Jiskra se přitiskne blíž ke dnu a pozoruje jemný kal, který se pomalu usazuje. Všechno je tiché. A právě v tom tichu se najednou něco mihne. Rychlý stín projede vodou a zase zmizí. Jiskra ztuhne. „Viděli jste to?“ Z hloubky rybníka se ozve: „Ano, to byla štika.“
Ryby připlavou blíž k sobě a pomalu si najdou ještě větší stín. Přitom se snaží být neviditelné. Štika je dravec a i pod ledem má pořád dost síly. Pohybuje se pomalu, ale jistě. Jiskra cítí, jak se jí rozbuší srdce, i když se snaží zůstat úplně klidná.
Nikdo neutíká. V zimě by to bylo zbytečné. Místo toho se snaží být nenápadné. Štika ještě chvíli krouží okolo, pak se tiše otočí a odpluje do hloubky. Voda se zase uklidní.
„I v zimě je potřeba dávat pozor,“ říká kapr. „Ale klid je pro nás pořád nejlepší ochrana.“
Dny pod ledem od sebe nejdou moc rozeznat. Světlo se mění jen málo. Jiskra si ale jednoho dne všimne, že je voda jiná. Vidí, že do rybníka proniká víc světla a led občas zapraská hlasitěji. „Něco se děje,“ říká. „Ano,“ přikývne kapr. „To se blíží jaro.“
Ryby se začínají víc pohybovat. Jiskra poprvé po dlouhé době vyplave výš. Vidí stébla u dna, jak se nepatrně zvedají. Voda už není tak těžká.
A pak jednoho rána je světla tolik, že Jiskra musí dokonce zamhouřit oči. Led mizí. Hladina se hýbe. Rybník se znovu nadechuje. „Už je to tady,“ usměje se kapr.
Jiskra udělá velký oblouk, pak další a další. Plave s lehkostí, na kterou už skoro zapomněla. Zima byla dlouhá, ale patří k přírodě stejně jako léto a sluneční paprsky. Rybník se vždycky znovu probudí. A na hladině i pod hladinou rybníka se probudí život.
