Byl jednou jeden Smolíček, malý pacholíček, který bydlel u jelena se zlatými parohy. Jelen se o Smolíčka staral, ale vždy ho varoval, aby nikomu neotvíral dveře, když je sám doma.
Pokračovat ve čtení →O Smolíčkovi pacholíčkovi
Pohádky o vílách
Víly – jsou krásné, umí kouzlit, některé mají dokonce křídla a je jich mnoho druhů. Pohádky o vílách vás vezmou k vílám květin, vílám, které tančí při měsíčku na louce, i ke zlým vílám, které jako sudičky předpovídají osud princům a princeznám. Stačí si vybrat některou z vílích pohádek, které jsme pro vás vykouzlili.
O Popelce
Na statku v odlehlém koutě jednoho malého království žila krásná dívka. Její šaty byly sice potrhané a tváře ušmudlané, ale ani to nezakrylo její půvab. Byla také velmi hodná a skromná. Na statku dělala tu nejtěžší práci a zřídka měla chvíli pro sebe. Nikdo jí neřekl jinak než Popelka. Spolu s ní žily na statku i její macecha a dvě nevlastní sestry. Všechny tři však byly na Popelku velmi zlé a musela od nich snášet různé ústrky.
Pokračovat ve čtení →O neposlušných kůzlátkách
V malebné chaloupce u lesa žila koza se svými kůzlátky. Kůzlátka byla velmi rozpustilá a často svou maminku nechtěla poslouchat. Jednoho dne musela máma koza na pastvu a před odchodem řekla kůzlátkům: „Nechte si zavřená vrátka, dokud neuslyšíte můj hlas. Přinesu vám plné vemínko mlíčka.“
Pokračovat ve čtení →O čertu Bertovi a zimní víle
V zemi pohádkové a kouzelné žilo hodně čertíků. Bydleli pěkně pod zemí ve svém doupěti. Hezky v teple. Byli to hodní čerti. Udržovali na zemi pořádek a pod zemí ohýnek. Když byl někdo nespravedlivý nebo zlý, vzali si ho na nějakou dobu do doupěte, aby tam pracoval. Ale když byl někdo hodný, svými kouzly mu pomáhali.
Pokračovat ve čtení →Ošklivé káčátko
Jednoho dne zkraje jara máma kachna netrpělivě obcházela kolem vajec v hnízdě a čekala, až se všechna její káčátka vyklubou. A už zaslechla první „křup“. Jedno ze žluťoučkých káčátek se dralo na svět. A brzy to křuplo podruhé a potřetí. Jen to čtvrté, největší z vajec pořád nic.
Pokračovat ve čtení →O koblížkovi
Na samém okraji vsi u lesa žili v malé chaloupce dědeček s babičkou. Společně si den za dnem hospodařili a čas od času upekla babička dědečkovi nějakou dobrotu. Jednoho rána se dědeček probudil s nepřekonatelnou chutí na koblihu. Poprosil tedy babičku, zda by mu ji nepřipravila.
Pokračovat ve čtení →Dvanáctihlavý drak
Žil byl chudý sedlák, který měl kupu dětí. Už neměl, koho by ve vsi požádal, aby se stal kmotrem jeho posledního, čerstvě narozeného syna. I rozhodl se, že se posadí k cestě a prvního, kdo tudy projde, požádá, aby se stal kmotrem jeho synka.
Pokračovat ve čtení →Dobrá víla z kouzelného lesa
Byl jednou jeden les, i když on to nebyl jen tak obyčejný les – byl kouzelný. Žila v něm zvířátka spolu s dobrou vílou. Dobrá víla Linda dohlížela na les a na zvířátka v něm. Ale jednou se do lesa dostal neznámý muž. Byl to zlý kouzelník Cyprián. Chtěl získat Lindina kouzla. Linda se proto musela skrýt!
Pokračovat ve čtení →O zakleté princezně
Za horami, za dolinami, uprostřed kouzelného lesa plného borovic se tyčila malá věž. A vysoko ve věži žila krásná princezna Jasmína. Nebyla to však ledajaká princezna. Byla zakletá.
Pokračovat ve čtení →Tři prasátka
Byla jednou tři prasátka, která žila na louce u lesa. Rochnila si tam spokojeně už dlouhý čas a nic jim nechybělo. Až jednoho dne přišlo nejmladší prasátko se zlou zprávou. Zaslechlo od moudré sovy, která měla vždy o všem přehled, že se v okolí pohybuje vlk.
Pokračovat ve čtení →Kouzelné boty
Byl jednou jeden malý chlapeček, který se jmenoval Kristián. Blonďatý chlapeček nejvíc na světě miloval pohádky, nejvíc však ty, které mu každý večer před spaním vyprávěla jeho maminka. Kristiánek poslušně ležel večer ve své postýlce, přikrytý až po uši teplou peřinkou a poslouchal kouzelný příběh na dobrou noc, který mu vyprávěla jeho maminka.
Pokračovat ve čtení →Jak se princezně Auroře naplnil sen
Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou princeznu Auroru, která žila na hradě spolu se svým otcem, mocným a pyšným králem Ohrnosem. Princezna však viděla ve svém otci i to dobré a velmi chtěla otevřít jeho zamrzlé srdce. Věděla, že to musí změnit, nechtěla přece, aby se ho všichni na hradě báli.
Pokračovat ve čtení →Kouzelný sen princezny Aurory
Za horami dolinami se tyčil velký hrad. Na velkém hradě vládl mocný starý král Ohrnos, který tam žil se svojí krásnou dcerou Aurorou. A právě toto zvláštní jméno krále hodně vystihovalo. Král byl velmi mocný, namyšlený a vždy chodil s nosem nahoru, inu nad všemi se povyšoval a ohrnoval nos.
Pokračovat ve čtení →Kouzelný les
V malém domku blízko lesa žil se svými rodiči malý chlapec. Jmenoval se Daniel. Hnědé vlasy měl na hlavě jak vrabčí hnízdo a oči korálově modré. Věčně odřená kolena. Stále vymýšlel nějaká dobrodružství. Kolem svého domku měl pěknou zahrádku plnou zeleniny. Pomáhal mamince se o ni starat, okopával záhonky, zaléval rostlinky a trhal plevel.
Pokračovat ve čtení →Jak světlušky pomohly víle
Hluboko v lese, až tam, kde stromy tak hustě rostou, že dělají černočernou tmu, je malý rybník. Jeho hladina se jen občas zatřpytí ve svitu měsíce. Kolem něj je tma. Nikdo z lidí k němu nechodí. Každý večer se u něj ale objevují víly. Tančí kolem něj, jemně si namáčí své bosé nohy a jejich slabounký chichotavý hlásek se rozléhá po celém lese, jako by se vznášel po větru.
Pokračovat ve čtení →